Zákonem podruhé (anebo potřetí?)

by Sebastian Komárek

Soudce Dredd: Sebrané soudní spisy 02 (Crew, 2017)
Pat Mills, John Wagner, Brian Bolland, Dave Gibbons, atd.

Komiksové nakladatelství Crew nám toto léto přineslo už druhý svazek sebraných spisů snad nejslavnějšího soudce futuristické Ameriky (samozřejmě ale vydávaného britským nakladatelstvím 2000 A.D.) – Soudce Dredda. Nečekejte však ani Sylvestera Stallona, ani úžasného Karla Urbana, a už vůbec ne ztýraného muže, jenž má problémy s vlastní identitou. To, čeho se v Soudce Dredd: Sebrané soudní spisy 02 dočkáte, je starý dobrý komiksový muž zákona, ochraňující obří město Mega-City One, pro něhož nejsou problémem ani démoničtí anti-soudci z jiných dimenzí, ani dnes v komiksech všudypřítomné šílenství politické korektnosti.

Druhý díl britské série je ve skutečnosti třetím britským svazkem, obsahující původní díly 116 – 154, a v žádném případě se nedá říci, že by neměl co nabídnout. Díky spisovatelům Johnu Wagnerovi a Patu Millsovi, a kreslířům jako jsou Brian Bolland či Dave Gibbons (a další) se zde poprvé setkáváme s nechvalně známým Dreddovým záporákem soudcem „Smrtěm“ (čili Judge Death), anebo s psi-soudkyní Andersonovou. A to zdaleka, zdaleka není vše. Pro ty, kteří mají rádi klasický angloamerický komiks, a sice ten, který byl stále ještě jak pro děti, tak pro dospělé, a dokonce se mu často i dařilo vyhýbat se společenským a politickým otázkám, jsou druhé Sebrané soudní spisy dokonalá četba. Ať už máte chuť na příběh o tak dobrých sladkostech, že se jejich požití v Mega-City stane zločinem, na vyprávění o rostlinách, z nichž nakonec vyrostou lidožraví mimozemšťané, anebo jednoduše na obří krokodýly a t-rexe, nedá se tato kniha než vřele doporučit. Je to onen krásný a velice jednoduchý „escapism“, útěk z reality, který (mimo jiné) dělá z klasických komiksů o Dreddovi nejen fascinující sci-fi četbu a podívanou, ale i zdroj nadneseného a mnohdy úmyslně „jednoduchého“ humoru.


Co se týče kresby, je to samozřejmě stará dobrá ruční práce, zatím ještě nezasažená počítačovými vymoženostmi dnešní doby. Musím se však přiznat, že já sám jsem dal nakonec přednost anglickému vydání, které jsem vlastnil už nějakou dobu před obdržením recenzního výtisku, a to hned z několika důvodů. Zaprvé, jako anglista a aspirující „akademik“ v oblasti anglické a americké literatury jsem jednoduše musel dát přednost originálu už jen ze své vlastní bytostní podstaty. Zadruhé, ať už je český překlad anglicky psaného díla jakkoli dobrý, vím, že překlad jako takový je jen interpretace originálu, a nerad si nechám ujít byť jen ten sebemenší vtip nebo idiom, který je do češtiny nepřeložitelný. A nakonec zatřetí (a zde české vydání za tím anglickým pokulhává nejvýrazněji), tuzemský Dredd je zcela černobílý, kdežto originální výtisk obsahuje příběhy jak barevné, tak černobílé (pravděpodobně podle toho, jak příběh vypadal v původním sešitu). O výhodách barevných obrázků a jejich pomoci při orientaci v ději se snad ani nemusím dále rozepisovat. Podotknu jen, že několik stránek z českého vydání jsem skutečně poctivě přečetl a… ne, vy, kteří nemáte možnost číst originál, se rozhodně nemusíte strachovat. Je to tak či onak hodnotný literární zážitek.

O dalších aspektech a detailech druhých Soudních spisů skutečně není třeba psát něco více. Klasické komiksy o Dreddovi byly jednoduše komiksy. Staré dobré komiksy, určené pro zábavu a potěšení, pro útěk z reality a o dumání nad tím, jak ta budoucnost bude asi vypadat, a kam nás naše technické vymoženosti zavedou. A v neposlední řadě byly o jednom zatraceně drsném chlapovi, skutečném mužném muži, jenž se nebál stát si za svým, věřit ve své hodnoty, a nenechal se zastrašit stále více a více orwellovskou společností (jako je tomu u mnohých komiksových hrdinů dnes).

Komiks koupíte zde.

2 komentáře u „Zákonem podruhé (anebo potřetí?)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *