Wonder Woman a svět bez mužů

by Sebastian Komárek

Wonder Woman 3: Pravda (Crew, 2019)
Greg Rucka, Liam Sharp, Laura Martin

Sbírka do češtiny přeložených sebraných svazků ze série Znovuzrození hrdinů DC se nepřestává rozrůstat. Posledním důkazem onoho fenoménu je třetí díl „modře olištované“ Wonder Woman, tentokrát s podtitulem Pravda. Dočkáme se konečně odpovědí na všechny otázky, jež byly položeny v předchozích dvou knihách? Dozví se Diana (a čtenáři) pravdu o tom, co se stalo s její pamětí a minulostí? A v neposlední řadě, dostanou postavy mužského pohlaví větší roli, než tomu bylo v nejnovější sérii komiksu Wonder Woman doposud?

DC Universe Rebirth obecně se vyznačuje, řekněme, „bezpečným“ psaním, snažícím se zavděčit se co nejširšímu publiku. Z tohoto důvodu by mnozí mohli tituly jako je Batman Toma Kinga označit za poměrně nudné čtivo, jež se v žádném případě nemůže rovnat předchozí sérii Scotta Snydera a Grega Capulla. V případě Wonder Woman je tomu ještě trošičku jinak. Pozitivem je, že „Zázračná žena“ z tohoto nového stereotypu vybočuje minimálně tím, že první dvě příběhové linie byly v prvních pětadvaceti sešitech střídavě rozděleny do sudých a lichých čísel. První příběh přitom pojednává o dobrodružstvích protagonistky po nejposlednějším „rebootu“, a druhý již poněkolikáté převyprávěl počátky Diany jako superhrdinky ve světě mimo její rodnou Themysciru. Dianina „současnost“ se poté vyznačuje nejistotou a zmatením, odehrávajícími se v její mysli, neboť se zdá, jako kdyby si někdo či něco pohrávalo s realitou a jejími vzpomínkami. Vprostřed bojů s nepřáteli a „supernepřáteli“ je tedy hlavním úkolem oblíbené Amazonky přijít na to, co je pravda, a kým v konečném důsledku sama je.

V přítomném svazku se tedy čtenář konečně dočká dva roky očekávaného rozuzlení a odpovědí na otázky, jež Dianu trápily v předchozích číslech. Nebudeme však kazit požitek těm, kteří knihu (či knihy) ještě nečetli, a namísto „spoilování“ se zaměříme na jiné, neméně důležité aspekty komiksu. K příběhu samotnému postačí napsat, že dělá čest vyprávěním komiksového média minimálně zakomponováním teorie alternativních realit (přiznejme, toť obrovská součást komiksových příběhů) anebo, u Wonder Woman zcela pochopitelně, nejedním případem inspirace řeckou mytologií.

Roku 2019 se také přirozeně nelze vyhnout alespoň stručnému komentáři či zmínce o sociálně-politickém tíhnutí nalevo, jímž se komiks vyznačuje více než čímkoli jiným. Příběh samotný, tak důležitá součást volnočasové literatury, je mnohdy čtenářem málem až pozapomenut a vytěsněn kdesi do pozadí mysli, a na jeho místo na výsluní nastupuje přehlídka toho, jakými všemožnými způsoby dokáží dát tvůrci (a vydavatel) najevo, že bílý muž je buď ztělesněním zla, nebo malým a nepodstatným vředem na zadnici lidstva. V přítomném komiksu konkrétně se vyskytují jen dvě postavy mužského pohlaví, jimž by bylo dáno místa více, než na jeden dva panely. Jsou jimi Steve Trevor a Ares, bůh války. Nu dobrá, budeme-li počítat minotaura Ferdinanda, počet stoupne na tři. Když se ale zamyslíme nad tím, že Ares je bůh, a Ferdinand je mytologické stvoření, dojdeme k závěru, že bílý muž je v komiksu zastoupen jen Stevem Trevorem, který je však neustále okřikován silnějšími a mnohem mužnějšími ženami. Důležité je pak zmínit i to, že Trevorův nejpodstatnější přínos byla večeře, kterou Dianě uvařil. I tak ale musel čekat, až Wonder Woman skončí se svými hrdinskými povinnostmi, jen aby večeři ignorovala, a zvolila odpočinek zcela jiného, fyzického rázu, odehrávajícího se v ložnici. A co zbylí dva mužští ne-protagonisté? Nu, minotaur je přeci roztomilé zvířátko, a Ares je po celou dobu v okovech. Co více dodat? Možná jen to, že snad už nikomu v dnešní době nevadí rovnoprávnost a diverzita… pokud jimi ony dvě věci opravdu jsou. Nicméně to, že se v komiksu ze světa nějakou záhadou vypařili muži, a jen dvě ženy mají dlouhé vlasy, neostříhané „na vojáka“, je okaté i pro čtenáře s těmi nejsilnějšími dioptriemi.

Oko bez brýlí či za brýlemi však potěší kresba Liama Sharpa, dokonale se hodící do komiksu, obsahujícího mytologické a fantasy prvky. Sharp je schopen vystihnout nadpřirozenou atmosféru Themysciry, kouzelných lesů i řeckého podsvětí na jedničku, a dechberoucí přírodní scenérie zastíní jakoukoli scénu z města anebo místnosti z „naší reality“. Nemluvě o tom, že alespoň a minimálně v případě Diany se nenechal strhnout vlnou „zmužňování“ žen, a nakreslil ji tak, jak by měla v očích mnohých vypadat okouzlující a krásná Amazonka.

V konečném důsledku se tedy dá napsat, že třetí svazek znovuzrozené Wonder Woman si čistě teoreticky může užít každý – jak dlouhodobý fanoušek řečené postavy, tak ten, jenž s komiksy teprve začíná. Pravdou ale také je, že v praxi je určen (jako většina dnešní tvorby) publiku velice, převelice specifickému, a sice těm, kteří stále žijí v domnění a omylu, že ženy jsou v jednadvacátém století utiskovány, a každým dnem je třeba více a více bojovat za jejich zviditelnění v umění, médiích, politické sféře, atakdále atakdále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *