Víkend s Bryanem Talbotem + KomiksFest! 2008

Říká se, že když se na něco moc těšíte, většinou vás to zklame. Na víkend s Bryanem Talbotem jsem se těšil tak moc, že jsem si kvůli tomu vzal na pátek dovolenou. Bryanův přílet byl sice až večer, ale jako správný fanoušek jsem se musel pečlivě připravit. Kdybych jen tušil, jak náročný to víkend bude, vzal bych si volno celý týden.

Nebudu vám tady rozepisovat všechny přípravy, které jsem dopoledne absolvoval (kadeřník, manikůra, pedikůra, kosmetika, atd) a půjdu rovnou k věci. Do Comics Centra jsem přijel před čtvrtou hodinou, jak bylo domluveno. Sbalili jsme s Vaškem Dortem nějaké materiály pro novináře a samozřejmě pár „Krys“ na sobotní KomiksFest. Zhruba v půl páté jsme vyjeli na letiště. Přes Prahu se jelo kupodivu dobře, až na Evropskou, kde to trochu vázlo. Největší kolona byla zase na McDonalda a pak že jsou Češi gurmáni.

Na letišti jsme byli krátce po půl šesté a těsně před šestou se v příletové hale zjevil Mr. Bryan Talbot se svou manželkou Mary. Po vzájemném představení a předání dárků (zapomeňte na chleba, sůl a český vlaječky), jsme přebrali jejich až podezřele malá zavazadla. Do hotelu nám to trvalo něco přes půl hodiny a tak jsme vedli zdvořilou konverzaci na téma „jaký byl let“ a „co nového doma“. Vašek přihodil k dobru historku s překladatelem, který měl tlumočit Bryanovu přednášku a odřekl to zrovna chvíli předtím a já poukazoval na krásy Prahy, které jsme míjeli. Bryan byl akční a dost se zajímal, paní Talbotová se většinu cesty jen zdvořile usmívala.

 

 

Jen co se ubytovali, vyrazili jsme na krátkou procházku. Původně jsme měli v plánu jít se najíst a dopřát Talbotovým trochu odpočinku, ale Bryan byl neúnavný a večeři vypustil. Prošli jsme Kampou směrem na Karlův most, shlédli achitektonické skvosty na vodě a oprášili své znalosti historie. Bryan se ukázal jako můj člověk, protože hned na Kampě si chtěl dát pivo. Za tu dobu co jsme my vypili jedno, Bryan vypil dvě. Ukázal nám své nové knihy Art Of Bryan Talbot, Cherubs, Naked Artist a zatím nedokončený comics Grandville, který bude něco jako Sherlock Holmes od Quentina Tarantina, avšak se zvířaty a v Paříži na konci 19. století. V rychlosti jsem to prolistoval a musím konstatovat, že se máme na co těšit.

Kecali jsme o Praze, Češích, politice, společenských problémech a všem možném. Talbotovi zajímalo, co říkáme na to, že volby v USA vyhrál Obama. Řekl jsem něco ve smyslu, že bych mu neodporučoval jezdit do Texasu, aby nedopadnul jako JFK. Oba se smáli a říkali, že si myslí to samé. Bryan se mi snažil vysvětlit, že před Angličany a Američany nemám používat slovo „nigger“, že je to prý velmi hanlivé. Výraz „black people“ je pro ně společensky korektní. Vysvětlil jsem mu, že my zase neříkáme „gipsy“ (cikán), protože to je společensky nekorektní u nás a máme pro to výraz „róm“. Bryan nechápal proč, „gipsy“ se mu zamlouvalo stejně jako mě „nigger“. Všichni jsme rasisti. 🙂

Pokračovali jsme procházkou až na Karlův most. Sám jsem se až divil, kolik jsem si toho pamatoval o jeho historii a o Karlu IV. Všudepřítomní racci nebyli pro manžele Talbotovi nic nového. Bydlí totiž na pobřeží, kde žijí racci dvakrát tak velcí a denně jim prý sedí na střeše i na komíně domu. Podle paní Talbotové to vypadá jako v tom Hitchcockově hororu „Ptáci“.

Pomalu jsme se vrátili k autu a jeli do hotelu. Vzal jsem Talbotovi do „mojí“ restaurace a doporučil jim českou kuchyni. Usadil jsem je ke stolu a rozloučil se s nimi. Asistentovi, který mě zastupoval jsem dal jasný a srozumitelný úkol: „Neposerte to.“ Podle hesla „Co se může pokazit, to se pokazí“ dopadla i jejich večeře. Přesolené telecí a nedochucená ryba nepotvrdili kvality naší hotelové restaurace.

Sobota 8. listopadu

Sobotu nám Vašek naplánoval jako den oslavy kultury. Ráno jsme začali návštěvou Muchova muzea, což bylo pro Bryana to pravé ořechové, neboť stejně jako jiní comicsoví tvůrci z něj čerpá inspiraci. Muchovy obrazy se líbily i paní Talbotové a mojí přítelkyni, která je překladatelka, a proto ji Vašek oslovil, zda by nám nemohla tento víkend pomoci a dělat společnost paní Talbotové.

Pěšky jsme se potom přesunuli do Obecního domu na výstavu Bimba, kterou nás osobně provedl kurátor výstavy Jan Hosnedl. Byl jsem dost v šoku z toho, kolik toho Bohumil Konečný vlastně namaloval a kde všude bylo možné se s jeho kresbami setkat. Výstava byla vážně skvělá. Bryana zaujala hlavně pasáž s Amazonou/Octobrianou. Dokonce nám vyprávěl historku z doby studené války, kdy sovětská delegace přijela do Londýna, kde jim velice chválili Octobrianu. Sověti se vyjádřili ve smyslu, že to není jejich postava, ale součást imperialistické propagandy USA zaměřené proti SSSR.

Na oběd jsme jeli k „Zábranským“ na výbornou českou kuchyni. Bavili jsme se vesměs o comicsech a historii ČSR. Bryan ukázoval mojí přítelkyni ještě nedokončený comics Grandville. Hlavně stránky, na kterých byli Muchovi obrazy ve zvířecí podobě. Podobně tam Bryan použil i obrazy Moneta a jiných malířů, páč děj comicsu se částečně odehrává v Louvru.

Po obědě jsem se odpojil a šel na KomiksFest. Přítelkyně pokračovala s Talbotovými a Vaškem v prohlídce Starého města.

U vchodu do NODu jsem hned potkal Woffci, Slaina a kapise. Takovou účast jsem ani nečekal a rád jsem je po dlouhé době viděl. Dostal jsem vánoční dárek od Woffce, což není nic divného, vždycky mi připadal trochu jako Santa Claus. V tom se kolem mě mihnul Janek Ledecký, ale než jsem stihnul tasit foťák, byl v tahu. Dokonce měl v rukou nějaké comicsy. Rozkoukával jsem se po „zrekonstruovaném“ NODu (tam tomu nepomůže ani svěcená voda) a narazil jsem na Hibiho a pana Joachima Dvořáka (Capo di Labyrint). Říkali, že program je lehce posunut, což mi nevadilo, aspoň jsem měl trochu času na pokec s klukama. Mezitím dorazil andre a jak už to u něj bývá dobrým zvykem, začal obtěžovat obsluhu neustálým se dožadováním o další pivo. Aspoň polovina Comics Ultrazzz se tak od července konečně sešla u piva. Škoda, že jsem neměl víc času a musel jsem jít přednášet.

Na začátku přednášky mi v galerii seděli dva kamarádi a toť vše. Ne, že bych k exhibici potřeboval víc lidí, ale pro spoustu z přítomných by byla určitě velká škoda propásnout mou přednášku na tak zajímavé téma „Vášně comicsového sběratele“ (fakt nevím, kdo ten název vymyslel a dokonce to nevěděli ani pořadatelé). Nechal jsem tedy Hibiho, aby mě ohlásil v obou místnostech. Pojal jsem to ve stylu jak a proč se v USA dělají speciální edice comicsů, jak se dělí, jak se vyvíjejí ceny, apod. Během pěti minut byla galerie plná a dost lidí i stálo. Mé exhibicionistické Já se cítilo skvěle. 🙂 Asi minutu před koncem jsem prohlásil: „Tohle je poslední věc, kterou vám ukážu.“, a jako bych řekl, „to je vše přátelé, tadydadydadyda“, se všichni jali opouštět sál. Když jsem dořekl poslední slovo, bylo na přednášce asi  šest lidí. Na druhou stranu mě velmi potěšilo, že mi pokládali rozumné otázky, na které zatím nikdy nevyzbyl čas (ale to je jen Jirkova vina, že mi na Crweconu nevyhraní víc času).

Po přednášce jsem v jedné z místností zaregistroval Aňu Geislerovou s dítětem a bez comicsů.

Konečně dorazil Vašek s Bryanem, přítelkyně mezitím pokračovala v prohlídce Prahy s paní Talbotovou. Pan Dvořák nám koupil pivo a v zázemí jsme ho v klidu popíjeli, čekajíc na přednášku. Bryanovi moc nechutnalo a není divu, poslední dva dny jsme do něj pumpovali Plzeň, takže Krušovice neměli šanci. Přešel tedy na bílé víno (neměli ho chlazené). Kecali jsme o Arkwrightovi, Kryse a comicsech, které právě vycházejí. Vašek přivedl Slaina, kterému jel vlak k babičce (zase mu do Prahy přibalila Monte) a tak by nestihnul Bryanovu autogramiádu. Bryan se mu tedy podepsal i pro kamaráda, který něco prováděl v Brně (což nesmí nikdo vědět) a nemohl dorazit osobně. Vyfotil jsem Slaina s Bryanem a Slaine mě hned prosil o fotku. Nevěděl ten chlapec prostý, že nemám Polaroid.

Již předem jsme Bryana upozorňovali, že NOD jsou velmi experimentální, undergroundové a nelaskavé prostory. Bryan je zvyklý na ledacos, a proto se ničemu nedivil.  Tedy až do chvíle kdy šel v zázemí na toaletu a po spláchnutí začala ze záchodové mísy tryskat voda. Přiběhl chudák celý zděšený, že se málem utopil a že Prahu čeká další povodeň. Vše zachránil Vašek Dort, který jakožto správný vydavatel comicsu a instalatér v jedné osobě vypnul přívod vody a potopa se nekonala.

Zhruba v 18:30 začala Bryanova přednáška, která byla tím nejlepším, co bylo na letošním Komiksfestu k vidění. Skvěle ji vystihl Šumařův Sumář, a proto si ho tu dovolím citovat: „Absolutním vrcholem večera byla ale přednáška Bryana Talbota, superstar komiksového nebe, o tom, jaké techniky se dají při kreslení použít i o tom, jak funguje komiksová narace ve spojení s perspektivou. Natřískaný sál ani nedutal, když Talbot předváděl všechno, o čem mluvil, na svých komiksech od 70. let až po současnost. Přednáška sama by si zasloužila větší prostor a toho se jí snad někde dostane. Rozhodně to bylo nejlepší teoretické představení komiksu, které se veřejnosti na české půdě v novodobé komiksové historii dostalo. Bude se na ni ještě dlouho vzpomínat.“

Přednáška trvala něco přes dvě hodiny, pak následovalo krátké iterview pro televizi Z1 a šlo se na autogramiádu. Sedli jsme si s Bryanem za stůl, vyložili plakáty k „Srdci impéria“ za kilo a Bryanovi A3 originály k různým jeho comicsům v cenách od 1.000Kč výše. Mezitím se utvořila fronta podpisů chtivých lidí. Spolupráce byla jasná, kdo chtěl věnování, řekl mi své jméno, já ho napsal na papír, Bryan ho zkouknul, přepsal, přikreslil krysu, popřípadě Luthera Arkwrighta nebo jinou postavu, o kterou si kdo řekl a podepisoval jako o život. Téměř s každým prohodil pár slov, s někým si podal ruku, občas se s někým vyfotil a byl pořád stále svěží. To já už skoro umíral. Poměr kyslík/cigaretový kouř byl asi 20 ku 80%. Nemohl jsem dýchat a smrděl jsem jak uzená makrela. Bryanovi to vůbec nevadilo, je to bývalý kuřák, ale já tam se svými panenskými plícemi trpěl. Mezitím dorazili naše drahé polovičky a usídlili se v zázemí.

Co by to bylo za  comicsovou akci, kdyby andre neztropil nějaký humbuk. Zhruba v polovině autogramiády jsem si všiml Vaška Dorta, jak se objímá s andrem. Když přišli blíž, tak mi bylo jasné, že se neobjímají, ale že Vašek andreho lehce podpírá. Andre sháněl sponzora, aby si mohl koupit nějaký Bryanův originál. Vašek byl švorc a já měl jen pár stovek, což by andremu moc nepomohlo. Jeden maník se tam nabídnul, že andremu půjčí, ale chtěl to podepsat Vaškovou crwí a do toho se Vaškovi moc nechtělo. Není divu, když andreho moc nezná. Andre znechucen neochotou onoho aktivisty začal vykřikovat, že přeci není žádný Faust a že toho finančního ďábla zabije. Uklidnil ho až Vašek, který mu nabídl, aby ráno přijel do Comics Centra, kde budeme s Bryanem dělat takovou malou soukromou autogramiádu a že si tam může nějaký ten originál v klidu vybrat a nechat podepsat. Andre začal Vaška objímat a říkat, že on vždycky věděl, že je ten Vašek dobrej člověk a že mu vždycky fandil.

Během autogramiády musel Bryan odběhnout předat cenu Muriel a já tak zůstal sám. Divný bylo, že nikdo nechtěl, abych se mu podepsal já. Copak ty lidi neví kdo jsem? 🙂 Bryan byl zpět během pár minut, proběhlo ještě pár posledních podpisů a bylo po autogramiádě. Ještě rozhovory pro tři televize a mohli jsme jet domů. Tedy Talbotovi do hotelu a my s přítelkyní domů. Vašek Dort jakožto správný vydavatel comicsu, instalatér a taxikář v jedné osobě nás bezpečně rozvezl a zítřejší program posunul o hodinu.

Moje oblečení šlo rovnou do pračky, já do sprchy a pak do postele. Neměl jsem sílu se ani najíst, přítelkyně mi něco říkala, ale já už byl v Sandmanově  říši snů. Sobota byla za námi. Cítil jsem se strašně unavený , jak přežiju zítřek?

Neděle 9. listopadu

Neděle byla ryze turistický den, tedy až na malou soukromou autogramiádu v Comics Centru, kam Vašek s Talbotovými přijel krátce po jedenácté. V závěsu za nimi byl andre, ze kterého to stále ještě pěkně táhlo. Koupil si tři Bryanovi originály, nechal si je podepsat a zmizel jako pára nad hrncem. Bryan podepsal asi dvacet „krys“ a mojí sbírku comicsů. Vašek mu pak ukazoval, jakým způsobem restauroval data u „krysy“ od Dark Horsu. Po hodině se už děvčata začínala trochu nudit a upřímně řečeno, já taky.

Asi v jednu hodinu jsme sedli do auta a jeli na oběd do Strahovského klášterního pivovaru. Byla to první chvíle klidu a pohody tohoto víkendu. Nikam jsme nespěchali, nikam nemuseli, nikdo neotravoval.

Po obědě nás čekala prohlídka Strahovské knihovny. Místní výstava různých divných zvířat nás všechny zaujala a Bryan při prohlídce vtipně poznamenal, že to mládě ptáka Dodo vypadá jak spálené kuře z KFC.

Pěšky jsme sešli až na Pražský hrad. Chrám svatého Víta byl už od 14:00 uzavřen (prý je to tak každou neděli), takže jsme měli smůlu. Prošli jsme aspoň přes nádvoří a do Zlaté uličky, kde jsme prolezli ty pididomečky. Bryan měl se svou výškou občas problém vejít se do dveří, připadal si trochu jako Gandalf v Hobitíně.

Z hradu jsme potom prošli na Malou stranu. Po cestě koupil Bryan manželce náhrdelník a náušnice. Ať žijí pražské suvenýry. Na Malostranské náměstí jsme vlezli do první hospody a dali jsme si kávu. Já s přítelkyní normální, Talbotovi irskou. Říkali, že kávu pijí jen v zimě na vánočních trzích a  že naše počasí je jako u nich v prosinci. Po půl hodině dorazil Vašek s autem a Bryan chtěl ještě vidět budovu našeho Výstaviště. Stejná totiž stála v Londýně, Paříži a NewYorku, ale postupem času všechny shořeli. Ta naše naštěstí jen z půlky a Bryan právě zaregistroval nedávný požár v jejich zprávách. Potěšilo ho, že tu uhořelou polovinu hodláme znovu postavit.

Po Výstavišti čekala Talbotovi už jen cesta na letiště. Takže jsme se s nimi s přítelkyní rozloučili a vyrazili domů. Vašek je odvezl na Ruzyni a kolem půlnoci mu Bryan psal, že dorazili v pořádku domů.

Byl to dlouhej, náročnej, couravej a ukecanej víkend, ale určitě na něj budu dlouho vzpomínat. Napadá mě teď asi milion otázek, na které jsem se Bryana nestihl zeptat, ale určitě jsme se neviděli naposled, takže si je schovám do léta.

Na závěr bych chtěl poděkovat:

Václavu Dortovi, že mi umožnil strávit víkend s Bryanem Talbotem.

Mojí přítelkyni, že nám celý víkend tlumočila, věnovala se paní Talbotové a donutila mě přepsat tento článek tak, aby se dal číst.

Bryanovi, že přijel a že zase přijede.

Panu Dvořákovi z Labyrintu, že mi umožnil mít přednášku na KomiksFestu.

Woffci za dáreček.

Kamil „MdS“ Bernášek

Příspěvek byl publikován v rubrice Report a jeho autorem je MdS. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *