Velké kraví dostihy aneb bestiálně boží intermezzo

by Petra A. Kulagová

Kůstek: Velké kraví dostihy (Crew, 2018)
Jeff Smith

To, že Kůstek je boží, že je to v mém malém knižním vesmíru v jistém slova smylsu veledílo, že to bude jedna z těch věcí, které pro mne nemají jen kvalitu literární, ale též srdcovou, to asi nemusím říkat. Pokud jsem vám to už někdy neřekla osobně, (a že to dělám kdykoliv na něj přijde řeč,) naposledy jsem se o tom případné pochybovače snažila přesvědčit v minulém Kůstko-článku, když i u nás vyšla první barevná kniha.

Ve Velkých kravích dostizích navážeme téměř na minutu tam, kde nás Útěk z Kůstkova zanechal. Ferda Kůstek, Trnka a babča Ben dorazili po útoku krysáků do Sudové, kde za velkého překvapení našli Podfu a Švandu zapřažené do práce v místní taverně. Radosti až na půdu, vypadá, že teď už půjde všecko hladce. Ještě si užít místní každoroční veselici – kraví dostihy, na které se chystá celá vesnice – a pak už šupky dupky najít cestu do Kůstkova a hurá domů. Jenomže když vezmeme v potaz věčného vykuka a šmelináře Podfu, který v dostizích vytuší další z řady příležitostí, kterak si bezpracně přivydělat, a to, že se po lesích potulují chlupatí vojáci Nepřítele…

Mám strýčka, je to koumák. Jednou jsem mu diktovala jakousi číselnou řadu, kterou mám naučenou zpaměti jako básničku po trojčíslích a on mi ji pro kontrolu nadiktoval po dvojicích a jednotkách. Že prej ten převod do jiného konceptu mi potvrdí správnost, že má paměť nehraje šarády a zakrývá mi případné chyby. Proč o tom mluvím? Protože měl pravdu, o čemž se právě u Kůstka utvrzuji. Žeru Kůstka. Mám ho načtenýho tam i zpátky v jeho černobílé verzi a znám ho skoro jako svý boty. A teď ho vidím v jiných souvislostech a nejen, že se utvrzuji ve svém názoru, ale také si všímám i jiných věcí, drobností, které mi dříve unikaly. Jako například to, co jsem zmiňovala i minule a trochu si posteskla nad tím, že Crew přistoupila k rozdělení prvního dvojvydání zpět do dvou samotatných svazků.

 

Na jednu stranu bylo dvojvydání pohodlnější, to samozřejmě, ale na druhou stranu mi utekla ta bezvadná hravost a vyváženost Velkých kravích dostihů. Teď, když ho v ruce držím jako solitér, vidím, jak bezvadná, životaplná, zběsilá groteska to vlastně je. Ačkoliv se celý děj knihy odehrává na velmi malém prostoru, Jeff Smith do toho prostoru dostal vše. Atmosféru a ruch venkovského tržiště, pokračující platonické doutnání Ferdy Kůstka, naprosto famózní čachry Podfy Kůstka, psychologii postav, obří včely, krysáky a krávy. Spoustu krav. A i když na prvním plánu bublá a zurčí živý cvrkot venkovského života, že z něj až cítíte seno, v druhém plánu nám po malých kouscích, útržcích dialogů a flashbacích rozšiřuje povědomí o mytologii a historii tohoto světa a odhaluje skrytá a temná tajemství, která by se ráda zase tenkými drápky vyhrabala na povrch. Až tento svazek mne definitivně přesvědčil o tom, že Kůstka v barvě musím mít, protože je to prostě boží. Ta kresebná dynamika samotného dostihu v jemném koloritu, ti lidé, ty grimasy..!

Víte, ten druhej pohled na Kůstka, ten z jinýho úhlu mne utvrdil v tom, že Smith dostal všechny své ceny zaslouženě a že kdybych toho pána někdy potkala osobně, roztekla bych se v louži bezmezného obdivu přímo u jeho nohou. Protože když vezmu to, že Velké kraví dostihy jsou skutečně jen jakousi krátkou mezihrou v hlavní dějové lince, je to tak plnohodnotná, zběsilá paráda, že si vlastní svazek zaslouží.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky , , a jeho autorem je PAK. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *