Ú.P.V.O. 8: Bagety útočí

Sebastian Komárek

Ú.P.V.O.: Vražedné místo (Comics Centrum, 2017)
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis

Druhý chod nejnovějšího Mignolovského publikačního menu, Ú.P.V.O. 8: Vražedné místo, připraveného a naservírovaného šéfkuchařem Comics Centrum, je na talíři. A ačkoli čtenáře nenechal ani chvíli spočinout po přečtení sedmého dílu, je převelice nepravděpodobné, že bychom se v brzké době měli cítit přejedení. Než však vynášet rozsudky a rozdávat hodnocení hned na začátku, pojďme si nejprve uvést holá fakta, a snad se i pozastavit nad jednotlivými ingrediencemi, které z osmého dílu Úřadu paranormálního výzkumu a obrany dělají krmi hodnou předešlým chodům.

Minisérie B.P.R.D.: Killing Ground vyšla ve Spojených státech v pěti dílech mezi srpnem a prosincem roku 2007, přičemž na jejím vzniku se, jako u předchozích dílů, podíleli scenáristé Mike Mignola a John Arcudi, a kreslíř Guy Davis. Nu, a ona ověřená sestava tvůrců se přirozeně držela ověřené sestavy protagonistů, pročež se má čtenář opět možnost setkat s oblíbenými postavami Hellboyovského univerza… tedy, až na Hellboye samotného. Abraham Sapien, zelený kolega červeného ďábla, je zde nepatrně uveden do pozadí, aby uvolnil místo stále se rozrůstajícím a stále více napínavým příběhům kapitána Daimia, Liz Shermanové, a v neposlední řadě Johanna Krausse. Ten se těší nově nabytému tělu, díky němuž je schopen znovu objevovat dávno zapomenuté fyzické slasti, a přes tuny těstovin a obložených baget nevidí lavinu hrozeb, řítící se na základnu Úřadu. Když k tomu navíc připočteme Liziny paralyzující a neustále se zhoršující vize, sny a předtuchy, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Dříve nejasná (a hrozivá) minulost Bena Daimia vyplývá na povrch, a v kombinaci s nově příchozím vězněm, Wendigem známým z předchozích svazků, je zejména na Kate Corriganové a Abeovi, aby dali věci do pořádku… jenže není binec jako binec, a některé věci jednoduše nejdou opět poskládat dohromady (čti „tělo na kousky už nesložíš“).

Důležitost série B.P.R.D. jako celku, nikoliv jako jednotlivých dílů, byla „podrobně“ rozebrána v recenzi na Zahradu duší, a proto jí zde není třeba věnovat přílišného počtu znaků. Je však nutno říci, že po přečtení osmého dílu si čtenář onen fakt připomene nejednou, a v názoru na provázanost Mignolovy ságy se jen utvrdí. A to nejen koncem, slibujícím další napínavá pokračování, ale i bohatými odkazy na věci minulé. Jen všemi oblíbený Hellboy se zde více a více zříká zmínek a odkazů, což by mohlo některým skalním fanouškům způsobit mírný „dušebol“. Na druhou stranu ale absence rudochovy přezdívky (pravé jméno zná každý správný fanda) jen ukazuje, že série je populární a úspěšná i bez hlavního Mikeova tahouna, a nesnaží se přiživovat na slávě jeho upilovaných rohů a bad-ass super awesome pravačky.

 

Samozřejmě bychom se mohli snažit ohodnotit Vražedné místo samo o sobě, jako samostatně stojící knihu, v kterémžto případě bychom pravděpodobně museli říci, že byla „o něco“ lepší než Zahrada duší, a to hlavně díky většímu počtu pasáží jak napínavých a Mignolovsky temných, tak i těch, které vám vykouzlí úsměv na rtech (a některým i smích v hrdle). Jenomže, asi posté… jednoduše je to část celku. Nu, nezbývá než napsat jediné: Ú.P.V.O. 8 nezklame, právě naopak. Svým příběhem, koncem, kresbou i atmosférou čtenáři připomene talent tvůrců, umožní mu užít si nějaký ten útěk z „reality“, a v neposlední řadě jej navnadí na to, co má teprve přijít.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *