Truchlivý amoret nad Prahou

by Petra A. Kulagová

Truchlivý amoret pražský (Argo, 2017)
James Stafford, AJ Bernardo, Raluca Moldovanová, Josel Nicolas, Lenka Šimečková

Jsou hrdinové, které zná svět. Jsou hrdinové, které zná jejich město. A jsou hrdinové, které nezná nikdo. Jaké to je žít na okraji společnosti, která o vaší existenci nemá ani tušení, sledovat, jak běží čas, jak vaše lásky, vaši přátelé a známí umírají anebo degradují drceni pod neúprosnými koly historie? Jaké to je žít čtyři století v růžolícím, prdelatém tělíčku se jménem Xavier Truchlivý Sněžný?

Snad o žádném komiksu u nás se toho nenapsalo tolik, žádný autor nepodstoupil tolik rozhovorů, pohovorů a publicity. O Truchlivém Amoretovi se toho předem vědělo víc, než dost, protože ostatně celý tento projekt v jakési podobě žil už drahnou dobu před jeho knižní publikací a jeho anglická mutace vyšla už v roce 2015. To jsou však informace, které lze nalézt v jakémkoliv tom rozhovoru či přímo na stránkách Truchlivého Amoreta, které buď už znáte anebo se k nim dostanete skrze knihu. Ale pryč od toho, nechci tady zabředávat do videí, stránek a rozhovorů, i když dýchánek s autorem (autory) na Crweconu byl přátelský a příjemný zážitek, ale raději se budeme věnovat tomu, jaká ta kniha skutečně je?

Tak tedy, čistě po formální stránce: Truchlivý amoret pražský je komiksová povídková sbírka se scénářem Jamese Stafforda a kresbou z tužek čtyř výtvarníků z kterých (, jak již bylo zmíněno,) inkriminovanou Prahu viděl reálně jen jeden z nich a to Lenka Šimečková. AJ Bernardo a Josel Nicolas to z rodných Filipín mají do Prahy dál, než by dohodili kamenem a Rumunka Raluca Moldovanová to sice má o fous blíž, ale za kopcem to taky úplně není.

Jak již název v mnohém napovídá, stěžejní postavou knihy je amoret Xavier, který zároveň plní funkci vypravěče a průvodce po polomystickém světě, který se skrývá pod tenkou krustou reality, která není jen současná, ale během putování knihou nakoukneme jak do starších příhod z Xavierova života, tak do doby nedávno minulé a u části povídek je pak datace nejasná a tedy do aktuální současnosti je může čtenář zařadit jen odhadem.

Xavier Truchlivý Sněžný je jakýsi tajemný ochránce Prahy, malá, růžolící šedá eminence stověžaté matičky, která ji průběžné zachraňuje od zkázy a zmaru a brání proti nepřátelům, aniž by se mu za to dostávalo byť toho nejmenšího vděku. A i proto je Xavier nejen medově roztomilý andílek, ale také číše nihilismu a cynismu, která již dávno přetéká přes okraj. Nesmrtelný hrdina v dětském těle, jemuž v příbězích nebojácně sekundují i další postavy známé z pražských legend. Například ten zavalitý kabátník s kloboukem naraženým až pod čelo je golem, potrhlý stařík zase Rudolf II.dávno za zenitem. I Rusalku, Dvořákův národní poklad, tu potkáme.

James Stafford míchá fantasmagorickou urban fantasy s historickými reáliemi tak umně, že příběhy působí leckdy věrohodněji, než skutečná historie Prahy. A když k tomu přidáte cynický humor a místy až pubescentní vtípky, dostanete chytlavou směs, která vás zaujme – když už ne přímo strhne – i když nejste zavilým fanouškem historie. Ostatně o tu tady nejde, ačkoliv si možná nějaký ten zaujatý čtenář povšimne zmínek, které mohou být jak náhodnými výstřely do tmy, tak lehce mystifikačními spojnicemi s reálnými událostmi. Však kterého znalce Prahy nenapadlo, zda amorkovo jméno “Sněžný” nějak nesouvisí s kostelem Panny Marie Sněžné na Novém městě anebo zda kapitola druhá “ Zázračné zjevení hlavy svatého Vojtěcha uprostřed šedivého Žižkova” nějak souvisí s neblaze známou sanací Žižkova z konce 80.let?

Každý z účastných výtvarníků má svůj specifický výtvarný styl, takže snadno rozlišíte, kterou kapitolu kdo kreslil, přesto je kniha vizuálně soudržná a to jak v černobíle kreslených, tak i v těch kolorovaných kapitolách. Čtenářské zajímavosti jí pak dodávají “prokládkové” bonusové materiály v podobě fiktivních novinových výstřižků a jiných rozšiřujících textů, ačkoliv zde by se dala vytknout jediná věc snad a to používání drobného červeného fontu na černém podkladu. Tato volba dělala z bonusového textu divokou řeku skákajícícho textu, který se nemusí číst úplně snadno, ač není pro komiks samotný stěžejní a jeho přeskočení nemá na četbu žádný vliv. Naopak sympaticky působí publikovaná ukázka Staffordova náčrtku strany, kdy přiznává, že kreslit neumí a tyhlety scénáristické náčrtky záhy vzdal. Ostatně Stafford toho odhaluje mnohem víc a najdete tu i autorov doslovy, kde objasňuje jak to s tvorbou Amoreta a hledáním umělců bylo (včetně medailonků všech zúčastněných), nesamozřejmě pak ke knize existuje i soundtrack, na který vás přímo odkazuje v knize i na stránkách ( to, že tam má zářez i klávesista z The Cure netřeba zmiňovat) a další a další..

 

Prostě tahle kniha je nabitá informacemi, ale hlavně taky zábavným, odpočinkovým komiksem, který se v knihovně určitě neztratí, to zaprvé a zadruhé, který dostál svému mediálnímu předobrazu a není určitě zklamáním.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky , a jeho autorem je PAK. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *