Azzarellův a Bermejův Ledger se vrací

by Sebastian Komárek

Joker (BBart, 2017)
Brian Azzarello, Lee Bermejo

Lidstvo se bavilo a vzdělávalo příběhy o hrdinech už od úsvitu jazyka jakožto komunikačního prostředku. Ať už mluvíme o našich nejstarších předcích, vyměňujících si u večerního ohně dobrodružné zážitky, anebo o národech typu Anglosasů nebo Vikingů, poslouchajících ve svých dlouhých dřevěných domech básníky pějící ódy na panovníky před nimi, jedna z věcí, schopna posluchače ohromit nejvíce, byl právě onen archetyp hrdiny. Na jihu poslouchali o Herkulovi, na severu o Sigurdovi, do Anglie se s germánskými kmeny dostal Béowulf. Hrdinové byli, jsou a budou. A přeci jsme se jako lidstvo nikdy nemohli ubránit dobře známému vtíravému nutkání být fascinován jeho protivníkem, nepřítelem, jeho „arch-enemy“… jednoduše antagonistou, „záporákem“. Jistě, Béowulf byl borec, ale co takový Grendel? Obrovská, trollu podobná nestvůra, pochutnávající si na nebohých Dánech v potemnělém Heorotu. Ano, Sigurd byl mazaný, ale co Fáfnir? A co později? John Milton byl jeden z prvních, kdo udělal ze Satana sympaťáka. Posuňme se ještě o dost dále: profesor Moriarty. A ještě dále… Drákula, Šmak, atd. A kdo by, u všech všudy, nezbožňoval postavy typu Darth Vadera nebo lorda Voldemorta? Přiznejme si to. „Bad boys“ mají své kouzlo, často schopné zastínit kouzlo hrdiny samotného. A v naší době se to v nejednom případě (ve filmech pak o něco více než v komiksech) povedlo Jokerovi, úhlavnímu nepříteli hrdiny Batmana. Onen vyšinutý „princ zločinu“ se dokonce stal tak populárním, že o něm vznikl nejeden komiks, kde vystupuje nikoli jako záporák, nýbrž jako protagonista, o čemž se nyní mohou čeští čtenáři znovu přesvědčit díky dotisku komiksu Joker, u nás vydaného nakladatelstvím BBart.

Celý příspěvek