Syndikát obětí – dekonstrukce hrdiny

by Sebastian Komárek

Detective Comics 2: Syndikát obětí (BB/art, 2018)
James Tynion IV., Alvaro Martinez, Eddy Barrows, Ben Oliver

Nejstarší „netopýří“ titul, a sice Detective Comics, se ve svém „znovuzrozeném“ provedení nedávno dočkal českého překladu již druhého svazku. V recenzi na první díl jsme se zaměřili na rostoucí trend nejen v komiksech o Batmanovi, ale ve zmíněném médiu obecně, a sice na čím dál častěji se vyskytující dekonstrukci v podobě zpochybňování autority či postavení hlavního hrdiny. Zdálo se totiž, že Waynenův nový tým si nedává za úkol nic jiného, než křižákovi v kápi v téměř každém panelu připomínat, že „on jim nemá co rozkazovat“ (vedoucí postavení přitom nezaujal nikdo jiný než Batwoman). Změnilo se něco ve svazku druhém, tentokráte s podtitulem Syndikát obětí? Nu…

Abychom byli zcela upřímní, musíme uznat, že se vskutku něco změnilo. Útoky na tak dlouho oblíbeného netopýřího hrdinu se totiž stále stupňují, až se může zdát, že v Gothamu už nezbyl téměř nikdo, kdo by na Batmana pohlížel jako na ochránce bezpečí a spravedlnosti. Příběh se týká nově vzniklé skupiny padouchů, jež si říká Syndikát obětí, a jejíž členové tvrdí, že je složena z osob, které utrpěly nemalé ztráty během jednoho či onoho boje mezi gangstery nebo superpadouchy a naším protagonistou. Aby toho však čirou náhodou nebylo málo, Waynenova vlastní jednotka hrdinů, které společně s Batwoman cvičí již od začátku rebootu DC Universe Rebirth, se začíná pomalu otřásat v základech. Jedna její členka se totiž přidala k veřejnému mínění o Batmanově špatném vlivu na společnost, a k tomu všemu všemi otřásl fakt, že Tim Drake, alias Red Robin, je od předešlého svazku zdánlivě po smrti.

Dekonstrukce, literární prvek hojně užívaný, dejme tomu, postmodernisty, je tedy v Syndikátu obětí několikanásobně více patrný. Nejhorší na tom všem však je, že léty zocelený a nekompromisní Batman se pod tímto nátlakem začíná pomalu lámat, a krůček po krůčku ustupovat a stále více a více místa přenechávat postavám jako je Batwoman. Dokonce i jeden z Robinů, Bruceových nejvěrnějších sidekicků, jej nalomil a málem přesvědčil o tom, že Batman jako takový by neměl vystupovat jako osamělý bojovník, nýbrž jako pouhá součást obrovské a důmyslně vystavěné sítě Bat-lidí, mezi které by patřili kupříkladu i Bat-doktoři. Takováto megaorganizace by podle Red Robina mohla údajně ochraňovat lidi v celém Gothamu najednou, a být tak mnohem sofistikovanější. Jednoduše řečeno, moderní Detective Comics odráží moderní lidskou touhu po extrémní produktivitě, diverzitě, a odporu i k těm nejmenším zmínkám o zachování léty prověřených hodnot.

Jedním z příjemnějších aspektů přítomného komiksu je jeho kresba, jež je vyvedena umně, a zde by si čistě teoreticky mohli přijít na své ti konzervativnější z nás. Ti, kteří neprahnou za každou cenu ve všem najít něco novátorského a absolutně rozebírajícího vše, co bylo v časech minulých.

Jak už bylo řečeno nejednou (a přítomný recenzent upřímně doufá, že v hodnocení nadcházejících dílů série si bude moci takovouto kritiku odpustit), z Detective Comics se stalo ryze moderní, vlevo směřující dílo, jež si klade za úkol nikoho neurazit a všem vyhovět. Tyto tužby jsou samozřejmě nerealizovatelné touhy lidí, kteří vládnou nejen v komiksové branži, ale ve světě a společnosti obecně. Jedna věc se nemění, a sice to, že vždy se něco bude líbit jedné osobě, kdežto druhé ani náhodou. Pokud vám tedy nevadí změny, jimiž Batman v našich časech prochází (stejně jako drtivá většina ostatních superhrdinů), četbu Syndikátu obětí si s největší pravděpodobností užijete. Není to sice ten Batman, na kterého jsme zvyklí, nicméně akce a temné, pochmurné prvky v komiksu nechybí, na což musíme přirozeně pohlížet jako na pozitivum.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *