Sen v kimonu

by Sebastian Komárek

Sandman: Lovci snů (Crew, 2015)

Neil Gaiman je nepopiratelně jeden z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších spisovatelů naší doby, o čemž svědčí nejen mnohé ceny, jež mu byly za psaní v žánru fantasy, hororu a sci-fi věnovány (stojí za to zmínit proslulé Hugo Award, Cena Brama Stokera a British National Book Award), ale i nejedna filmová adaptace jeho románů či novel. Co však britskému autorovi přineslo světový věhlas více než cokoli jiného, je série komiksů o antropomorfizovaném snu, vládnoucím v říši snílků, obývané postavami nadpřirozenými a mytologickými. Sandman, komiks, jenž na západě vycházel od konce 80. let, stále sklízí nadšené ovace jak ze stran fanoušků, tak kritiků a recenzentů, a uchvacuje své čtenáře nejen díky svému hororovému a mysterióznímu založení, ale také díky Gaimanovým znalostem mytologií a legend z celého světa, které do svého díla s lehkostí zakomponoval. I Sandman samotný je koneckonců postavou, vyskytující se v nejednom starém příběhu pro děti i dospělé (a stejně jako Neilův Morfeus vlastnil kouzelný prášek, přinášející smrtelníkům spánek a sny). Když se poté psal rok 1999, a od publikace prvního čísla Gaimanovy verze uběhlo přesně deset let, jen málokdo se divil, když autor ve spolupráci s japonským malířem Yoshitaka Amanou vydal ilustrovanou novelu ze Sandmanova světa. O dalších deset let později se americkým a britským fanouškům dostalo komiksového zpracování onoho díla, které kresebně zpracoval P. Craig Russell. A konečně, tento rok si může díky nakladatelství Crew výše zmíněný svazek vychutnat i tuzemské publikum.

ls obalka

Lovci snů jsou v mnoha ohledech typickým sandmanovským komiksem, i když o něco méně temným, než první sebrané svazky, které u nás tehdy ještě vycházely v černobílé verzi. Omezení hororového aspektu však finálnímu dílu v žádném případě neuškodilo. Právě naopak, když vezmeme v potaz fakt, že Gaiman svou novelu napsal ve stylu japonských bajek a pohádek, je to nanejvýš pochopitelné. Zde tomu navíc ještě dopomohla Russellova kresba, ale o tom až později.

ls2

Příběh se odehrává ve starém Japonsku, obývaném nejen lidmi, ale i démony jak dobrými, tak těmi zlými, a v neposlední řadě mluvícími zvířaty, schopnými měnit svou podobu. Právě taková dvě zvířata, v tomto případě liška a jezevec, se mezi sebou vsadí o to, kdo dokáže vypudit mladého mnicha z jeho malého chrámu. Kdo by poté vyhrál, mohl by si stavení nechat a přebývat v něm. Po neúspěšných pokusech ze stran obou čtvernožců se jezevec se staženým ocasem vzdálí, kdežto liška se přijde mnichovi omluvit, a on ji za odměnu dovolí bydlet s ním. Co však mladý Japonec netuší, je, že se do něj zvíře hluboce zamilovalo. Mezitím se v Kjótu jeden vážený a mocný aristokrat, ovládající kouzla, ocitne uprostřed návalů nevysvětlitelného strachu, načež se rozhodne svůj problém zkonzultovat se třemi čarodějkami. Ty mu poví, že jediná možnost, jak se zbavit strachu je uhranout někoho, kdo se ničeho nebojí, uvést jej do hlubokého spánku a počkat, až zemře. Na mysl samozřejmě přichází náš mladý mnich. Jediný, kdo mu poté může pomoci, je samozřejmě všem dobře známý Pán snů.

ls3

Jak už bylo výše zmíněno, komiks je v mnohém stejný jako jeho předchůdci. V příbězích o Sandmanovi není vzácným úkazem, že je Morfeus postavou spíše vedlejší (i když to v žádném případě není pravidlem). Zde, ačkoli je samozřejmě pro příběh nepostradatelný (a, upřímně řečeno, oblíbenou postavou drtivé většiny čtenářů), je tomu právě tak. O to více ale jednoho zahřeje u srdce pohled na tak dobře známou bledou tvář, havraní vlasy a dlouhý černý háv. Je také třeba nutno zmínit, že v Lovcích snů se nám dostává pohledu na japonskou verzi Sandmana, jelikož (jak skalní fanoušci zcela jistě vědí) se Sen zobrazuje každému jinak („k obrazu svému“, řekněme). A to není jediná forma, do které se Morfeus přestrojí. A když už někomu nebude stačit ani tohle, setkání s několika dalšími dobře známými postavami nepochybně uspokojí i jeho.

ls4

Russellova kresba je skutečně něčím, co se v Sandmanovi nevyskytuje běžně. Jak sám v doslovu píše, v kresbě jej v tomto případě ovlivnily zejména tři věci, a sice japonské dřevoryty, malby Alfonze Muchy, a nakonec samotný Walt Disney. Tato kombinace nám poté (alespoň v očích přítomného recenzenta) ukazuje něco, co by se dalo popsat jedním slovem: roztomilost. Ano, mluvíme zde o Sandmanovi. Ano, Morfeus je pořád stejně temně gotický a tajemný. Když se však zaměříme na kresby zvířat a démonů, Disneyho vliv neunikne ani tomu nejméně zkušenému oku. Ačkoli je tedy tento svazek, co se Sandmana týče, něčím novým, stále zde poznáváme staré známé věci, které jsme si oblíbili už před tolika lety, když se k nám dostala Preludia a Nokturna.

ls5

Přítomného recenzenta tedy četba Lovců snů uspokojila ve všech ohledech. Opětovné setkání se starým známým králem snů, vidět jej (ne poprvé!) ve zvířecí podobě, uvědomění, že „ta liška“ je opravdu neobvykle roztomilá, a v neposlední řadě pohled na galerii „variant covers“, kde se nachází Sandman, ztvárněný samotným Mikem Mignolou. Kombinace Gaimana a Mignoly už skutečně musí na tváři komiksového fanouška vykouzlit úsměv, když už nic jiného.

ls6

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze a jeho autorem je Sebastian. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *