Ryby na vandru

by Tereza „Kadet“ Kadečková

Ryby: Útok z hlubin (Crew, 2017)
Džundži Itó

Po úspěšném a děsivém hororu Spirála se k nám Džundži Itó vrací se svou druhou klasikou. A tou je Gyo, nebo jak to v našich končinách přeložili, Ryby: Útok z hlubin.

Tadaši a Kaori si udělali romantický výlet do Okinawy. Chtějí si užít klidu u moře, jenomže jak se zdá, není jim přáno. Okolí totiž hrozně páchne a Kaori je na to citlivá. Do takové míry, že se chová hystericky a Tadaši neví, co s ní má dělat. O to horší to pak je, když odhalí zdroj zápachu. Jsou to mrtvé ryby na nožičkách.

Hejna mrtvých ryb na nožičkách. Různých tvarů, velikostí a taky agrese. Když pak proběhne jejich domem velký bílý žralok, je jasné, že z klidné dovolené nebude nic. A co teprve, když se ryby začnou dostávat do vnitrozemí.

Džundži Itó je nechvalně známý mistr hororu, který umí i z obyčejných věcí udělat něco děsivého. Po tom, co nás naučil se bát spirál, za námi přichází s dalším strašidlem, a tím jsou tentokrát mořští živočichové.

Ryby: Útok z hlubin je na první pohled vcelku směšná myšlenka. Mrtvé ryby na nožičkách terorizující okolí. Jak může člověka něco takového vyděsit? Nejsou to samotné ryby, je to celková atmosféra příběhu. Ryby: Útok z hlubin útočí na všechny vaše smysly, máte pocit, že při čtení ten příšerný smrad cítíte, a když vidíte, jak problémy gradují a v co se proměňují, budete se radši chvíli vodním tokům vyhýbat.

Co možná trochu ubírá na radosti ze čtení, je ta zatracená Kaori. Všechny postavy spadají tak nějak do normy – něco se kolem nich děje, tak jsou nedůvěřiví, pak se s tím snaží něco dělat, nebo jim hrábne a způsobí ještě větší rozruch. Ne tak Kaori. Kaori je nám představena jako blbá hysterka, jako blbá hysterka se chová v celém příběhu, a když už si myslíte, že od ní bude pokoj, tak se jako blbá hysterka zachová ještě naposledy. O to hůř se pak člověk ztotožňuje s Takešim, protože jeho hlavní motivace je právě Kaori a jeho obavy o ni.

Krom toho jsou ale Ryby: Útok z hlubin skvělým hororem s příběhem, který plyne a nabírá na obrátky. A kdybychom snad měli hororu málo, na konci knihy na nás jako bonus čekají ještě dva dodatkové příběhy. Takové hororové jednohubky, když budete po hlavním příběhu potřebovat ještě desert. A co si budeme povídat, kdo by ještě nechtěl nějaký ten Džundžiho přídavek, když zatím všechny chutnaly tak skvěle.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky a jeho autorem je Kadet. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *