Příliš dlouhá cesta domů

by Tereza „Kadet“ Kadečková

Temná věž: Dlouhá cesta domů (Crew, 2016)
Robin Furthová, Peter David, Jae Lee, Richard Isanove

Adaptace Kingovy knihy skončila s prvním dílem Temné věže s podtitulem Zrození pistolníka. Teď už Robin Furthová a Peter David vymýšlí vlastní příběh Rolanda a jeho ka-tet a upřímně, moc jim to nejde.

Susan Delgadová je po smrti a Rolandova ka-tet prchá z Hambry pronásledovaná Lovci rakví. Aby ten útěk neměli tak snadný, Rolandova duše je uvězněna v Maerlynově Grapefruitu a Alain s Cuthbertem se tak musí nejen bránit útokům z divočiny, ale ještě se starat o bezvládné tělo.

Dlouhá cesta domů se skládá z pěti sešitů a dlouhá je jen svým názvem. Roland v Grapefruitu bojuje s Karmínovým králem a Alain s Cuthbertem se snaží setřást Lovce rakví a probudit Rolanda ze snu. Cesta domů se komplikuje ať už útoky divé zvěře nebo hloupostí mladých pistolníků. Scénáristé jim tak hází pod nohy spoustu klacků a občas to vypadá, že se tak snaží děj jenom prodloužit.

Ono by to ani nevadilo – je docela běžné, že se v příbězích kupí jedna nešťastná náhoda na druhou, jenomže v Dlouhé cestě domů kulhá zpracování. Stejně jako první díl i tady je nejsilnější postavou vypravěč, který tak z Temné věže nedělá čistý komiks, ale spíše něco jako ilustrovanou knihu. Jenomže jeho nestrannost v Dlouhé cestě domů přebírají i postavy. Z jejich dialogů a reakcí by jeden řekl, že někdo našel páčku „emoce“, zasmál se a pak vyhodil pojistky v celém bloku.

Na tomhle jsou biti nejvíc Alan a Cuthbert. Jsou neustále pod palbou, musí se brodit rozzuřenou řekou nebo přecházet vetchý most a do toho se prát s vlastními hormony. Jenomže i když občas udělají mladistvou chybu a popichují se navzájem jedním sarkasmem za druhým, máte při čtení pocit, že za ně mluví nějaké stroje, které nám mají jen ukázat, co se děje. A nemůže za to jen to, jak se ve Středosvětě mluví (i když v některých situacích archaická mluva působí v překladu úsměvně), může za to prostě fakt, že scenáristi zapomněli na to, že postavy jsou lidi a ne jen páky pro protahování děje.

Komiks tentokrát nezachrání ani kresba Jae Lee. Od minula se nezměnila a je pořád úžasná, ačkoliv si stále myslím, že někdy až moc přízračná. Hodně věcí ale zůstává skryto ve stínech a nejvíc to ubližuje postavám, když jim není dost vidět do obličeje na jejich výrazy. Spojte si to s již zmíněnými dialogy a je jasné, že to emocím moc nepřihrává. Ve Zrození pistolníka Leeho kresba fungovala, takže se tu nedá říct, že udělal nějakou velkou chybu, jen je to viditelné ve spojení se scénářem.

Po povedeném Zrození pistolníka jsem se na Dlouhou cestu domů opravdu těšila. A místo radosti z dobrého čtení přišlo zklamání z mizerně napsaného scénáře, který se zbytečně moc táhne. Stejně jako Robin Furthová jsem se chtěla dozvědět víc o Alainu a Cuthbertovi, nadšení z jejich zpracování ale nesdílím. Dlouhou cestu domů tak radši zapomenu jako takový mezikrok, než se zase začne dít něco dobře napsaného v dalších dílech. Tedy, alespoň v to doufám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky a jeho autorem je Kadet. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *