Potulný rytíř, aneb G. R. R. Martin v obrazech

by Sebastian Komárek 

Potulný rytíř (Crew, 2015)

Západozemí amerického spisovatele fantasy a sci-fi, George R. R. Martina, je tuzemskému čtenáři důvěrně známo již více než patnáct let, přičemž celosvětový úspěch televizní série Hra o Trůny (v angličtině Game of Thrones), natočené podle autorovy Ságy ledu a ohně, toto povědomí rozšířil i mezi širší veřejnost. Kdo by v dnešní době neznal Neda Starka, Jona Snowa, nebo ironického liliputána Tyriona Lannistera, minimálně ze všudypřítomných internetových memes, ohlašujících příchod zimy? Není se poté čemu divit, když u nás vycházejí rovněž ostatní příběhy z onoho magického světa, obývaného draky, rytíři a neustále pikle kujícími lordy, a sklízí neméně bouřlivé ovace jak ze stran kritiků, tak fanoušků, čekajících na to, až nám štědře urostlý spisovatel nadělí další více než tisícistránkové pokračování své epické fantasy. Naštěstí pro všechny, kteří nedočkavě sedí na okraji křesla, okusují si nehty, a snad už posté znovu čtou to, co již bylo napsáno (případně se pořád dokola dívají na výše zmíněnou Hru o trůny), se i českým čtenářům minulého roku dostalo malé úlevy v podobě souborného vydání tří Martinových novel, jejichž příběhy se odehrávají právě v Západozemí. A stejně jako už několik let existuje hlavní příběh i v komiksové podobě, tak jsme se letos dočkali i obrázkového zpracování jedné z novel, jmenovitě Potulného rytíře (v originále The Hedge Knight).

Potulny_rytir_obal_papir.indd

Adaptace jako takové jsou pokaždé velice rozporuplná záležitost. Nejednou se stalo, že se tisíce přívrženců některé z knižních (případně komiksových) sérií s naběhlými žilkami na čele a nelidskými výkřiky na rtech divoce a zuřivě dožadovalo lynče toho či onoho filmového režiséra, scénáristy, nebo majitelů filmových studií. Ať už se jednalo o to, že do filmu nezakomponovali oblíbenou postavu, nebo že příběh osekali tak, aby se vešel do obvyklé hodiny a půl, čímž jej ochudili o mnohý zajímavý detail, či dechberoucí scenérii. Převést román do komiksu však může být záležitostí zcela jiného rázu, jak nám ostatně ukázali Ben Avery a Mike S. Miller (kresba), tvůrci komiksu Potulný rytíř, který ve Spojených státech vycházel sešitově v letech 2003 a 2004.

1

Příběh samotný se odehrává přibližně sto let před událostmi Písně ledu a ohně, a sleduje cesty a dobrodružství (která jsou mnohdy krajně nepříjemná a nebezpečná, jak už to v drsné „realitě“ světa fantasy bývá) mladého panoše Dunka, jenž se po smrti svého pána, potulného rytíře sera Arlana, snaží proslavit jako rytíř stejného rázu. Tato anotace by mnohým mohla vnuknout myšlenku, že se jedná pouze o další vyprávění z fiktivního světa, které nemá s tolik oblíbenou ságou mnoho společného. Opak je ale pravdou. Svědčí o tom fakt, že se zde setkáváme nejen s tak dobře známými šlechtickými rody jako jsou Baratheonové a Lannisteři, ale i s postavami, o nichž jsme v rozměrných Martinových svazcích zatím četli jen zkazky a narážky. Není samozřejmě řeč o nikom jiném, než o proslulém (mnohdy neblaze) rodu Targaryenů a jeho nejslavnějších členech. A i když jsou mýty a legendy zajímavé právě kvůli svým záhadám a nejednoznačnostem, pravdou zůstává, že vidět ony dračí prince zvěčněné na stránkách novely a komiksu, přináší do srdce nejednoho fanouška příjemné ohnivé pohlazení.

2

Co se týče komiksového zpracování, nijak nezaostává za svou předlohou. Fakt, že Martin se (jako mnozí spisovatelé fantasy) rád vyžívá v popisech jak krajiny, tak děje, je zde zastoupen kresbou, takže téměř nic z autorovy imaginace nezůstane čtenáři odepřeno. Dá se v podstatě říci (avšak s jistou dávkou odvahy a opatrnosti), že Potulný rytíř je adaptace doslovná, z níž je vynecháno jen minimum (a rozhodně poté nic, co by se dalo považovat za důležité). Také si nelze stěžovat na to, že by byl příběh pozměněn, jak tomu mnohdy bývá u filmů. Komiks je koneckonců literatura stejně jako román, i když je uhněten z trochu jiného těsta. Co jej tedy v tomto případě dělá výjimečným? Nebylo by jednodušší si přečíst pouze novelu, a považovat tak komiks za pouhou snahu vydělat Martinovi ještě o pár dolarů navíc? Bylo by to nepochybně možné, ale kdo by chtěl upírat jak oblíbenému spisovateli, tak nadšeným komiksovým tvůrcům jejich zaslouženou odměnu? Když vezmeme v potaz fakt, že po příběhové stránce je komiks téměř totožnou kopií novely, musí nám zůstat to, co nezasvěcený považuje za nejdůležitější aspekt tohoto média, a tím je kresba. Jednoduše si vychutnat pohled na bojovníky ve zdobeném brnění, s meči a barevnými dřevci v rukou, na hlavě přílby s vyřezávanými rudými draky nebo jelením parožím, a na chvíli pozapomenout na kouzlo vlastní imaginace a dát možnost někomu jinému, aby nám představil svůj pohled na Martinův svět.

3

Samotná vizuální stránka má poté jen jeden zápor, a tím je to, že i přes to, že byla vyvedena tužkou, její barvy z větší části vypadají až moc jako produkt počítačů, ať už to byl původní záměr nebo ne. Ano, tyto moderní vymoženosti pomáhají umělcům čím dál více, ovšem v nejednom případě to čtenáři do očí nebije nijak silně, dokonce se dá říci, že to kresbě přidá něco do živosti. V případě Potulného rytíře tomu tak není. I to je však otázkou vkusu, který se v tolika ohledech liší u každého jednotlivce. Někdo je zatvrzelým konzervativcem, plivajícím na všechno, co není vytvořeno ze sta procent ručně, jiný zase dá velice rád příležitost něčemu novému. Jako u téměř všech česky vydaných komiksových svazků se však i zde můžeme pokochat pohledem na otištěné obálky sešitových vydání a původních kreseb a konceptů umělce, které jsou k celku přiloženy na úplném konci knihy, což můžeme na druhou stránku počítat mezi pozitiva (zejména galerii erbů vybraných šlechtických rodin, jež se v příběhu vyskytují).

4

Je tedy jako vždy na jednotlivci, jestli si komiksové zpracování Potulného rytíře koupí, nebo půjčí z knihovny, a vrhne se na jeho četbu. Pravdou zůstává, že si ho může vychutnat jak Martinův fanoušek, znalý všech reálií jeho světa (aniž by se extrémně rozčiloval nad změnami) tak čtenář komiksů, ať už má o výše zmíněných románech a novelách jakékoli znalosti. Osobně jsem si četbu užil, a to zejména z již výše zmíněného důvodu. S jistou dávkou námahy se mi podařilo potlačit síly své vlastní fantazie, a proto pro mě nebyl problém vychutnat si pohled na jedny ze svých oblíbených postav. A co se týče příběhu, nu, ten už přeci čtenáři novely znají, a proto mohu mít alespoň radost z takovéhoto neobvyklého osvěžení.

Knihu můžete zakoupit zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze a jeho autorem je Sebastian. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *