Podruhé v Mignolových Benátkách

by Sebastian Komárek

Ú.P.V.O. 2: Duše Benátek a další povídky (Comics Centrum, 2017 – druhé vydání)
Mike Mignola, Geoff Johns, Miles Gunther, Guy Davis, Michael Avon Oeming, atd.

Comics Centrum dělá mnoho věcí správně. Co však činí asi nejlépe je to, že přetváří srdce obyčejných komiksových fanoušků v srdce ryze šťastná, spokojená, a čtenářsky uspokojená. Dalším (a všichni doufáme a věříme, že ne posledním) důkazem onoho faktu je dotisk druhého dílu série Ú.P.V.O. (v originále B.P.R.D.), jež pojednává o příhodách kolegů pekelníka Hellboye, členů Úřadu paranormálního výzkumu a obrany. Vydavatelství tak navazuje na dotisk svazku prvního, který u nás vyšel jen před pár měsíci, a stejně jako přítomná kniha se setkal s nadšenou odezvou jak těch, kteří si první vydání nestihli koupit, tak těch, kterým nevadí mít v poličce několik kusů jednoho titulu. Všichni angličtinu neovládající čtenáři (a vlastně… proč by ne úplně všichni, což?) si tedy mají nyní šanci připomenout jedny z prvních příběhů o Hellboyovi bez Hellboye, a snad i doplnit ono neesteticky vypadající prázdné místo v knihovně.

Stejně jako v prvním svazku, Dutozem a další povídky, si i v díle druhém (Ú.P.V.O. 2: Duše Benátek a další povídky) máme šanci vychutnat hned několik krátkých povídání, jejichž pozornost se střídavě soustředí na Abea Sapiena, homunkula Rogera, Liz Shermanovou, a doktorku Corriganovou. I když se skutečně jedná o dějově rozdílné povídky, které původně vyšly v jednotlivých komiksových sešitech, jejich návaznost na děje minulé je nepřehlédnutelná, a tvoří tak soustavu součástí jednoho obrovského celku, k jehož úplnému konci se tvůrci nedostali snad ani dnes (stále totiž vychází nejeden komiks z „Hellboyova univerza“). V Duši Benátek se tak můžeme dočíst jak o upírech v jednom z nejslavnějších italských měst, tak o vlaku mrtvých, nebo o roztomilých plyšových monstrech toužících po konzumaci dětí. Příběhy tedy nespojují pouze protagonisté a jejich společná historie a zaměstnání, ale i „poeovsko-lovecraftovská aura“, vznášející se nad celou tvorbou Mikea Mignoly, otce a praotce Anung un Ramy i Úřadu samotného.

Jen co se týče vizuální stránky, čili kresby B.P.R.D., se musíme v drtivé většině případů s Mikem rozloučit (a mnohdy i scénáristicky). Jeho dítě totiž začalo popularitou růst jako z vody, a už dávno neplatí, že by byl schopen příběhy sám psát i kreslit. Jak se tituly a podtituly Mignolova vesmíru rozrůstaly, bylo potřeba naverbovat posily, pomocné síly a ruce, jež by mu pomohly ono břemeno a radost nést. Není proto výjimkou ani divem, když se na obálce sešitů objevují jména jako John Arcudi, Guy Davis, Geoff Johns, Christopher Golden, atd. Jeden by řekl, že to bude znamenat pestrou paletu rozličných stylů jak spisovatelských, tak kreslířských, a co příběh, to „něco jiného“. Nu, pravda to je i není. Každý spisovatel i každý kreslíř má samozřejmě styl svůj vlastní, ale všichni také očividně chovají k Mignolovi tak velkou úctu, že se vždy snaží alespoň zčásti přiblížit se duchu „mistra“.

Duše Benátek a další povídky je hodnotnou součástí série i samotného „Hellboyova univerza“ i z toho důvodu, že nám je schopna naskytnout pohled do srdcí postav jak lidských, tak těch „nadpřirozených“, a my máme tu čest být svědky toho, že nehledě na to, jestli je vaše kůže bílá, zelená, nebo snad červená, všichni máme stejné trable… tedy, až na to nahánění démonických Cthulhu-like monster… to… to asi většina lidí běžně nedělá. Jinak si ale stojím za svým.

Sečteno a podtrženo… i když červeného roháče a jeho bandu už všichni moc dobře známe, vždy a pokaždé je to radost, vidět novou a inkoustem vonící Hellboyovskou knihu na pultech knihkupectví. Užívejme tedy, čtěme, koukejme (obrázky jsou stejné ve všech jazycích, a navíc v angličtině jsou hardcovery horkotěžko k sehnání), a doufejme v dotisk třetího dílu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *