Nebesky estetická psychóza povánočního ducha

by Petra „PAK“ Kulagová

Nebeský bibendum (Meander, 2016)
Nicolas de Crécy

Za devatero horami, za devatero řekami žil byl jednou jeden tuleň. Nebyl to ledajaký tuleň, byl to tuleň Diego. Naivita a roztomilost sama. Tenhle náš tuleň Diego se vypravil do New Yorku nad Loirou, aby poznal svět. Ale ouha! Padl do rukou skupince vizionářských profesorů, kteří se z něj rozhodli vychovat kandidáta na Nobelovu cenu lásky, dobro v jeho ryzí podobě. A kde je dobro, je samozřejmě i zlo, které se tyhle smělé plány pokusí překazit a tak se z Diegovy cesty do civilizace stává zamotaný příběh o souboji dobra a zla, lásce a nenávisti, o takových těch běžných věcech jako vždycky.

Někteří si myslí, že Diego je vyvolený. Někteří si myslí, že to je jen náhodný pitomec, na kterého padla ruka štěstěny(?). Někteří si nemyslí nic, jen to, že de Crécy je blázen, blázen nad blázny a satiricko-surrealistický vizionář, jehož mysl se vznáší v království (ne tak úplně) růžových obláčků, dimenze a dimenze vzdáleném naší planetě a galaxii. Těžko spekulovat o tom, zda letos na komiksovém poli vyrostla divnější kytička, než je tahle pokřivená, vysoce líbivá, ale hluboce znepokojivá růže s bezmála dvěma stovkami okvětních lístků.

Francouzský ilustrátor a karikaturista Nicolas de Crécy do povědomí českého čtenáře pronikl jako autor Pana Ovocňáka či Doby ledové; mimokomiksově mu vyšel například ještě storyboard Flašinet k připravovanému, ale nikdy nerealizovanému animovanému filmu. Nyní nám nakladatelství Meander předkládá zatím největší sousto v českém překladu, opus magnum tohoto prapodivného pána – integral Nebeský bibendum; souborné vydání tří sešitů, které vycházely mezi lety 1994-2002. A že je to tedy pochoutka, u které hrozí zalknutí…

Celou knihou vás provede v roli vypravěče profesor Lombax. Respektive jeho hlava, která se vás ujme hned na první stránce, usadí do malé, vetché lodičky a svým květnatým poetismem vás vyšle na plavbu po řece eklektického šílenství s božským vizuálem jednoho z předních francouzských kreslířů dnešní doby.

Shrňme si to: máme hlavu profesora, jehož tělo bylo zničeno při havárii dieselového klavíru. Máme tuleně, který se má stát laureátem Nobelovy ceny míru, maskotem a předobrazem lásky pro upadající lidstvo. Máme skupinku profesorů, kteří se skrze něj realizují ve svých vzdělávacích postupech a svých vizích. Taky máme městský aparát, který se snaží Diega dostrkat tam, kam potřebuje a v neposlední řadě Ďábla, malého čeveného prďolu v kostkované zástěře, který se nejenže snaží jejich plán překazit, ale také jakýmsi způsobem Diega zlanařit na svou stranu a zneužít pro svou věc. A do toho všeho je Lombax, vypravěč a průvodce, zároveň služebníkem šedé eminence, tří kuřato-kachno-tvorů, kteří mají na běh světa větší vliv, než by se mohlo zdát.

A taky tady jsou psi. A jejich bobky.

Je to prostě taková My Fair lady štrejchnutá reklamou na Michelin, Stopařovým průvodcem po galaxii, antikapitalistickou satirou, náboženskými dogmaty, alternativní, na hlavu postavenou historií, celé je to zakápnuté LSD a posypané koksem. A zabalené do decrécyovské estetiky.

Nebeský bibendum je po čertech náročná knížka na četbu a ještě náročnější na interpretaci. Najít jednotný výstup z téhle surrealistické směsice satiry, mytologie a absurdní historie je zhola nemožné. Jak tenhle příběh může dopadnout, když vlastně vůbec není jasné, kam a jestli vůbec někam směřuje? Nebo si spíše položme otázku, která vás asi pálí více: má cenu si tuhle knížku pořizovat po tom, co jste si o ní zatím přečetli?

Nnnaaahhh….

Nevím. Ano. Ne. Ano. Já nevim. Ano. Bibendum je hrozně, hrozně zvláštní kniha, stojí na hranici sekvenčního umění a ryze artového albíčka a ačkoliv je příběh těžko uchopitelný a sakramentsky ujetý, jen zatvrzelého pragmatika ta psychedelická poetika New Yorku nad Loirou nezasáhne. Uprostřed toho na první pohled zmateného příběhu najdete spoustu skvělých, bezvadně ztvárněných konceptů, pár zajímavých myšlenek a jakmile se prokoušete až k poslednímu sešitu, během pár stran se vám náhled na celý příběh obrátí o 360° a všechno to, co jste si mysleli, že už chápete, bude úplně jinak. Že první strana nemusí znamenat začátek a že hlavní postava vlastně vůbec nemusí být hlavní a už vůbec ne postava. Že to je možná jen jakási metafora, nosná forma pro myšlenku bez vlastního charakteru. To, co na začátku vypadalo jako A najednou bude B a jakmile otočíte poslední list, řeknete si konsternované aha a budete mít tendenci knihu okamžitě obrátit na první stránku a přečíst ji znovu, protože s nabyvšími informacemi zjistíte, jak celý příběh číst a kde hledat všechny ty náznaky a znamení. 

Co do formální stránky jde o krásný kus tiskařského řemesla v pevné vazbě. Hrubý papír, syté barvy.. Jen na formát, který o pár fousů převyšuje velikost A4, na ten by se mohlo pár stěžovatelů najít, ale pro de Crécyho charakteristickou drobnokresbu kombinovanou s expresivní malbou nemálo pracující s komplementárními kontrasty, je to velikost nejen vhodná, ale spíše nutná. Z knihy si budete pravděpodobně pamatovat jen pár barev. Modrou, oranžovou, červenou a spoustu odstínů šedomodré. A jednoho bílého tuleně.

Číst Bibendum je jako utíkat před deštěm. Můžete zaujmout dva postoje: buď budete před deštěm utíkat a budete promočení jako myš. A pak budete číst s pocitem, že vám mezi prsty protéká jemný písek a vy ho nejste schopni zachytit. Anebo zůstanete stát na místě, necháte na sebe dopadnout pár kapek, co se rozhodlo spadnout na těch pár decimetrů čtverečních, kde stojíte. A to pak bude, jako byste ve spojených dlaních drželi hrst písku, která se sice bude tu a tam odsypávat a unikat, ale máte mnohem větší šanci, že vám v dlaních zůstanou ty zlaté nugety pochopení.

Věřím, že se po četbě rozdělíte na dva tábory, kde jedni budou tvrdit ano a druzí rezolutní ne, ale alespoň pro to “ne” budete mít argumenty.

Bibendum je tuze zvláštní kytička pro český komiksový záhonek. Nemůžu ani zdaleka říct, že by to byla prostoduchá, rádobyintelektuální osnova pro bravurní kresbu tak charakteristickou pro Nicolase de Crécyho. Jen je ta osnova tak vzdálená tomu, na co jsme zvyklí, že budeme muset dlouhým, rázným krokem vystoupit ze své komfortní zóny, abychom téhle záhadné knížce dali šanci a místo na polici.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky a jeho autorem je PAK. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *