Myšičko, myš potřetí aneb jak to tehdá bylo.

by Petra A. Kulagová

Myší hlídka: Černá sekera (Comics Centrum, 2017)
autor: David Petersen

Jedno lidové rčení praví, že dobří holubi se vracejí.

Naštěstí se toto pořekadlo nevztahuje jen na opeřené zástupce čeledi Columbidae, ale dá se rozšířit (minimálně) na malé chlupaté hlodavečky, jejichž vybraní jedinci mají tendenci sdružovat se do organizovaných skupin, které my pak známe pod skromným jménem Myší hlídka.

Ano, David Petersen je zpátky a s ním jeho kouzelný, malebný svět velkých dobrodružství v malém měřítku. Třetí Myší hlídka už je nějaký ten pátek na pultech, ale tentokrát otázka nezní: jak to s těmi malými hrdiny bude dál, nýbrž přesně naopak. Jak to vlastně všechno začalo?

Jak už nadpis napovídá, třetí kniha není tak úplně pokračováním započatého příběhu, ale je to rozšíření již známého světa – prequel, chcete-li. Jak pravidelný čtenář Hlídky ví, Podzimem 1152 a následující Zimou 1152 nás mimo důvěrně známé trojice Justýna, Borise a Straše doprovázela ještě další důležitá postava, v myším světě známá,  přesto neznámá a legendami opředená postava Čakana aka Černé sekery, bojovníka a nositele mýtické zbraně. A stejně jako byl Čakan mystickou záhadou pro členy Myší hlídky, do určité míry zůstával záhadou i nám, čtenářům a neustále brnkal na strunu naší zvědavosti. Kdo to je, odkud se vzal? A kde se vzala ta legendární zbraň?

Až doteď…

Třetí Myší hlídka s podtitulem Černá sekera se naplno vrhá do toho, aby čtenáři osvětlila celou záhadu okolo tajemného hrdiny Černé sekery a jeho počínání obecně. David Petersen v tom pokračuje stejně bravurně jako doposud a v ničem nepolevil ze své estetické laťky, kterou už v předchozích dílech nasadil velmi vysoko. A jako v předchozích dílech, ani zde nebude nouze o drama, o lásku a o boj na život a na smrt. Nesmírně působivě je zde zachycen národ fretek, lstivých bojovníků s vysoce vyvinutým smyslem pro čest, nečekaný morální přesah má i smrtonosný boj s liškou. Ono obecně Petersonova práce s jednotlivými rasami je bezvadná a přiřazováním specifického kulturního prostředí včetně uměleckých projevů daných kultur více prohlubuje specifičnost a osobitost jednotlivých zvířecích rodů.

Stejně jako u minulých svazků i zde se můžete těšit na bohatý obrazový a textový doprovod; kapitoly jsou uváděny pověstmi o Černé sekeře, opět ve stylu středověkých rukopisů, jak už jsme si trochu zvykli u předchozích svazků a to je jeden z mnoha okamžiků, kdy se musím sklonit před českým překladem a obecně před zpracováním české mutace Mouse Guard, protože překlady a lettering jsou prostě špičkové. Bez ohledu na to, že lettering těchto “středověkých” listů měla v režii umělá inteligence. Jazyková hravost v překladech, zvukomalebnost názvů a vizuální koncert dělají z Myší hlídky něco, co byste měli chtít mít doma.

V závěrů samozřejmě opět nechybí galerie ilustrací spřátelených autorů, mezi kterými v tomto díle nechybí například Mike Mignola nebo Duncan Fegredo.

Dejte si na chvíli pauzu od všech těch Spider-Manů, Batmanů, hyperžůžo-manů a omnibusů a sáhněte po něčem malém, milém, přesto plném životních dramat zvířátek, které můžete běžně potkat v lese. A věřte, že ty procházky pak už nebudou takové, jako dřív.

Ano, stále platí to, že Myší hlídka je primárně dětská kniha, ale už dávno víme, že na tyhlety škatulky se moc nehraje a i nad dětskou Hildou se rozplyne i takové znalecké srdéčko, jako je srdéčko Ondry Krále. Pokud máte doma dítko, měla by být Myší hlídka povinnost, pokud ne, udělejte radost jen tak sobě, protože to stoprocentně stojí za to. Protože ať už každý tvrdí, co chce, každý to své vnitřní dítě stále máme.

Pro svou Myší Hlídku zamiřte přimo ke Comics Centru, mají na ni moc příjemnou slevu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *