Budou to tři měsíce co se v Liberci konal čtvrtý Komiks Slez a mě nezbývá nic jiného, než ho uctít skromným reportem. Ne kvůli čtenářům, fanouškům nebo lidem, kteří tam byli. Píšu ho jen pro Woffci, který jakožto hostitel a kmotr Liberec Slezu zajistil program a servis takového formátu, jaký se bude jen těžko překonávat. Takže doufám, že tě potěší Luboši. :)
Odjezd z Prahy do Liberce byl stanoven na sobotu 13. února ve 12:00 z autobusové zastávky Černý most. Zajistil jsem dostatečný počet místenek pro všechny předem ohlášené účastníky (kromě Andreho a DEmnoGa, kteří jeli už v pátek, aby nám připravili působiště) a těšil jsem se na autobus SA (to není Sturmabteiluing, ale Student Agency), zpoloviny obsazený komiksovými nadšenci. Ve finále jsem dva dny před odjezdem část místenek vrácel, neboť z Kocogelu nejel nikdo a Dark Scavenger se Sláinem se rozhodli držet teplého dua Andre/Deg a jeli s nimi už v pátek. Na Čerňáku jsme se tedy nakonec sešli jen já, Krvinka56, Yama a Draco Nobilis. Nic moc sestava na Beerfest v autobusu, ale aspoň jsem se vklidu připravil na nadcházející akci.
Na autobusovém nádraží v Liberci nás měli čekat kmotr slezu Woffce s částí Comics Ultrazzz a davem libereckých občanů s mávatky a transparenty. Nejspíš se ale konalo zase nějaké mistrovství na sáňkách, protože na nás nečekal nikdo. Využili jsme proto místní veřejné WC, slovy Yamy "Já se na to můžu vys...." Zhruba po patnácti minutách čekání, kdy Krvinka plačky vytáhl svačinu od maminky a Draco začala nabízet své tělo skupině ukrajinských dělníků, jsme v dáli uviděli skupinu našich Ultrazzz s kmotrem Woffcí v čele. Dle vratké chůze a etanolového oparu, který se kolem nich vznášel jsem usoudil, že včerejší příjezd se zvrhnul v hroznou pitku, která byla ráno podpořena několika vyprošťováky. Po vzájemném uvítání a několika "chruščevech" jsme se rozdělili na dvě skupiny. Skupina A krycí jméno "Machři" (MdS, Deg, Draco a Sláine) šla do aquaparku a skupina B s krycím jménem "Lemry" (Woffce, Krvinka, Dark, Yama a Andre) jela na Ještěd na pivo.
Nevím jak skupina B, ale my jsme si to v aquaparku řádně užili. Malé zdržení způsobila pouze Draco svým dotazem u pokladny "Nevadí, že nemám plavky?" Po krátkém vysvětlení na nás ani nevolali ochranku. Každý tobogán jsme projeli několikrát a zúčastnili se každé atrakce, kterou aquapark Babylon nabízel. Dokonce i dětský bazének, kde se nám mezi tou drobotou na chvilku ztratil Sláine, ale pak nám ho za ucho přivedla vřískajícího jedna maminka, že prý strkal do její holčičky na klouzačce. Omluvili jsme se a raději neřešili co nebo kam jí strkal. Po sauně, vířivce a sprše, kde mi Deg ochotně podal spadlé mýdlo, jsme se přesunuli do jedné z restaurací v objektu Babylonu. Interiér lehce kýčovitý, ceny slušné, obsluha tragická a jídlo, že by Pohlreich zaplakal. Já a Draco jsme jako zkušení gastronomové vytýkali jednu chybu za druhou. DEmnoG a Sláine snědli vše co dostali na talíři, oba zvyklí z dětského domova, že když nedojí, nedostanou druhý den nic.
Po jídle nás vyzvednul kmotr Woffce a šli jsme pěšky přes centrum Liberce. Jako správný průvodce a pamětník nám ukazoval a vyprávěl kde co dříve bylo. Takže jsme se dozvěděli kudy jezdili drožky, kam se chodilo na trh, kde zavedli první elektrické osvětlení a kam chodil Woffce do měšťanky. Zhruba po hodině klidné chůze jsme došli do hospody Opera, kde jsme měli rezervovaný stůl. Sesedli jsme se a čekali na zbytek skupiny B. Během chvilky dorazili Dark s Krvinkou a za delší chvíli Andre s Yamou, který na vytknutí pozdního příchodu reagoval slovy: "Jdu vám takhle po Liberci, vtom zakopnu a padnu přímo do yámy." Pochopili jsme to všichni kromě Krvinky, který se posilněn pár slivovicemi, začal o yamu zajímat více než kamarádsky. Další rozebírání celé situace, ale přerušil kmotr Woffce, který se začal chlubit asi 30 let starým Saudkovým komiksem, který ukořistil na Aukru. Všichni jsme mu ho pochválili a řádně ošahali mastnými prsty od brambůrků.
Ještě za střízliva jsme pomocí zlámaných sirek rozlosovali kdo bude spát kde a s kým. Byt kmotrova bratra vyhráli Andre, DEmnoG, Sláine, Yama a Draco. Místnost nad hospodou vyšla na mě, Darka a Krvinku. Woffce prohlásil, že o jeho noclehu rozhodne stupeň promile a vzdálenost. Tipnul jsem si, že usne někde mezi pípou a naším stolem a nebyl jsem daleko od pravdy.
Zhruba v polovině večera se na skok zastavila kmotrova drahá polovička paní Beránková s rodinným trhačem – jezevčíkem Pajdou. Naoko, jako že šla náhodou kolem, ale byla to jasná prověrka, aby věděla s jakými individui se její manžel stýká a jezdí po celé republice. Na paní Beránkovou byli všichni Ultrazzz zvědaví a každý s ní prohodil pár slov ve vší slušnosti a zdvořilosti. Tedy až na Darka, který jevil až podezřelý zájem o Beránkovic jezevčíka. Woffce jí šel potom doprovodit domů a cestou zpátky se zastavil v nejlepší liberecké restauraci a donesl nám pár BigMaců a Cheeseburgerů. Večeře totiž byla objednána až na devátou hodinu a v záplavě alkoholu bylo fajn něco přikousnout.
V lehké opilosti jsem si uvědomil, že můj spacák se nachází v bytě kmotrova bratra, kam mi ho odnesla yama, když jsme se při příjezdu dělili na dvě skupiny. S Woffcí a Darkem jsme se tedy prošli nočním Libercem a aspoň jsme se nadýchali čerstvého severského vzduchu a vystřízlivěli. Cestou jsme zavolali Kapisovi, který nemohl na Slez přijet. Doma v Ostravě totiž utrpěl úraz, když šel na zápas místního fotbalového klubu v dresu Sparty Praha a skončil tak na jednotce intenzivní péče. Po návratu jsme byli celkem v šoku ze spícího Krvinky na stole, který se prý posilněn dalšími slivovicemi, začal chovat více než nevhodně a musel být zpacifikován. Spícího jsme ho tedy dovlekli po schodech do místnosti nad hospodou, uložili ho do stabilizované polohy a přikryli spacákem. Večer pak ubíhal v námi podobném duchu: dobré jídlo, pivo, sem tam nějaký ten panák a samozřejmě vášnivé diskuze na všemožná témata. Pravidelně jsme chodili kontrolovat krvinku, jehož obsah žaludku se mezitím rozhodl podívat co se to venku děje – holt ne každý udrží krok s Comics Ultrazzz.
Jak hodiny míjeli, atmosféra začala houstnout. Yama se začala svíjet jako hadí žena. DEmnoG usnul. Draco brečela – nejspíš proto, že nepije alkohol. Sláine se snažil navázat kontakt s několika staršími muži u baru. Dark, Andre a já jsme diskutovali a vykřikovali hesla jako "Grus na hrad!" (Dark), "Budeme vydávat MAD!" (Andre), "Francouzský comicsy stojej za hovno!" (MdS). A Woffce pomáhal obsluze baru, která již nestíhala nosit piva a panáky.
Krátce po půlnoci obsluha vyhnala všechny hosty a zamkla hospodu jen pro nás. "Teď to teprve začne.", pomyslel jsem si, ale to jsem se mýlil. Pánská část skupiny, která měla spát na bytě, byla vlivem pitky předešlého dne značně unavena a tak se zvedli a šli na byt. Ženy je samozřejmě následovali a tak jsme zůstali jen já, Dark, Woffce, barmanka a nějakej vopruz co do ní dělal. Dal jsem si kolu, kafe a Mattonku a vůbec se mi nechtělo spát. Zhruba po hodině odešla barmanka a pak i ten vopruz. Kolem páté jsme se přesunuli do místnosti nad hospodou kde byl Krvinka v kómatu a kde námi všemi zbožňovaná Yama předtím uklidila a vyvětrala. Budíka jsem si nařídil na devátou, bo jsem chtěl v deset jet do Prahy. Usnul jsem okamžitě.
Budík mě vzbudil v devět, vstal jsem, sbalil se a byl připraven k odchodu. Dark se pomalu rozhýbával ve spacáku a Krvinka zmateně pobíhal po místnosti a sháněl se po brýlích. Ještě před odchodem mě pobavila jeho věta: "Sakra já sem si poblil i ponožky." Woffce mě doprovodil na autobusové nádraží, kde jsme se potkali s druhou půlkou, kterou pro „rušení nočního klidu“ ráno v osm vyprovodil nájemník bytu pan Jožin. Se Sláinem jsme sedli do SA autobusu, který během pěti minut vyjížděl směr Praha. Cestu jsme mlčky proklimbali a za pomocí žvýkaček jsme se snažili otupit alkoholový zápach, vanoucí z našich úst. Po příjezdu na Černý most jsem se Sláinem jel metrem na Florenc. Byl celý rozčarovaný z "kouzelné šaliny, která jede pod zemí rychle jak sviň". Z Florence mu během tří minut jel autobus do Brna, takže načasování bylo dokonalé. Jak dopadl zbytek výpravy je mi úplně jedno, já byl s "horečkou sobotní liberecké noci" spokojen.
Kamil "MdS" Bernášek
P.S.: Jo a hláška Liberec Slezu byla: "Když může liberečák dojet na Slez do Ostravy, může ostravák přijet do Liberca, no ne?"
P.S.2: Fotky v galerii.
