Mamon, Polański a kapka červené

by Sebastian Komárek

Ú.P.V.O.: Univerzální stroj (Comics Centrum, 2016)
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis

Po úspěších s pěti svazky Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany nám Comics Centrum přichystalo další publikaci „na přání“ v podobě dílu šestého, který v tomto případě opět pochází ze spisovatelského pera Hellboyova otce Mignoly a jeho kolegy Johna Arcudiho. A zatímco první dva díly tvoří sbírku povídek, a následující tři obsahují jeden navazující děj, v Ú.P.V.O.: Univerzální stroj se kloubí jak první, tak druhé zmíněné.

Po událostech v Černém plameni, v němž tým přišel o homunkula Rogera, v této chvíli odpočívajícího v pokoji na operačním stole, se doktorka Kate Corriganová vydává do Francie za tajemným obchodníkem se starými knihami. Činí tak v naději, že z jedné z jeho knih, Tajného ohně, dokáže vyčíst, jak takového rozcupovaného homunkula opět přivést k životu. Jaký by to ale byl dobrodružný příběh, kdyby vše proběhlo hladce, paní doktorka převedla určitou sumu na prodejcův účet, a společně se znovu poskládaným Rogerem si všichni zašli na karamelové frapuccino do Starbucks, že?

Samozřejmě že je vše jinak, než si Corriganová původně myslela. Mezitím si Abe Sapien, Liz Shermanová, Johann Krauss a Benjamin Daimio na centrále Úřadu sednou nad šálkem kávy a kouskem buchty (vážně!), a navzájem si vyprávějí příběhy ze svých životů, v nichž se do větší či menší míry setkali s relativitou života a smrti. Čtenář se tedy může těšit jak na odhalení některých tajemství oblíbených protagonistů, tak na pokračování hlavního příběhu, tentokrát plného hrabivých sběratelů a sadistických krvelačných Francouzů, inspirovaných Polanského Plesem upírů.

Přechody mezi hlavní linií a vedlejšími příběhy nad kafem mohou působit útržkovitě a náhle, ale to jen do doby, než si uvědomíme, že takovýto střih je dnes běžný i ve filmech a televizních seriálech (a na ty jsme přeci všichni tak trochu zvyklí). Navíc jsou některé z pasáží ukončeny povedenými a převelice oblíbenými cliffhangery, což dělá zážitek nejen o něco zajímavější, ale i o něco málo napínavější. A to už stojí za četbu.

Co se týče kresby, tu v oné pětidílné minisérii (v USA publikované v roce 2006) opět obstaral Guy Davis, a ač se tu a tam objeví více či méně patrný detail, v němž lze vidět inspiraci Mignolou, je jasné, že styl mladšího kreslíře je zcela někde jinde. Namísto velice jednoduchých linií a polovinou čehokoli ve stínu (říkající však naprosto vše), nám Davis dopřává pohled na maličkosti, se kterými by si Mike nedělal těžkou hlavu. I přesto nemůžeme popřít, že Davisova kresba na nás „Hellboyovským univerzem“ dýchá tak či onak. A když už nic jiného, panel s Johannovou ironickou ne-tváří v odpověď na stupidní poznámku a malé červené cameo v jednom z vedlejších příběhů přinutí k úsměvu i toho nejzarytějšího fanouška Mignolova… a poté i jedna celkem „nepodstatná“ útěcha v podobě posledních několika stránek nakreslených mistrem samotným.

Ani nakonec není třeba mnoha slov. Univerzální stroj nám jednoduše nabízí vše, co by měl správný ne-Hellboyovský příběh mít: Mignolova i ne-Mignolova slova i kresbu, legendy a mýty (v tomto případě mimo jiné folklór amerických Indiánů a kombinaci řecké a křesťanské mytologie), zrůdy, stvůry a obludy lovecraftovského rázu, staré knihy, jeden tajemný hrad na kopci, a konečně i samotného Hellboye. Nezbývá říci než to, že pokud se Comics Centrum rozhodne vydat další díl formou „na přání“, ti z vás, kteří nemají možnost a schopnost přečíst si B.P.R.D. v originále (a nejen ti), by si měli chystat peníze na předobjednávku už teď.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *