Máček a Vajco vrací úder

by Sebastian Komárek

Přísežný meč (Crew, 2015)

Tento rok se nám už podruhé dostává do rukou grafické zpracování příběhů o Dunkovi a Eggovi, nerozlučné dvojici z Martinova Westerosu. V prvním díle, nazvaném Potulný rytíř, jsme byli seznámeni se setkáním a začátky prostého panoše, který před nedávnem přišel o pána, a potomka královské rodiny, vydávajícího se za podkoního. Druhý díl nám sice nabízí pohled na vztah a spolupráci už zaběhanou, a příběh zcela nový, ale i tak si musíme hned na začátku položit zásadní otázku: „Je na druhém dílu něco zvláštního, něco jedinečného?“ Samozřejmě, že ne. Ve své původní (a samozřejmě mnohem lepší) formě je to druhá novela ze tří, které o Dunkovi a Eggovi Martin zatím napsal. Časově od sebe nejsou nijak extrémně vzdáleny, ani postavy se mezitím charakterově nezměnily. A co je nejdůležitější, Martinův styl psaní se za tu dobu také nezměnil. Což znamená, že tvůrci komiksu (titíž, kteří pracovali na Potulném rytíři) rovněž pracovali stejně. Jediná nová věc, na kterou by se poté recenze mohla soustředit, je příběh… a ten původně pochází z pera G. R. R. Martina… už vidíte ten problém? Ne? Dobrá… Stejně jako u prvního dílu se předloha a komiks co do příběhu příliš neliší. A když vezmeme v potaz to, že Martin píše jako vždy až k vzteku dobře, skutečně není co vytknout. Kdybych nebyl příliš časově vytížen, snad bych byl schopen znovu si přečíst původní novelu a tu poté s komiksem porovnat o něco hlouběji. Vzhledem k tomu, že opak je pravdou, mi však nezbývá nic jiného, než se z velké části opakovat, a zároveň se čtenářům omluvit (ne však příliš pokorně). Jak bylo ale již zmíněno výše, příběh je (díky bohům) zcela nový, a proto si o něm v pár větách něco řekneme.

meč

Přísežný meč se stejně jako jeho předchůdce odehrává bezmála sto let před událostmi Martinovy převelice úspěšné Písně ledu a ohně, a pojednává o dalších dobrodružstvích Dunka a Egga. V tomto případě jsou ti dva už nějakou dobu na cestě, a, jak už to u potulných rytířů a jejich panošů bývá, na čas složí svůj meč k nohám více či méně významného lorda (nu… v tomto případě toho „méně“). A protože spí pod jeho střechou a jí jeho „maso a medovinu“, jsou povinni ctít jejich vztah stejně jako „skuteční“ rytíři (věnujte pozornost uvozovkám; neříkám, že potulní rytíři nebyli „true“) ctí jejich lenního pána. To vesměs znamená poslouchat jeho rozkazy (i když v tomto mají možná větší volnost). Každopádně je lord Eustác uprostřed sporů o pozemky a potok. Sporů znásobených obdobím extrémního sucha, které sousední lady přinutilo zahradit potok, aby mohla zavlažovat svá pole a naplnit příkop kolem svého hradu. Dunkův dočasný pán sice žije v pouhé opevněné věži a všehovšudy má ve svých službách dva potulné rytíře (kromě Dunka je to jeden nepříjemný a uremcaný chlap, neustále žvýkající kyselist, Martinovu fantasy obdobu žvýkajícího tabáku), ale hrdosti má za lordy čtyři. Když se k tomu poté přidá útok na jednoho z ženiných sedláků, skutečné vyostření sporu na sebe nedá dlouho čekat. Ale jak už to bývá, jen málo věcí v životě je černobílých (o to méně ve Westerosu), a Dunk se dovídá, že Eustác taky není žádný svatoušek. Musí se proto rozhodnout, jestli bude ctít posvátnou přísahu, nebo si vybere bezpečnější alternativu.

Prisezny_mec_vnitrni_strany_14 Prisezny_mec_vnitrni_strany_17

Upřímně řečeno, pro lidi, kteří četli Martinovy novely (jež u nás vyšly sebraně ještě mnohem dříve než v USA), je zcela zbytečné číst jejich komiksové zpracování. Jak už jsem zmínil v recenzi na první díl, jediná nová věc, kterou nám mohou tyto obrázkové svazky nabídnout, je vizuální pohled na věc bez přílišného namáhání vlastní fantazie. To však většina čtenářů (a ti, co čtou fantasy, rozhodně nejsou na posledním místě) zavrhne mávnutím ruky. Co se koneckonců vyrovná síle fantazie?

Prisezny_mec_vnitrni_strany_22 Prisezny_mec_vnitrni_strany_37

Co se tedy kresby týče, opět na ní dělal Mike S. Miller, a ten svůj styl také nezměnil. Jedna z věcí, která by se mu tentokrát dala vytknout, je to, jak zvěčnil Aegona (čili Egga). Onen desetiletý chlapec má v jeho podání v některých panelech svaly, za které by se nemusel stydět dvacetiletý mladík, který nejeden den v týdnu tráví v posilovně (a skutečně tam cvičí, namísto toho, aby se promenádoval kolem zrcadla a čuměl do mobilu). Ano, Egg se toho na cestách pravděpodobně dost napohyboval… ano, pravděpodobně měl také co do činění s těžkými břemeny. To však ve středověku (i když je to ten „alternativní fantasy“ středověk) rozhodně neznamená „fitkový sixpack“.

Prisezny_mec_vnitrni_strany_38 Prisezny_mec_vnitrni_strany_39

Co napsat na závěr? Komiks podle Martinovy novely Přísežný meč byla velice příjemná odpočinková četba, ale zase a opět musím poznamenat, že se to skutečně nedá srovnat s předlohou. Na druhou stranu bylo fajn připomenout si příběh. Když totiž čtete hodně věcí hodně rychlým tempem, tak se někdy stává, že zapomenete nejen na něco málo z nějaké knihy, ale rovnou na knihu celou, a to… je převelice nepříjemná záležitost. Tedy, za předpokladu, že ta kniha byla dobrá.

Knihu můžete koupit zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze a jeho autorem je Sebastian. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *