Liniers znovu a rovnou nadvakrát.

by Petra A. Kulagová

Napsala a namalovala Jindřiška (Meander, 2017)
Ricardo Siri Liniers

Velký mokrý balónek (Meander, 2017)
Ricardo Siri Liniers

Ricardo Siri Liniers. Můj idol. Můj spasitel za trudných, mrholivých dní a průvodce krušnými časy. Otec tří dcer a jednoho velikého laskavého světa Macanuda. Právě Macanudo bylo doposud to jediné, odkud ho český čtenář mohl znát a já upřímně doufám, že přesně odsud jej zná, protože Macanudo (podle mého názoru, který samozřejmě nemá žádnou váhu,) patří mezi ty nejskvostnější malé věci, které by vám neměly v knihovně chybět. Ke konci loňského roku nám však nakladatelství Meander, kde už je Liniers jako doma, naservírovalo další dva drobečky z kuchyně tohoto multitalentovaného jihoamerického bohéma, tak se na ně kouknem trochu blíže.

Slovo “drobečky” je zde skutečně na místě, protože jeden ze svazků rozsahem sotva překročil padesát stran, druhý ani to a i formátově se řadí k těm menším sešitkům. Nicméně tisíckrát přeříkané fráze říkají, že na velikosti nezáleží a i na malý prostor se vleze spousta velikého, takže postupně:

Napsala a namalovala Jindřiška

  • ačkoliv se říká, že nemáme soudit knihu podle obalu, tak to pravděpodobně neplatí pro knihy jako doslovně knihy, protože v tomhle případě jak obal, tak název zcela a beze zbytku prozrazují vlastně celou podstatu knihy. Máme tu Jindřišku, malou velkou filozofku ze světa Macanuda a jejího životního guru kocoura Felliniho. A Jindřiška dostala pastelky. Zdánlivá maličkost, která však v rukou obrazotvorného dítěte rozjede veliké dobrodružství. A že to není malé dobrodružství! V téhle knize se střetávají dva světy: zatímco nám Liniers se svou charakteristickou kresbou dělá jakéhosi průvodce Jindřiščinou imaginací a nechává nás nahlížet do tvůrčího procesu, mezi těmito formálními panely se odehrává epická cesta za nalezením klobouku. V tom příběhu je vše, je tam strach, je tam napětí, přátelství a naštěstí i šťastný konec. Prolínání dětské kresby a Liniersova klasického funguje krásně a přesně to zachovává tu “báječně v klidu” atmosféru Liniersových Macanud. Dělá to knihu čitelnější a lehce zpomaluje děj do meditativně veselého čtení, během kterého se dospělý čtenář nepřestává udivovat nad velikým, barevným světem v dětských hlavičkách. Napsala a namalovala Jindřiška je multigenerační počtení, kdy se jedna generace nepokrytě baví a ta druhá se navíc i dojímá. Je to kniha “od dítěte dítěti”.

Velký mokrý balónek je oproti tomu kniha “od dospělého pro dospělého o dětech”

  • Velký mokrý balónek je příběh jednoho malého dne. Jenomže pro malé děti je každý den velký a nový a navíc, když máte mladšího sourozence, kterého musíte všecko naučit a připravit ho na skutečný život tak, jak jste se o něm poučili za ty dva roky navíc, o které jste starší. Velký mokrý balónek je taková malá, rozjímavá noticka o reálném deštivém dni Liniersových dětí. V tomhle případě nás sešitkem provází jeho typická kresba od začátku do konce a přidává téhle mikroskopické dějové lince tu charakteristickou poetiku, kterou tak umí. Jenomže se pořád nemohu zbavit dojmu, že kdyby tento příběh kreslil kdokoliv jiný, vůbec by pro mne nefungoval tak, jako tady. Pozitivní dojem z knihy mám částečně díky pozitivnímu vztahu k Liniersovi.

Je spousta knih, které zachycují běžné okamžiky života tak, že se nad nimi dojmete. Například Slaďák od Paseky. Tedy pokud nejste Lenny. Se Slaďákem jsem se dokázala ztotožnit. Ne tak plně však už s Balónkem. Velký mokrý balónek je kniha hlavně pro rodiče. Od rodiče pro rodiče. Možná jsem jen příliš velký cynik, možná jen příliš podléhám tomu nepojmenovanému společenskému tlaku, který by se dal pojmenovat po (ne)vyřčeném názoru “ty nemáš děti, to vůbec nemůžeš chápat”, který v určité fázi života potká snad každého a není se před ním kde schovat. Možná si myslím, že Velký mokrý balónek lépe funguje ve dvojici s Jindřiškou, ale samostatně je to příliš malinké, až příliš osobní, i když melancholicky rozjímavé. Anebo jsem možná jen čekala víc.

Nicméně to nemění nic na tom, že Napsala a namalovala Jindřiška by mělo být pro vás a vaše mladší dítka povinnou výbavou takového toho rodinného čteníčka, kterým si pak malý čtenář může listovat i sám.

PS: Za krásně zpracované a pro mne mnohem funkčnější perličky ze života dětí/ s dětmi považuji například kresby a komiksy naší krajanky Cziny – Kristýny Plíhalové.

PPS: Jak Comics Centrum u knihy Temnými hvozdy vyzdvihovalo ruční lettering (který se povedl na jedničku nutno říct), soukromě si myslim, že Meander s jejich překladem Jindřišky strčil celý jejich kaligrafický um do kapsy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky , , a jeho autorem je PAK. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *