Liga se bojí

by Sebastian Komárek

Liga Spravedlnosti 2: Epidemie (Crew, 2018)
Bryan Hitch, Neil Edwards, Daniel Henriques, atd.

Český maraton publikací komiksů DC Universe Rebirth pokračuje druhým svazkem série Ligy Spravedlnosti, tentokráte s podtitulem Epidemie (v originále Justice League 2: The Outbreak). Seskupení nejprominentnějších tahounů DC multiverza se již v prvním díle muselo vypořádat nejen s nebezpečím, jež ohrožovalo bezmála celý svět, ale i s faktem, že „jejich“ vlastní Superman byl nahrazen Mužem z oceli z jiné paralelní reality. Nikdo samozřejmě neočekává, že by si tým v přítomném pokračování mohl dovolit dát nohy na stůl, srkat horké kakao, a užívat si zaslouženého odpočinku. S čím si naši oblíbenci budou muset poradit tentokrát? A přijmou konečně plně a bez výhrad staronového Kal-Ela?

Příběh Epidemie nezačíná ničím jiným, než epickým soubojem, v němž se Liga utká s pravděpodobně nejhorším nepřítelem kterékoli lidské (i nadlidské) bytosti, a sice s vlastním strachem. Někomu (nebo něčemu) se podaří dostat se do myslí hrdinů a velice živě v nich vyvolat jejich největší obavy, jejich největší strach, a to v takovém měřítku, že samotný Scarecrow by se cítil nemile zahanben. Naštěstí jsou nyní v týmu rovnou dva příslušníci sboru Green Lanternů, jejichž specialitou je překonat a porazit velký strach, a svým kolegům z nesnáze pomohou. Zanedlouho se však někdo začne nabourávat do Bruceových počítačů a techniky, do Cyborgovy hlavy, a v neposlední řadě do prstenů výše zmíněných Lanternů, a nadělá ještě o něco větší neplechy než na začátku knihy. Úkolem Ligy spravedlnosti je tedy najít toho, jenž se tímto moderním způsobem snaží hrdiny zničit, a následně se s ním vypořádat tak, aby pro ně v budoucnu již nepředstavoval žádné nebezpečí.

Nezřídka se však říká, že na všem zlém se dá najít něco dobrého. Strach cítí snad každá myslící bytost, což znamená, že jej cítí i Kryptoňan Kal-El. Pozitivem výše zmíněných útoků je tedy fakt, že se díky nim Supermanovi podaří o něco více sblížit se svými kolegy z nové reality (i když to zpočátku vypadá spíše na pravý opak). Na druhou stránku je faktem, že Superman samotný nehraje ve druhém svazku série Justice League až tak prominentní roli, neboť se musí věnovat záležitostem, jež mu zabraňují v přítomných zhruba sto čtyřiceti stránkách přímo kooperovat se zbytkem týmu. Drtivá většina knihy se tedy zaměřuje na ostatní hrdiny (zejména na Batmana a Green Lanterny).

Povinné zachování diverzity, co se obsazení týče, je v současné Lize spravedlnosti pilně dodrženo zkomponováním Green Lanternů Jessicy Cruz jako hispánské ženy, a Simona Baze, prvního muslimského člena sboru galaktických ochránců pořádku. V tomto případě to naštěstí znamená, že v porovnání s jinými tituly se prvky SJW výstřelků drží vesměs na uzdě, a spisovatel Bryan Hitch se mohl soustředit na to, na čem v literatuře skutečně záleží, a tím je příběh. Strach, jenž paralyzuje téměř všechny protagonisty, nám přináší onen prvek utrpení, kterým si musí projít každý správný hrdina, abychom dosáhli katarze, jak popsal už Aristotelés. Je to tedy utrpení hlavního hrdiny, co dělá příběh zajímavým a napínavým, a ve spojení s akčními prvky amerického komiksu, zde, v díle Liga Spravedlnosti 2: Epidemie, přináší vskutku zajímavé čtení.

Je nutno říci, že i kvalita vizuálního zpracování se od prvního dílu mnohonásobně zlepšila, a minimálně očím přítomného recenzenta kresba ve většině panelů nepřináší větší utrpení. Není to sice práce srovnatelná s tvorbou Grega Capulla, Jocka, Sama Kietha, Lee Bermeja, nebo Alexe Rosse, ale minimálně už nepůsobí na většině míst odbytě.

Oproti prvotnímu očekávání, jež obsahovalo z drtivé většiny strach a mírné znechucení (a bylo způsobeno nepříliš pěknou zkušeností s prvním dílem), je přítomný recenzent rád, že může ohodnotit druhý svazek Justice League Rebirth pozitivně. DC Comics se zde vrátilo k vypravování ucházejících příběhů o postavách, jež jsou hrdinné, a zároveň procházejí vlastními nesnázemi, jen aby pomohli jiným (bez větších zmínek o tom, že ti „jiní“ nesmějí být plavovlasí a modroocí). S tím, že v konečném důsledku toho není moc k vytknutí, tedy nezbývá než napsat, že Epidemie se dá k četbě jen doporučit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *