Lid versus Green Arrow

by Sebastian Komárek

Green Arrow 1 – Smrt a život Olivera Queena (BB/art, 2018)
Benjamin Percy, Otto Schmidt

Green Arrow, postava mimo „komiksovou komunitu“ donedávna poměrně neznámá (k očím a uším laika se dostal zejména seriálem Arrow), se jako mnoho a mnoho dalších hrdinů nakladatelství DC Comics dočkala přemodelování pod hlavičkou DC Universe Rebirth. Pojďme se tedy v naší sérii „DC Rebirth recenzí“ podívat, jak si po znovuzrození vede hrdina, jenž se s vlastním titulem dostal k tuzemskému čtenáři prozatím jen dvakrát, a sice ve svazku Green Arrow: Rok Jedna a Green Arrow: Prázdný toulec ze série DCKK.

Oliver Queen, AKA Green Arrow, zastánce dobra a bojovník proti zločinu ve Star City a Seattlu, je v podstatě takový levicově zaměřený a podstatně méně temný Batman Bruce Waynea. Multimilionářský playboy bez jakýchkoli nadpřirozených superschopností, jenž během svých mnohých bojů proti padouchům a superpadouchům spoléhá na špičkově vytrénované tělo i mysl, jakož i na bankovní konto, díky němuž si může dovolit arzenál pomůcek a udělátek. V případě Olivera Queena je to zejména luk a nepřeberné množství šípů obyčejných i těch speciálních, schopných nést vše od bomby až po malé boxovací rukavice (to prý „aby mohl uhodit někoho, kdo od něj stojí příliš daleko“). Na rozdíl od všestrannějšího Batmana však neprožil notnou část svého mládí cestováním po světě, aby se naučil všemu, co se mu bude při boji se zločinem hodit. Ve skutečnosti byly během tréninku a přerodu v superhrdinu jeho možnosti dosti omezené. Shodou mnoha okolností se totiž jednoho dne ocitl na opuštěném ostrově, odkázán jen sám na sebe, své schopnosti přežít v nezkrocené přírodě, a v neposlední řadě na svou ikonickou zbraň a nástroj – luk. Když se poté Oliver vrátil do rodného města, byl z něj mistr lučištník, jehož dovednosti se rovnají samotnému Robinu Hoodovi (ve starších komiksech se dokonce obléká jako notoricky známý a dnes již archetypální zbojník ze Sherwoodského lesa – pírko za špičatou čapkou nahoře, špičaté boty dole).

V případě Green Arrowa se „znovuzrození“, podobně jako je tomu kupříkladu u Flashe, zaměřuje zejména na změnu vztahů mezi hrdinou a vedlejšími postavami. Mezi fanoušky je všeobecně známo, že Oliver odedávna udržoval romantický vztah s Black Canary, ráznou hrdinkou/anti-hrdinkou oděnou do síťovaných punčoch a kožené bundy. Během The New 52 na ni však zapomněl, a do jeho zorného pole se dostala až nyní, po onom nejposlednějším rebootu titulů DC Comics. „Modře olištovaná“ série se navíc ve stejném měřítku soustřeďuje na postavení Olivera Queena/ Green Arrowa ve společnosti, a nejednou sledujeme záblesky v dnešní době populárního levicového tíhnutí, kdy je hrdinovi nejednou vyčteno, že patří do vyšší společnosti, a jeho peníze nejsou to jediné, co může ohroženým a znevýhodňovaným občanům pomoci (zde se můžeme utěšovat alespoň tím, že střelec sám nikdy neopomene zmínit fakt, že kromě toho po nocích vychází do ulic, kde na vlastní pěst/luk prochází mnohými nebezpečenstvími). Příklon vlevo je v přítomném svazku navíc umocněn příběhem samotným. Oliverovi přátelé i nepřátelé jako kdyby se proti němu spikli všichni najednou, což vyústí v kompletní bankrot, ztrátu veškerého majetku a už tak pochroumané tváře na veřejnosti. Jediná věc, která mu tedy ještě zbývá, a pomocí níž se snaží dát vše dohromady, je právě jeho identita Green Arrowa.

Kreslířkého a „colouristického“ kolegu spisovateli Benjaminovi Percymu zde dělal Otto Schmidt. Jeho kresba a barvy, mnohdy připomínající styl animovaných seriálů, vnáší do komiksu vizuální pestrost a barevnost lahodící čtenářovu oku, což je u titulů jako Green Arrow v drtivé většině případů skoro podmínkou. U komiksů typu Capullova Batmana anebo Hellboye Mikea Mignoly je temnota a využití stínů jen a pouze pochopitelné, avšak kdo by chtěl ve velkém číst Green Lanterna, Green Arrowa, nebo Supermana zahalené do černé, červené a šedé? Ač si každý z nich prošel svými vlastními temnými momenty (Blackest Night?), jsou to právě barvy, které u těchto ochránců spravedlnosti upoutají čtenářovu pozornost na prvním místě, a proto nezbývá než říci, že Schmidt odvedl vskutku dobrou práci.

Jak už bylo zmíněno v předešlých recenzích, DC Universe Rebirth dává šanci novým a čerstvým čtenářům dostat se k četbě komiksů, aniž by museli mít načteno něco nebo cokoli z toho, co bylo vydáno v minulosti. Samozřejmě tomu tak není u všech komiksů, a přítomný recenzent by každému zájemci o výlet do „obrázkové literatury“ doporučil, aby se na prvním místě vždy obeznámil s „kánonem“ daného superhrdiny, než začne číst cokoli současného a moderního. Ne vždy je to však možné, a proto nováčkům nezbývá než sáhnout po tom, co je jim v daném momentu nejlépe dostupné, a zároveň doufat, že se díky schopnosti spisovatele nebudou v ději a faktech příliš ztrácet. Co se týče svazku Green Arrow 1: Smrt a život Olivera Queena… nu, je tomu tak i onak. Percy do příběhu vložil nemálo flashbacků a odkazů na minulost a hrdinův „origin“, takže se Šípem netknutý čtenář nebude cítit přespříliš ztracen nebo zmaten. Na druhou stránku (zas a znova) není nikdy od věci mít už něco málo načteno.

Finální verdikt je tedy vesměs pozitivní. Superhrdina u nás méně známý může do života fanoušků vnést příjemné osvěžení, a to obzvláště v případě, je-li dané dílo napsáno a nakresleno alespoň ucházejícně… což se v případě znovuzrozeného Green Arrowa rozhodně povedlo. Vedle tahounů typu Batmana a Supermana je „Zelený šíp“ něčím trošičku jiným, a byť se nejedná o mistrovské dílo nebo špičku v médiu a žánru, jako relaxační četba na páteční večer je přítomný komiks více než vhodný.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *