Legendy o Myší hlídce, aneb Geoffrey Chaucer jako hlodavec

by Sebastian Komárek

Legendy o Myší hlídce: Kniha první (Comics Centrum, 2018)
David Petersen, Ted Naifeh, Sean Rubin, Terry Moore, Guy Davis, atd.

Když se komiksová série stane dostatečně populární, a její fanoušci prahnou a volají po stále větším počtu příběhů, nezřídka se přihodí, že se tvůrce a nakladatel rozhodnou vytvořit tzv. „expanded universe“. Tyto okamžiky často vyústí ve sbírku kratších povídání (více či méně… či vůbec… souvisejících s hlavním příběhem), napsaných a nakreslených společenstvím autorů a kreslířů, užívajících rozličné styly a praktiky. Tuzemští čtenáři měli tu čest se s něčím podobným naposledy setkat relativně nedávno, kdy se nám dostalo českého vydání hellboyovských Neuvěřitelných příběhů, jež vnesly do už tak rozmanitého Mignolova univerza ještě o něco více barvitosti a osvěžení. Jako další na řadě je nyní sbírka Legendy o Myší hlídce: Kniha první, která rozšiřuje populární sérii Davida Petersena, pojednávající o dobrodružstvích antropomorfizovaných myšek ze středověku, a jednotce jejich strážců, zajišťujících mír a klid mezi jednotlivými myšími městy a vesnicemi.

Jak bylo naznačeno výše, na rozdíl od hlavní komiksové série Myší hlídka (v originále Mouse Guard) není tato sbírka dílem jediné osoby, v níž se snoubí jak spisovatel, tak kreslíř, nýbrž seskupením hned několika umělců, kteří čtenářům naskytli své vlastní pojetí oněch populárních středověkých-fantasy myší. Nápad zasadit sbor myších „hraničářů“ do dvanáctého století, přidat ještě nějaké ty fantasy prvky navíc, a z celého projektu tak udělat něco jako zvířecího Pána prstenů, je sám o sobě originální a osvěžující. Když se poté po třech kompletních svazcích vyvedených v jednom stylu čtenář dočká sbírky povídek, z nichž se jedna druhé vzhledem ani stylem vyprávění příliš nepodobá, musí to nutně jeho zájem o celou sérii minimálně udržet při životě (ne-li znásobit).

Způsob, jimž jsou poté jednotlivé povídky provázány, je starý jako řeč sama. Stejně jako Chaucerovi poutníci v Canterburských povídkách zde myši soutěží ve vyprávění a v tom, kdo bude schopen hostinské říci lepší příběh (s tím rozdílem, že hlodavci nikam neputují, nýbrž sedí v teple a pohodlí myší taverny se džbánky piva v tlapkách). Zvířátka se tak předbíhají ve svých vypravěčských schopnostech a sdílejí legendy, které se víceméně (čili ne v každém případě) odehrávají okolo členů již zmíněné Myší hlídky. Ono soupeření pak jen posiluje archaický dojem a atmosféru, a z četby samotné dělá něco více než jen příležitost k chvilkovému útěku z reality. Stejně jako při četbě historických textů (a brilantních fantasy ság jako je Tolkienův Pán prstenů) ze svazku prýští historie a pocit skutečných událostí dávno minulých, a stejně jako to velmistr moderní fantasy svými slovy popisoval, má čtenář dojem, jako kdyby někde ve staré knihovně sám narazil na zaprášený svitek pergamenu, a očima hltal záznamy sepsané nad stolem shrbeným písařem či mnichem.

Co však komiksu dodává skutečnou rozmanitost, je v tomto případě vizuální stránka. Příběhy totiž nejsou jen napsány větším množství spisovatelů, nýbrž i nakresleny a vybarveny hned několika umělci. V konečném důsledku a ve spojení s texty se tedy můžeme pokochat pohledem na komiksy evidentně inspirované perem Davida Petersena (děj v hospodě, mezi povídkami, dokonce zpracoval on sám), ale i na obrázky rázu zcela jiného; od němých panelů po umně vyvedené kresby, které jako by vypadly z dětských animáků. Samozřejmě je třeba zmínit ne tak úplně obvyklý čtvercový formát, v němž vyšly sešity sebrané jak v této sbírce, tak čísla hlavní Petersenovy série.

Legendy o Myší hlídce se tedy stejně jako Myší hlídka zalíbí nejen fanouškům komiksu, ale i mnohem širší škále čtenářů. Seznam žánrů a inspirací by byl skutečně delší, než jen ten, obsahující historické romány, fantasy literaturu a horor, bajky a ságy, sbírky mytologických a legendárních příběhů, atd. atd. Davidu Petersenovi se podařilo stvořit něco, co toto vše (a mnohem více) nejen spojuje, ale dává dohromady v celek, který funguje sám o sobě, aniž bychom v něm museli výše vypsané prvky hledat každý zvlášť.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *