Krysí královny: Sprosťandy útočí.

by Petra A. Kulagová

Krysí královny (Crew, 2018)
Kurtis J. Wiebe, Roc Upchurch

Je to už dlouho, co tahle kniha vyšla, uznávám. Leží mi doma, převážím ji v tašce (taky už podle toho vypadá) a pořád se ne a ne donutit k tomu sepsat k ní nějaký ten názor.  Ne, že bych s tim jindy problém neměla, ale občas je těžší říct nahlas něco, co vám v hlavě dává smysl. Tak jo, nebudu už dále chodit kolem horké kaše, která od září notně vystydla a zatuchla a koukněme se na to.

Rat queens je poměrně ztřeštěný, vážně se neberoucí příběh ze světa fantasy, kde hrdinským gangům vládnou spíše děvčata, která byste se nebáli vzít do té nejpochybnější hospody široko daleko. Hlavními průvodkyněmi příběhu nám budou pidižva Betty, trpaslice Violet, lidská kněžka Dee a elfí čarodějnice Hannah – ony nechvalně proslulé Krysí královny, dívky tak trochu utržené z řetězu. Budete s holkama chodit po městě, ve kterém jsou napůl za nájemné hrdiny a napůl za vyvrhele, po lese, kde plní zadané úkoly a za pochodu řeší problémy, které se na ně průběžně lepí a po hospodách. Je to taková nenáročná oddychovka s drobnými sondami do životů hlavních hrdinek, které podle nich vypadají jako potencionálně zajímavé osobnosti, které ten život prostě vedou tak nějak.. po svém. Co do výtvarné stránky to je nekonflitní, líbivá tuctovka, která sice ničím vyloženě nevyčnívá, ale dívá se na ni příjemně a ke zvolenému žánru a ladění sedí. Tolik asi k pozitivům. Teď k tomu zbytku.

Krysí královny z pera Kurtise J. Wiebeho a štětce Roca Upchurche jsou podle anotací a tradičních dovětků na přebalu “fantasy komedie pro dospělého čtenáře”. A ačkoliv se říká, že nemáme soudit knihu podle obalu, tenhle přebal mi vyloženě cuká okem.

Co je na Krysích královnách obecně vyzdvihováno je to, že je to tak trochu jiné fantasy a tak trochu jiné holky. Žádné heroické činy v polorozepnuté bílé košili, žádné štkající bledolící panny s krajkovými kapesníčky a rukou v teatrálním gestu na čele. Je to kniha plná feminismu, sprosťáren a „různých typů těl, které ženy vidí, když se podívají do zrcadla, ne těch z reklam v módních magazínech“. Taky jsou prý “plné hrubozrnného humoru a neméně pochybného šarmu”. Mno… Hele, víte co, jak bych vám to… Krysí královny mi připadají jako přímá analogie mého vaření. Základní dějová linka – dobrý; kresba – dobrý; nějaké vulgarity – obecně vzato proč ne; snaha propašovat do fantasy herní prvky a žargon RPG – inu, taky vlastně proč ne. Máte suroviny, které samy o sobě ničemu neškodí a teď je jen smíchat dohromady. Něčeho dáte podle receptu, něčeho tam sypnete jen tak od oka, a něco tam kydnete jen proto, že jste si to vytáhli na pracovní desku. A výsledek mi teda po chuti moc neni. Jako moje vaření.

Nemůžu samozřejmě mluvit za všechny, ale z mého čtecího křesílka mi přijde, že dospělý čtenář si na Krysích královnách nenajde zas tolik, kolik se očekává. Pokud to není ten typ, jehož vrcholným číslem na společenských akcích je vyprávění fekálních anekdot. Vulgarity a avizovaný hrubozrnný humor jsou tu zastoupeny poměrně jednotvárně, takže mě to přestalo celkem rychle bavit. Což je trochu škoda když vezmeme v potaz, že za překladem stojí Derek Šmíd, který se u Transmetropolitanu vyřádil až na půdu.

Jak se ve velkém zmiňuje bourání hranic a zažitých stereotypů, Krysí  královny mi přijdou naopak jako přehlídka klišé a očekávatelnosti. Jak se může někdo bavit o pestrosti typů těl, když drobná holka je pidižva, vysoká a bledá je elfka a jediná, která by se dala nazvat podsaditou je trpaslice (!), která si navíc z trucu rodině holí vousy (!). A všechny se půl knihy pubertálně baví tím, že devětatřicetileté ženské říkají stará dámo a ta se kvůli tomu půl knihy hystericky rozčiluje.

Krysí královny možná nebudou tak pitomé, jak tady píšu, protože ta hlavní dějová linka ve své čistotě ani mi nepřipadá jako špatný konstrukt, nicméně je obalená takovou hromadou laciného balastu, že nemám chuť se jím prokousávat. Wiebe možná neměl za začátku špatnou myšlenku, ale v závěru se do toho tak zamotal, že se jeho komiks snaží sedět jedním zadkem na příliš mnoha židlích a to bohužel nefunguje.

Za mě promarněný míč, sorry.

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky , a jeho autorem je PAK. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *