Komiksový da Vinci je zpět

by Sebastian Komárek

JLA: Svoboda a spravedlnost (Crew, 2018)
Paul Dini, Alex Ross

Když se v komiksové branži sejdou dvě ikony tak monstrózního rázu, jako jsou Paul Dini a mistr komiksových výtvarníků Alex Ross, nikdo nemůže než čekat, že z toho vzejde něco velkolepého. Obzvláště poté, vezmou-li si pod své šikovné ruce Ligu spravedlnosti, pramáti všech superhrdinských týmů, jejíž pevné jádro tvoří nejpopulárnější postavy Multiverza DC – Superman, Batman, Green Lantern, Wonder Woman, Flash a Aquaman (přičemž zbytek skupiny je víceméně proměnlivý a postavy se zde dle potřeb doby a nakladatelství samotného střídají). Výsledkem snažení výše zmíněného dua byl na počátku jednadvacátého století komiks JLA: Liberty and Justice, pyšnící se nejen Rossovým famózním vizuálním zpracováním, ale i nadměrným formátem, fyzicky zahanbujícím moderní komiksy standardní velikosti. Tuzemský čtenář, ač měl nejednou možnost se s Rossem setkat, se nyní může poprvé pokochat pohledem (a četbou) na české vydání onoho eposu pod názvem JLA: Svoboda a spravedlnost.

Příběh přítomného svazku je zasazen do takzvaných „Satellie Years“, „Satelitních let“ Ligy spravedlnosti, což je období v sedmdesátých letech, kdy se Liga rozhodla zařídit si svou základnu na oběžné dráze Země, a odtamtud pozorovat svět a dávat pozor na případná nebezpečí. Znamená to tedy, že se současný čtenář může v dnešní moderní době plné „Rebirthů“ a „Marvel Now“ a „All-New Marvel“ těšit na skutečnou a nefalšovanou komiksovou klasiku. Je to také jeden z těch komiksů, které ve svém příběhu řeší otázku postavení Ligy spravedlnosti ve světě a ve společnosti, neboť zápletka se zde točí okolo neznámého mimozemského viru, napadajícího centrální nervovou soustavu lidských bytostí tím způsobem, že je fyzicky kompletně paralyzuje, avšak jejich vnímání okolí ponechá netknuté. Liga samotná pak musí vyřešit nejen tento problém, ale i chaos a paniku, jež se v důsledku rostoucí epidemie rozpoutá téměř v každém koutu planety. Hrdinové oplývající superschopnostmi, které do nynějška používali povětšinou jen proti padouchům, zločincům a galaktickým nebezpečím, jsou teď nuceni obrátit své dary proti bouřícím se davům, lidem ovládnutým masovou hysterií, anebo zoufalcům, rozhodnutým využít příležitosti, a zaměstnanost úřadů a bezpečnostních složek jaksepatří zužitkovat ve svůj prospěch. Nutnost takovéhoto „super-zásahu“ přirozeně zneklidní širokou veřejnost, jež na Ligu začne pohlížet se strachem a nedůvěrou. A kdo by se lidu koneckonců divil, když jen Superman a Martian Manhunter samotní by mrknutím oka dokázali ovládnout celou Zeměkouli a stát se samozvanými bohy?

Výše zmíněné společenské a morální otázky jsou navíc doplněny něčím, co je v našich časech již evergreenem, nicméně roku 2003, kdy kniha vyšla, bylo v komiksovém médiu ještě umírněné, a ona hysterie měla teprve přijít. Jedná se o otázky etnické a rasové, jež se v tomto případě týkají Martiana Manhuntera, posledního přeživšího Marťana, žijícího „u nás“ a roztrženého mezi působením v JLA a ukrýváním se před veřejností. Rozdílem mezi ním a Supermanem je totiž ten, že zatímco Kryptoňan Kal-El je svým vzhledem k nerozeznání od pozemšťana, J’onn J’onzz z Marsu je zelený „nabušenec“ s rudýma očima. Jeho začlenění do lidské společnosti musí tedy nutně probíhat s většími komplikacemi, než tomu bylo a je u „Muže z oceli“. Zároveň je také nutno říci, že příběh je z drtivé většiny vyprávěn z pohledu řečeného Martian Manhuntera, postavy mnohem méně známé a populární než je Superman anebo Batman, což nám ve spojení s jeho extrémní rasovou odlišností do komiksu vnáší ještě o něco málo více osvěžení a novátorství.

Co se vizuální stránky týče, nejednoho musí automaticky napadnout, má-li cenu o ní vůbec hovořit. Vedle spisovatelské a producentské legendy Paula Diniho (jemuž všichni sborově děkujeme za takové věci jako je Batman: The Animated Series anebo postava Harley Quinn) se totiž knihy chopil mistr Alex Ross, který je pravděpodobně „tím“ člověkem, jenž do komiksového média ve větším vnesl malbu. Nemůžeme o něm tedy mluvit jako o komiksovém kreslíři, nýbrž jako o malíři, který svá díla zpracovává vskutku „po staru“ – štětcem, barvami a pořádnou zásobou modelů navlečených do superhrdinských kostýmů. Co jiného nám tedy zbývá, než chválit a chválit a chválit? Dobrá, sto lidí znamená sto chutí, a jistojistě se najdou takoví, jejichž oči klasickou malbu štětcem a barvami nepřijímají právě dobře, a Alex Ross tudíž není jejich šálkem kávy. Většina komiksových čtenářů však Rosse zbožňuje, a to jak fanoušci DC, tak fanoušci Marvelu. No a koneckonců i ten, jenž má tužku nebo počítačové programy raději než štětec, se čas od času rád podívá na něco, co se v jeho oblíbeném médiu nevyskytuje nejčastěji. Osvěžení a vykročení z rutiny je přeci blahodárné ve všech oblastech lidského života.

Díky všem (a mnoha dalším) uvedeným faktorům je JLA: Svoboda a spravedlnost komiksem dokonalým. Ať už si chcete užít poutavou četbu, pokochat se pohledem na klasickou a oči těšící malbu, zařadit si do knihovny klasiku, anebo si ji hrdě vystavit vedle svých sošek inspirovaných Rossovou tvorbou, je to kniha pro vás. A i když by přítomného recenzenta ani ve snu nenapadlo jakkoli negativně ovlivnit knihovny nebo jen pouhé půjčování mezi přáteli a kolegy, nemůže jinak než doporučit, aby každý jednotlivý zájemce a čtenář okamžitě utíkal do knihkupectví (případně se proklikal k jednomu z četných internetových obchodů) a recenzovaný komiks si koupil. Věřte mi, nebudou to vyhozené peníze.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *