Komiks Slez ´03 aneb časy jsou zlé…

Jeden klasik kdysi řekl: „Časy jsou zlé Kamile.“ Brněnský kmotr mi řekl: „Časy jsou zlé done Camillo.“ Oba měli ve své době bohužel pravdu.

Vinou světový finanční krize, začali všechny rodiny přicházet o peníze a o respekt těch, kteří jim měli platit. Bylo na čase udělat slez kmotrů a poradit se, jak vyřešit situaci, která nás všechny tížila jak betonová bota na dně řeky. Datum i místo bylo stanovený, ale vo tom se tu zmiňovat nebudu, páč kdo ví, jestli tu bohem zapomenutou díru ještě někdy nebudem potřebovat.

 Jedno mrazivý ráno jsme se sešli na hlavním nádraží jen já, můj Capo Crimini (Andre) a liberecký kmotr (Woffce). Po zběžné kontrole našeho vagónu jsme se usadili v kupé. Cesta přes celej stát probíhala klidně a i přes nějaký nedostatky, jakože nepřistavili jídelní vůz nebo že ta štětka v kupé nebyla štětka, nám půl dne uběhlo poměrně rychle.

Na nádraží nás čekal brněnský kmotr (BeeSee) a jeho consigliere (Toe) s jednou herečkou (Sid). Nechápu proč tahá ženskou na jednání kmotrů, ale asi jinej kraj – jinej mrav. Vždycky to byl takovej outlocitnej hoch, a proto jsem byl sám překvapen, že si ho v Brně zvolili za consigliere. Budu mu muset při nejbližší příležitosti vysvětlit, co se sluší a patří k jeho pozici v rodině.

Pěšky jsme se během pár minut dostali z nádraží až k radnici, což je výhoda malejch měst, všude se dostanete pěšky a vo týhle uhelný díře to platilo dvojnásob. Čekalo nás malý jednání s jedním vašnostou z městský rady. Potřebovali jsme ho koupit, aby na každým zasedání hlasoval pro nás a aby i vostatní radní dokázal přesvědčit vo tom, že naše zájmy jsou ty nejlepší. Musím říct, že mi vod začátku nebyl sympatickej. Takovej mladej, ambiciózní, slizkej přizdisráč, který každá vejška ve státě sere jak důchodce po laxativu. Takže když na nás vybalil, kolik chce měsíčně do prasátka, aby dělal pro nás, nechal jsem Andreho, aby mu trošku počechral peříčka. Zkoušel to pak těma svejma chytrejma kecama nějak vyžehlit, ale já už neměl zájem. Chyběl mu respekt, zkušenosti a nejspíš i inteligence, páč po jednání, který nedopadlo dobře, nám v dobrý víře chtěl ukázat městskou věž, která je v zimě veřejnosti nepřístupná. Nevěděl jsem jestli si dělá prdel nebo je fakt tak blbej, ale hned mi tim zlepšil náladu. Z věže byl vopravdu krásnej výhled na celou tu díru a vejška 72metrů byla tou poslední, kterou pan radní kdy zdolal. Křičel celou cestu dolů, ale v tuhle denní dobu byly okolní ulice jak vymetený. Jasně, mohli jsme ho jenom zastřelit u něj v kanclu, ale na stylovou vraždu nikdy nepoužijete bouchačku. Nůž, provaz, oheň – to jsou ty pravý nástroje, když chcete nechat vzkaz a já jeden nechat chtěl. Věřím, že příští radní, kterýho požádám vo spolupráci, bude rozumnější a lacinější než ten předchozí.

Z radnice jsme šli rovnou na místo konání slezu kmotrů. Hospoda „U Peciválů“ byla putyka podle mýho gusta. Rychlá obsluha, příjemná hudba a podzemní prostory, které jsou v případě problému ideálním tlumičem zvuků střelby. Účast byla větší než jsem předpokládal: kromě nás přichozích dorazili i kmotr-hostitel (kapis), Capo di Capi Re (Azteck), můj Capo Bastone (DEmnoG), můj consigliere (Dark Scavenger), můj sgarrista (Sláine) a nakonec dorazil i zástupce slovenské rodiny (Mankin). Zpočátku jsme se bavili o každodenních radostech i starostech. Po jídle, před začátkem jednání jsem brněnskému consigliere naznačil, že ta jeho ženská by měla doma hlídat teplo rodinnýho krbu. Pochopil mě velice rychle, protože do minuty opustila místnost. Ještě než jsme začali jednat, bylo třeba vyřešit jednu záležitost. Jednomu z mých lidí se před půl rokem narodila dcera a on dodnes neměl tu odvahu mi to říct. To se přeci v rodině nedělá. Nechal jsem si zjistit, co je ta jeho ženská zač a proč mi o ní neřekl už dřív. Důvod byl jednoduchý, byla to Irka a jako takovou by jí rodina nepřijala. Nu což, časy se mění a tak jsem v tom neviděl nějaký velký problém. Objednal jsem rundu anýzky, nechal jsem pronýst pár slov kmotra-hostitele (kapis) a pak jsem připil na zdraví dcery mého Capo Crimini (andre). Všichni koukali a nejvíc on. Nevěděl jsem jestli má strach nebo je tak naměkko, páč se nezmohl na slovo. Slez byl tím považován za zahájený a všichni se začali porůznu sesedat a debatovat o společných problémech a o tom, jak je nejlépe řešit.

Jediným narušitelem byl místní umělec („Karel Gott“), který mýdlo a vodu viděl jenom ve výloze a již delší dobu mu dělali společnost krysy v místní stoce. Všechny nás zdravil a neustále se chtěl posadit ke stolu, což se nám moc nelíbilo. Kmotr-hostitel (kapis) mu dal pivo a myslel, že se ho tím zbaví, ale místní umělec začal zpívat jako by měl koule ve svěráku a dožadoval se dalšího piva. Čeho je moc, toho je příliš. Chtěl jsem zrovna povolat jednoho z mých lidí, ale kmotr-hostitel (kapis) si všiml mého znechucení a sykl na umělce něco v místním dialektu („Val do piče sorry!“). Ten se vyděsil a byl pryč.

Kromě expanze našich obchodů do nových oblastí a na nová místa, bylo mimo jiné zvoleno i místo příštího slezu. Liberecký kmotr byl volbou nadmíru potěšen a sliboval program, o kterém se nám doposud ani nesnilo. Nemám rád, když někdo přehání, ale když jsem slyšel o jeho aquaparku s bordelem pod jednou střechou, musel jsem uznat, že má vkus. Potřeboval jsem ještě pár věcí probrat v soukromí s brněnským kmotrem (BeeSee) a tak jsme se opatrně přesunuli do pizzerie přes ulici. 

„Časy jsou zlé done Camillo.“, začal opatrně brněnský kmotr a pokračoval: „V našem kraji to je špatné, moc špatné a nejen u nás. Obchodníci málo vydělávají, žijí z ruky do huby a nemohou si dovolit nám platit. Jeden z mých soldato byl minulý týden zabit, když vybíral poplatky v pekárně, jejíž majitel živí šest dětí. Ten starý pekař mu sebral zbraň a vyprázdnil do něj celý zásobník. Neměl jsem to srdce nechat ho zabít, ale co když si z něj vezmou příklad i ostatní? Omlouvám se, jestli jsem Vás zklamal done Camillo.“ Chvilku jsem se na něj jen tak díval a bylo mi jasný, že to myslí upřímně: „To je v pořádku Romanito, nemusíš se omlouvat. Vždyť tomu starému pekaři šlo o to samé co nám. Chtěl jen nakrmit a ochránit svou rodinu. My nesmíme být pro tyto lidi nepřáteli, nýbrž přáteli a jako takoví jim musíme být napomocní ve chvílích, kdy to potřebují. Jedině tak k nám budou vzhlížet s respektem a úctou.“ Poradil jsem mu jak a kde vzít peníze na podporu lidí v jeho kraji a přidal pár dobrých rad jak postupovat v době krize.

Večer se chýlil ke konci a já si říkal, že vše proběhlo bez problémů, když v tom mi zazvonil telefon. Volal brněnský consigliere (Toe), že kmotr-hostitel (kapis) dělal bordel na ulici, někdo na něj zavolal chlupatý a on je napadl. Mohl jsem tam poslat svoje lidi, ale jeden mrtvej radní stačí, proč k němu přidávat ještě dva fízly, který se tam přimotali jen náhodou. Vložili jsme se do toho spolu s brněnským kmotrem (BeeSee) a chvilka přemlouvání a pár stováků navrch změnilo názor chlupatejch na nějaký to zatýkání našeho hostitele (kapis). Ten místo toho, aby se kál a děkoval, tak dál provokoval a dokonce se bránil naší pomoci. Riskoval v tu chvíli víc než jen noc v díře, ale to mu zřejmě nedocházelo. Ve chvíli kdy začal být agresivní jako hovado, písknul sem na svoje kluky a ty ho zpacifikovali. Pes kterej kouše, když ho krmíte si zaslouží odstřelit. Ten večer jsem měl ale až moc dobrou náladu, takže jsem ho jen nechal naložit a odvézt domů. Největší ctí pro kmotra je být kmotrem-hostitelem a nebýt Capo di Capi Re (Azteck), kterého si všichni vážíme, tak by se mu této cti nedostalo a my jsme do týhle díry nikdy nepáchli. Na příštím slezu ať se mi radši klidí z očí.

Po týhle situaci, která vzbudila rozruch v celé ulici, bylo lepší slez ukončit. Po rozloučení se všemi účastníky slezu a uno piccolo espresso v jednom zaplivanym baru jsme odjeli na nádraží. Složení ve kterým jsme přijeli doplnil ještě Capo Bastone (DEmnoG), který jako vždy zajišťoval náš bezpečný návrat domů. Vlak byl téměř prázdný, a proto jsme si zabrali dvě luxusní kupé, do kterých měl přístup jen průvodčí. Stačil mu jedinej pohled na naše kvéry a už nám nepřišel ani cvaknout lístek. Naše bezpečnost byla zajištěna a tak jsme se mohli v klidu uložit ke spánku. Ten večer v Ostravě za to stál.

Don Camillo aka MdS

Capo di tutti Capi

MdS: „Tady je zima jak u Stalingradu, ale aspoň po nás nestřílej“.

Markýz si při výstupu z vlaku hned našel něco pozitivního.

——————————————————————

MdS: „Řekni mi jedinou slavnou americkou kreslířku comicsů.“

Woffce: „No přece ta ………. Romita.“

Toe: „Ty si asi ještě nikdy nenatáčel žádnej film. Napoprvé to natočit prostě nejde.“

MdS: „Ale jde, uvidíš.“

Toe nevěděl jaké režisérské schopnosti má Markýz v rukávu.

——————————————————————

MdS: „Daredevil versus Punisher od Franka Millera a Klause Jansona z roku 1988. Klasika klasik, která v průměru stojí kolem dvaceti doláčů. Tak kolik dáš?“

DEmnoG: „Dám pade, ale víc ne.“

DEmnoG ukazuje, že zná cenu comicsů.

„Val do piče sorry!“ – kapis na Karla Gotta

——————————————————————

MdS: „Mit unseren Panzern, Soldaten und Flugzeugen.“

Markýzův návrh na řešení finanční krize.

MdS: „Pro tebe jsou Lobo, Spider-man, Preacher, Arkwright i Strážci dobrý.“

DEmnoG: „No jasně, mě se líběj všichni.“

DEmnoG ukazuje, že má svůj názor i vkus.

——————————————————————

Příslušník městské policie: „Dobrý večer, pán kterému právě voláte (kapis) je v silně podnapilém stavu. Postaráte se o něj nebo ho máme odvézt na záchytku?“

MdS: „My se o něj postaráme. Kam si pro něj máme přijít?“

Z telefonního rozhovoru příslušníka městské policie a Markýze de Sade.

Kapis: „Zabiju vás ku*vy, zabiju vas ku*vy, zabiju vas ku*vy!!!“

Příslušník městské policie: „To je v pořádku, zítra nám poděkuješ.“

Z rozhovoru příslušníka městské policie s kapisem.

——————————————————————

Příspěvek byl publikován v rubrice Report a jeho autorem je MdS. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *