Kdopak zabil Kennedyho?

by Sebastian Komárek

Umbrella Academy 2: Dallas (Crew, 2018)
Gerard Way, Gabriel Bá

Nevšednímu superhrdinskému týmu muzikanta-spisovatele Gerarda Waye se konečně dostalo českého pokračování, přičemž obálka onoho komiksu s podtitulem Dallas slibuje nejen další pastvu pro oči, ale i možnost dobrodružství napříč časem a historií. Očekávání jsou tedy vskutku vysoká (v USA byla již mezi roky 2008 a 2009), a Gerard společně s kreslířem Gabrielem Bá budou mít co dělat, aby udrželi tempo s Apokalyptickou suitou, prvním dílem moderního uměleckého počinu The Umbrella Academy.

Po příběhu, jenž v sobě skloubil origin hlavních postav s bojem proti zlotřilému vraždícímu orchestru, se Way v žádném případě nerozhodl držet svou fantazii na uzdě, neboť v Dallasu se adoptivní děti Reginalda Hargreevese vydají na divokou jízdu do roku 1963, kdy byl zabit americký prezident John F. Kennedy. Tedy, vše to začne Číslem 5, který je nyní fyzicky uvězněn ve svém dětském já, a o němž se dovídáme, že patří ke zvláštní jednotce, udržující pořádek v časoprostorovém kontinuu. Po nemalém počtu úprav a operací, provedených členy oné organizace, se z něj stal dokonalý stroj na zabíjení, přičemž jeho schopnost pohybovat se v čase výsledek jen umocňuje. Roztomilý vraždící chlapec tak dostane za úkol zabít Johna F. Kennedyho (důvody jsou přísně tajné!), neboť kdo jiný se pro takovou práci hodí? Nu, ale jak už to v dobrých příbězích bývá, nic není jednoduché, protože potom by nebylo o čem psát, není-liž pravda? Pětka se tedy bude muset po čase znovu setkat se svými sourozenci, a po tom, co se podívá, co se s každým z nich za dobu, co se neviděli, stalo (pravděpodobně nejzajímavější je kyberneticky-gorilí bratříček, který přibral pár set kil na váze), a vypořádat se s „časovými“ problémy společně s nimi.

Není snad překvapením, že stejně jako v předchozím svazku je i na tomto poznat, že autor je nejen spisovatelem, nýbrž i zapáleným muzikantem, věnujícím se rockové/punkové hudbě. Atmosféra vzdoru, znechucení světem, a snad i občasného mírného nihilismu na nás dýchá z každé stránky komiksu, a to obzvláště když se zaměříme na protagonisty, čili na členy týmu z Umbrella Academy – ať už je to ten, co zanevřel na boj se zločinem, a celé dny tráví na gauči před televizí, s notnou zásobou sušenek po ruce, anebo výstřední levitující narkoman, jenž, když se setká s Bohem, jen ironicky utrousí, že on je přeci agnostik. I „Stvořitel“ sám je zde vyobrazen jako melancholicky laděný John Wayne, a pro ležérně nasazený klobouk na hlavě a žvýkací tabák v ústech by jeden rozhodně neřekl, že „tehdy“ odpočíval jen ten sedmý den. Wayova druhá stránka je nakonec ještě více vynesena do popředí na konci knihy, kde je přiložena krátká povídka, pojednávající o mládežnicky rebelujících letech Krakena a Vanyi, kdy jim záleželo mnohem více na své punkrockové kapele, než na tom, aby dennodenně zachraňovali svět před superpadouchy.

Ve stejném měřítku je samozřejmě znát vášeň, jíž oba tvůrci chovají pro médium, kterému se zde věnují. Komiks je vypracován vskutku profesionálně, a to jak po spisovatelské, tak po kreslířské stránce. Děj má spád, a jednoho až rozhořčí, jak rychle se dočte až ke galerii na konci. Ony filozofické dialogy, sadistické scény v hlavní roli se dvěma na cukru závislými časovými agenty, a potíže s cestováním v čase jsou totiž umně proloženy akcí a bojovými výjevy, při nichž čtenář neví, jestli si má nejdříve přečíst textové bubliny, anebo se rovnou vrhnout na několikaminutové kochání se kresbou, která stále připomíná Mignolu, kdyby objevil širší paletu barev. V neposlední řadě je povinností zmínit žánrový posun, jenž je další z věcí, která vypovídá o Wayově talentu a všestrannosti. Zatímco v Apokalyptické suitě převažoval mysteriózní a superhrdinský prvek, Dallas se pravděpodobně nejvíce vyznačuje zaměřením na sci-fi (koneckonců, zase a znovu, celé je to v podstatě o cestování v čase).

Co více si tedy může komiksový čtenář přát? Originální spojení vědeckofantastického komiksu, historické fikce, mysteriózního thrilleru, slasher/gore hororu, rockového koncertu, a v neposlední řadě dechberoucí kresby? V Umbrella Academy 2: Dallas si na své přijde skutečně každý, a jediné, co přítomného recenzenta nadmíru rozčiluje, je fakt, že sběratelské sošky inspirované hlavními postavami Wayova majstrštyku, jsou beznadějně vyprodány.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *