Kamera, klapka, akce! Jeff Lemire poprvé.

by Petra A. Kulagová

Černá palice (Comics Centrum, 2017)
Jeff Lemire, Dean Ormston, Dave Stewart

Obvykle do svých článků píši věty typu „tohoto autora netřeba představovat“ s obstojnou jistotou, ale v tomto případě nevím. Na jednu stranu mi přijde samozřejmé, že by Jeffa Lemireho měli všichni znát, protože je prostě boží, avšak na tu druhou byl doposud v našich vydavatelských končinách ve své sólové tvorbě podivuhodně opomíjen. Naštěstí těm temným časům je již konec a první pomyslný výkop na hřišti provedlo nakladatelství Comics Centrum a naservírovalo nám na stříbrném podnose jednu z perel z pera tohoto talentovaného Kanaďana – ejhle, Černá palice!

Co si budeme povídat, superhrdinství a komiks vždycky šly ruku v ruce. Ale není superhrdinský komiks jako superhrdinský komiks a v některých z nich o to superhrdinství vlastně ani nejde. Sovy nejsou tím, čím se zdají být. Superhrdinové nejsou tak superhrdinští, jak by se mohlo zdát. Jakto? Přesně to vám Lemire milerád předvede.

Černá palice není typický superhrdinský komiks o bojích, slávě a skromných úsměvech hlavních protagonistů. Ano, můžete namítnout, že to už přece dneska není nic nového. Watchmen, Top 10, Bažináč… Všechny jsou jiné a neortodoxní, ale přesto ani jeden není jako ten Lemireho. Zatímco Mooreovy komiksy, ačkoliv také jdou proti žánru, si stále zachovávají jakousi vzletnost a lehkomyslný nadhled, Jeffovy příběhy jsou interní sondy do jednotlivých osobností, na které nepohlíží jako na hrdiny, ale jako na osobnosti, jejichž schopnosti nejsou ani tak výhodou jako handicapem, se kterým se každý snaží poprat po svém a vést více či méně normální život. Alespoň tak je tomu v Černé palici, ve které se dostaneme na opuštěnou farmu kdovíkde, kde se po nečekané interdimenzionální patálii ocitá velmi nesourodá skupinka nadaných postav. Černá palice není superhrdinský komiks, je to komiks o superhrdinech. Bývalých.

Tihle zapomenutí hrdinové záhy zjišťují, že na tomto bohem zapomenutém místě uvízli a nemohou jej opustit a tak zde hospodaří a živoří jako velká, nekompaktní rodina se svými kostlivci ve skříni. Akorát, že v tomhle případě jsou zároveň kostlivci všichni obyvatelé farmy a skříň je celý ten barák s přilehlou stodolou, kde Robotela trpělivě sváří a letuje další a další průzkumné sondy, které by jim měly pomoci se z té vidlácké díry dostat.

Ač v netypickém prostředí, je to komiks plný všeho, co od dysfunkní rodiny čekáme. Všech těch vět: “Chápu tě..”, ačkoliv nikdo nemůže přesně chápat, hádek, nasbírané zlosti a ponorkové nemoci, kdy spousta lidí říká spoustu věcí, které tak nemyslí. Anebo myslí.

Jak už to tak bývá u každé první knihy větší série (a jak už podtitul “Tajemství počátků” napovídá), nakoukneme přednostně do historie každého obyvatele farmy. Šest postav, šest sešitů. Valda Darda, Zlatuška Zlatonoška, paní Vážka, Barbufon – mimozemský válečník se schopností podobyměnství, Robotela – jak jinak než robot a nejtragičtější postava z tragických – plukovník René Bizár. Každý sešit čtenáři odhalí něco z původu postavy, ale zároveň ho posouvá dál v současné časové rovině a odhaluje, jak se v novém prostředí postavy aklimatizovaly a jak nové prostředí reaguje na nenadálé sousedy s podivnými zvyklostmi. Právě provázanost retrospektivních panelů a současnosti dává knize čtivost a připoutá si čtenáře už v prvním svazku. Nedává příliš prostoru pochybnostem a prostě nutí příběh prožívat a nechat si lámat srdce ryzí tragičností většiny postav. Jak se zapomenutí superhrdinové, modly Spiral City, vyrovnají s životem v utajení na malém městě? A jak se maloměstská upjatost vyrovná s neortodoxními sousedy, kterými je podivná společnost kolem pana Dardowskeho?

“Zbožňuju superhrdiny. Zbožňoval jsem je už jako dítě…Jenže v době, kdy jsem vyráběl nezávislé komiksy, to nebylo zrovna něco, k čemu by se člověk hrdě hlásil. Od tvůrců nezávislých komiksů se očekávalo, že se přesně proti těmhle ošklivým mainstreamovým a konzumním komiksům vzbouří. Tak ať. Já mám zkrátka komiksy rád. Všechny. Stejně jako u jiných žánrů i tady platí, že existují dobré a špatné superhrdinské komiksy. Podobně jako dobré a špatné nezávislé komiksy. Černá palice je vlastně takový můj pokus napsat milostný dopis všem mým oblíbeným superhrdinským komiksům, ale zároveň je obohatit o citlivý přístup nezávislých komiksů, který mi je rovněž blízký.“ (1)

A tak to je. Černá palice je Lemireho milostný dopis jeho idolům, jeho dětským hrdinům a době jejich vrcholné slávy. Ačkoliv v komiksu najdeme více odkazů a paralel, není to napodobenina, není to prázdná citace jeho předvzorů. Celý příběh je prodchnut Lemireho nesmírně citlivým přístupem, rukopisem a originalitou, která mne na něm znovu a znovu fascinuje, přitahuje a přikovává. Ať už píše pouze scénář anebo své texty také kreslířsky zaštítí. Jeho kresbu miluju, jeho barvy a atmosféru. A ačkoliv mi bylo zprvu tuze líto, že si Černou palici nenakreslil sám, Dean Ormston mu určitě hanbu neudělal. Ormstonova kresba ke scénáři patří, jako by si ti dva seděli při práci v hlavách navzájem a jako jedna mysl vytvořili celistvý, soudržný, komorní příběh ze života superhrdinů, kterým se život nevyvedl tak, jak si představovali. V retrospektivních úsecích krásně vidíte tu poctu zlaté éře komiksu, v těch ostatních Lemireho osobní přístup, který si přinesl z působení na nezávislé scéně. Barvy Davea Stewarta pak celý koncept podtrhly a to vše nám Comics Centrum naservírovalo ve své obvyklé vysokoúrovňové úpravě s pevnou vazbou a bohatým bonusovým materiálem na konci knihy. Včetně doslovu Jeffa Lemireho.

V jedné diskuzi vztahující se k tomuho komiksu náš pán a šéfredaktor Erik zmínil, že z Lemireho má pocit, že by nejradši psal rodinná dramata, ale ono je to přesně to, co Lemire celou dobu dělá. V různých kulisách, s různými postavami, ale dělá to neustále. Píše malá, komorní dramata o lidských osudech. Živé, poustavé, povětšinou tísnivé sondy do duše. Ať už je to ten ostudně opomíjený Sweet Tooth, který u nás ne a ne vyjít, ať už je to srdcedrásající Royal City anebo naprosto famózní Plutona, která vás zasáhne ať chcete nebo ne. A to neříkám proto, že u nás má také vyjít, ale proto, že je to to nejlepší, co jsem četla nejen v minulém roce, ale v komiksu obecně. Možná mám k Lemiremu příliš blízký vztah, který mi na oči nasazuje růžové brýle nekritičnosti, faktem ovšem zůstává, že v našich končinách byl tento pozoruhodný autor zatím přehlížen a to, co už u nás mohlo vyjít není ani zdaleka vše, co má tenhle talentovaný pán v rukávu.

Jak je Černá palice Lemireho milostným dopisem jeho idolům, tento článek je mým milostným dopisem Černé palici a zejména Jeffu Lemiremu.

Loňský rok se u mé nesl v duchu dohánění Lemireho tvorby, ale i bez toho by pro mne byla Černá palice velice atraktivním kouskem, pro který by se v policích našlo místo, i kdybych kvůli tomu musela jiné svazky vyšoupnout. A s vědomím, co tenhle pozoruhodný pán umí napsat tuším, že Černá palice má velký potenciál nás ještě pořádně překvapit. Kam se poděly všechny Roboteliny sondy? Ztratí se plukovník Bizár v paravesmíru? A co je vlastně zač ta Černá palice?

You have my attention sir. And my heart.

Černou palici samozřejmě možno pořídit přímo na e-shopu Comics Centra a přidávám i bonusový článek o autorovi, protože Jeff Lemire Is the Hardest- Working Man in Comics.

  1. Lemire, Jeff, Černá palice. Přel. Alexandra Niklíčková. Praha, Comics centrum 2017, s.153.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *