„Je suis suicide“, aneb Kingův „lepší den“

by Sebastian Komárek

Batman 2: Já jsem sebevražda (Crew, 2018)
Tom King, Mikel Janín

Tempo vydávání česky přeložených titulů ze série DC Universe Rebirth rozhodně neuvadá a nezpomaluje; právě naopak. Crew nám totiž přednedávnem naservírovalo druhý svazek Batmana, tentokráte s podtitulem Já jsem sebevražda. Má toho snad Batman už dost? Má toho tak akorát? Rozhodl se vymanit z modře olištovaného područí ukončením vlastního života? Nu, uvidíme…

Výše zmíněný podtitul samozřejmě naráží na něco trochu jiného, nicméně na co konkrétně, necháme nevyřčeno, a každý čtenář si to bude muset zjistit sám za sebe. Sebevražda se však vznáší nad celým příběhem obecně, a to rovnou od počátku, kdy se Batman vydává do ostrovního vězení, aby z Baneova zajetí osvobodil snad jedinou bytost, jež bude schopna pomoci utrápené Gotham Girl z prvního dílu. Aby se mu však onen „sebevražedný“ plán podařil, potřebuje pomoc lidí, kteří jsou na to dostatečně „šílení“. Je tedy nejprve nucen navštívit Arkhamský ústav (který sám z obrovské části zaplnil těmi nejnebezpečnějšími obyvateli) a naverbovat do svého týmu členy, u nichž by nikdo za jiných okolností nečekal, že se objeví v boji bok po boku s Křižákem v kápi. V tomto svazku se rovněž začíná pomalu (ale velice, převelice jistě) rozvíjet příběh okolo „zbrusu nového“ romantického spojení Bruce Waynea a Seliny Kyle, které, jak vědí ti, kteří tuto sérii čtou pravidelně (nebo jednoduše… mají internet), později málem vyústí v jednu konkrétní událost (a zde už stop a tiše, chceme se přeci vyhnout spoilerům). Jisté je, že ať už se čtenářům Kingovo psaní líbí anebo ne, v jeho komiksech se pořád něco děje.

Zasvěcení čtenáři jistě dobře vědí, že s panem Tomem Kingem je to podobně jako se sázkou do loterie. Někdy píše bravurně, a někdy se to, jednoduše řečeno, nedá číst. V jeho případě je fakt, že spisovatelovo dílo odráží jeho mysl, snad tisíckrát znásoben. Zdá se totiž, jako by se pro některá čísla a příběhy nadchnul a řádně „napumpoval“, přičemž výsledek je akční a místy (žel, pouze místy) temný Batman. V jiných případech pak, na druhou stranu, zní Kingovo psaní nuceně, unaveně, a ano… místy až nešikovně a nepřirozeně. Jako kdyby se do psaní musel nutit, a to pro spisovatele není dobré nikdy. Když porovnáme přítomný svazek se zbytkem oněch zhruba šedesáti sešitů, které doposud v rámci DC Universe Rebirth vyšly, můžeme jej označit za nepatrný nadprůměr. Český čtenář se zde nenudí, ale vyjdou-li u nás i další díly, může se těšit na mnohem lepší psaní.

Což o to, psát Batmana není lehký úkol. To si jako komiksoví fanoušci musíme umět přiznat. Temný maskovaný hrdina má za sebou více než sedm dekád příběhů jak dobrých, tak těch špatných, a přijít s něčím, co zaujme a neurazí moderní publikum, se může jednoduše proměnit v herkulovský úkol. Carl Gustav Jung hovořil o teorii archetypů, jež říká, že jak postavy, tak příběhy se od počátku vyprávění opakují, a lidé vyprávějí a píší v podstatě stále o tom stejném. Úkolem dobrého spisovatele je tedy nikoli předložit čtenáři příběh originální, nýbrž ty staré dobré podat tak, jak to před ním ještě nikdo neudělal (anebo jak to nikdo neudělal už dlouhou dobu). V tomto případě bychom se z tohoto úhlu pohledu mohli zaměřit na romantické patálie Batmana a Catwoman, kde si budeme muset přiznat, že „lovestory“ není nic nového, avšak vidět nepřirozeně a „roztomile“ zamilovaného Batmana se nám nepoštěstí v každém komiksu. Zde King, jakožto vypravěč a umělec, bezpochyby uspěl (ač se jeden musí skutečně zamračit nad tím, jak moc takovéto emoce Batmanovi nesednou).

Kresba Mikela Janína je v době přesyceného „trhu“ rovněž osvěžením. Při barvení sice byla zcela zřejmě užita pomoc počítačové techniky (jako v drtivé většině případů u moderních komiksů), nicméně při listování stránkami se čtenáři nejednou poštěstí narazit na panely, vyjadřující temnotu a melancholii, která je pro Batmana příznačná.

V konečném důsledku je přítomný recenzent nucen uznat, že ač je Kingův Batman míle a míle vzdálen tomu, aby jej mohl označit za skvělého a „true“ Temného rytíře, v porovnání s jinými Bat-tituly moderní doby (ehm-Detective Comics-ehm) je to čtení minimálně ucházející, a čas od času se i tak stane, že na nás ze stránek vykoukne něco, co je klasickému Batmanovi dosti podobné.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *