Jack Rozparovač versus Billy Kid

by Kamil „MdS“ Bernášek

Billy the Kid´s Old Timey Oddities: Ghastly Fiend of London (2010)

Scénárista a kreslíř Eric Powell je známý především svou úžasnou sérií „Goon“, kterou píše již několik let a ke které se snad letos vrátí. Málokdo však ví, že si v roce 2005 odskočil od Goona a jako scénárista spolu s kreslířem Kylem Hotzem vytvořili čtyřdílnou minisérii „Billy the Kid´s Old Timey Oddities“. V ní se klasický desperát divokého západu Billy Kid nechá najmout majitelem a principálem panoptika, aby mu a jeho příšerkám (ještěří muž, vlčí chlapec, neandrtálec, liliput, atd) pomohl najít ztraceného přítele. Celý příběh je poměrně vydařený, vtipný a má zajímavý konec, prostě kvalita, která se dá od Powella očekávat. V loňském roce se po více než pěti letech duo Powell/Hotz vrátilo s pokračováním pod názvem „Billy the Kid´s Old Timey Oddities: Ghastly Fiend of London“, které je opravdu špičkové a to si teď trochu přiblížíme.

Principál Fineas se s celým svým souborem a Billy Kidem vydává do Londýna navštívit svého starého známého, sloního muže. Ten Finease prosí, aby v londýnském Whitechapelu našel vraha, který vraždí místní prostitutky. Ano, je to všem známý Jack Rozparovač. Problém je ten, že Jack byl spatřen se zvířecí tváří, tudíž všichni podobně postižení lidé se stávají častými terči lynčování znepokojenými obyvateli Londýna, a proto ta prosba o pomoc.

Fineas se s Billy Kidem vydává přímo do Whitechapelu, kde se seznamují s tajemným panem H. H. Holmesem a zároveň se stávají svědky neuvěřitelného masakru, kdy je vyvražděna celá hospoda a mrtvoly se válejí rozkuchané po ulici. Billy Kid je dokonce zatčen a poté téměř umlácen rozzuřeným davem Londýňanů. Mezitím je unesena Isadora (tetovaná žena) a Fineas je o kousek blíž k našemu vrahovi, který se nejspíš jmenuje Hyde.

Víc prozrazovat nebudu, protože bych vám zkazil grandiózní finále posledních dvou sešitů, které je opravdu překvapivé a hodně drsné. Oproti předcházející sérii z roku 2005 tahle hraje mnohem více na čtenářovi city a už to není jen „Sakra, von nechal polovinu postav vychcípat“. Powell vede čtenáře klidnou, vtipnou a zábavnou cestičkou a svým způsobem vás ukolébá do pohody, aby vás z ní během chvíle vytrhnul a ponořil do koupele bolesti, smutku a deprese. Ukázal to v Goonovi, ukazuje to i zde. Kreslíř Kyle Hotz zvládl kresbu opět na výbornou, jeho postavy mají duši a v jejich tvářích se zračí každá emoce. Jeho Londýn z konce 19. století nám svou špínou a temnotou ožívá přímo pod rukama.

Malým odlehčením na konci každého sešitu je posledních pět stran, na které Powell umístil Goonův příběh „Goon na dovolené“, u kterého budete pro změnu brečet smíchy. Řečeno slovy Goona: „Vemte si z toho ponaučení. Superhrdinské comicsy jsou pro rasistické pedofily. Buďte chlapi a ne znásilňovači mexickejch a židovskejch dětí.“ A slovy Frankyho: „Je to tak. Čtení superhrdinských comicsů vede k osamělosti a panictví. Vztek a sexuální frustrace vás vyčlení z kolektivu vašich kamarádů a budete mít chuť šukat děti, jako ty úchylný kněží. Čtení pořádných comicsů jako jsou „Goon“ nebo „Billy the Kid Old Timey Oddities“ vás učiní mužnými a zajímavými typy a dovede vás ke spoustě vagín. Ke strašný spoustě.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze a jeho autorem je MdS. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Jack Rozparovač versus Billy Kid

  1. Pingback: Markýzova rychlovka #39 | MdS Comics

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *