Hilda strikes back!

by Petra „PAK“ Kulagová

Hilda se vrací (Paseka, 2016)
Luke Pearson

Byl jeden kopeček,
Na kopečku domeček,
V tom domečku stolička,
Na stoličce holčička.
A ta holčička si kreslila šutry…

…a trolly a létající hafíky a mechy a různé jiné fascinující věcičky, které potkala a poznala venku v té liduprázdné, ale nadpřirozena plné krajině hor a lesů. A maminka jí mezitím vaří čaj a přikyvuje nadšenému brebentění o pidilidech, obrech a Poleňákovi, zatímco zmožený Větvík pospává v teple hořícího krbu….

Tak jo. Trvalo to déle, než by bylo nutno a tento článek už je asi celkem bezpředmětný, protože předpokládám, že inkriminovanou knížku už máte všichni doma.

Cože, vy ani po tom půlroce nemáte v knihovně novou Hildu? How dare you!

Tak tedy speciálně pro vás:
Na konci roku 2016 nakladatelství Paseka obohatila náš knižní trh o souborné vydání dalších dvou sešitů (Hilda a Ptačí slavnost a Hilda a černý pes) od britského kreslíře Luka Pearsona. A když já řeknu Pearson, vy zakřičíte: “Hildááá!”
Ano. Hilda se vrátila. Rok 2016 byl rokem malé modrovlasé rozumbrady, která se usadila v leckterém čtenářském srdéčku a nad kterou se nejedna duše ustrnula, když ji a její maminku Pearson na konci první knihy vytrhl z láskyplného objetí LIDUprázdného fiktivního kraje a nechal je stát před definitivním faktem, že Hilda se stěhuje do města. Hladinu čtenářského rybníčku zčeřily vlnky obav, jak to teď s tou malou koumalkou bude, jestli její dobrodružství ztratí své kouzlo a prvek nadpřirozena a to je přesně to, co se dozvíme v komiksu trefně titulovaném jako Hilda se vrací.

V příběhu Hilda a Ptačí slavnost nás Pearson bere na první výlet do nového bydliště a zběžně nastiňuje problémy bystrého, poctivého a zvídavého děvčete ve střetu s realitou nového prostředí a novými kamarády, jejichž představa o koníčcích a dobrodružství je vzdálená Hildině přirozenosti asi tak, jako je Hilda samotná vzdálená od svého přirozeného prostředí v náručí mystických severských hor. Ale naše malá hrdinka se naštěstí svých zlotřilých průvodců setřepe a procházku novým městem už absolvuje více ve svém duchu – v doprovodu mluvícího ptáka, kterého se samaritánsky/hildovsky vydá zachránit a pomáhá mu nalézt ztracenou paměť.

Jako u první Hildy, i tady je zachován koncept “jednoduššího” úvodního příběhu, který nás lehce uvede do místních poměrů a v druhém je pak předložen příběh komplikovanější a výpravnější a v případě Hildy a Černého psa je to obzvlášť parádní jízda.
Hilda začne chodit do skauta a nebyla by to ona, aby se při táboření a lovení bobříků nezamotala do šlamastyky, ze které ji mohou dostat jen její dedukční schopnosti a velké srdce.

Možná se někteří z vás báli (a já mezi nimi), že s Hildiným domečkem v kopcích za sebou Pearson nechá i všecky ty skřítky, trolly a podivuhodná zvířátka, ale naštěstí to byly obavy zbytečné. Jak se vrátila Hilda, tak s ní i všichni tihleti potvoráčci, kteří z Pearsonova světa dělají milé, útulné místo pro dětské duše. Že to pak je tedy stejné jako první kniha a máte obavu, že opakováním to kouzlo pomine? Toho se vůbec nebojte. Luke Pearson je kouzelník a ačkoliv je na první pohled druhá kniha kresebně a příběhově soudržná s tou první jako články řetězu, jakýmsi záhadným způsobem se Lukovi podařilo mezi řádky a do scénáře vpašovat něco… něco, co z druhé Hildy dělá propracovanější, dětsky dospělejší a lehce jinou knihu, než je ta předchozí.

Snad je to tou uhlazenější kresbou, co z té malé ztřeštěné holčičky dělá uvědomělou mladou slečnu s vlastní hlavou. Snad je to scénářem a prostředím, které Hildu nutí do interakce s dalšími reálnými lidmi včetně jejích dětských kolegů ze školy. Možná to zní zvláštně, protože Hilda přeci v minulých dvou sešitech neseděla doma na zadku, ale pořád někde hopkala a brebentila, ale krom maminky, se kterou taky ovšem komunikovala dosti poskrovnu, byla uzavřená ve svém malém, fascinujícím, ale desociolizovaném světě. Teprve ve třetím sešitě se dostává do konfliktu se svými vrstevníky a už z toho krátkého setkání je jasné, že Hilda je ze zcela jiného těsta a že jí čeká ještě spousta práce a střetů s realitou, než zcela zapadne. Ale naštěstí hned následující sešit nás nenechá ve strachu, že z naší malé hrdinky bude nepochopený outsider a ačkoliv ve svém skautském oddílu asi nebude kamarádit na život a na smrt se všemi (obvzlášť s holčičkami, co vám musí sbalit batoh, zatímco běháte po lese a hledáte skřítka), cestu k nejednomu srdéčku si najde. Navíc když se svým oddílem zažijete takové žůžo dobrodrůžo jako s Černým psem. A co spojuje děti lépe, než fantastické zážitky?

Prostě nová Hilda je parádní jízda světem, kde se vám po městě potulují domácí skřítci a dveře otvírají kouzelné paní Mráčkové se záhadnými nadýchanými mazlíčky a nikdo se nad tím nepozastavuje. Druhá kniha bezvadně navazuje, ale hlavně posouvá celý Hildin příběh dál a rozšiřuje obzor o další a nové aspekty, úhly a pohledy a je takřka nemožné, aby ve vás nezanechala dobrý pocit.

A pokud jste dětinská citlivka jako jistí čtenáři, prostě vám to nedá a budete chtít ta dobrodružství s Hildou zažívat víc… aktivně… a taky byste na hlavě měli rádi brouka.

Jen je škoda, že Hildě zbývá už jen poslední sešit, který Paseka vydá pod názvem Hilda a Kamenný les. Teď už nám jen zbývá vyhlížet poslední knihu, chystaný animovaný seriál a za mne bych ještě doporučila pro rodiče a odrostlejší potomstvo neminout chystané Lumberjanes, pod taktovkou Paseky jako Záleskautky. Nejen, že je to výborná série, ale i proto, že věřím, že by se Hilda mezi těmi nezdolnými holkami cítila jako ryba ve vodě a to do té míry, že čekám, kdy tam mezi panely zahlédnu mihnuvší se pramen tyrkysových vlasů.

Po řadě peripetií a nedorozumění Hildu poskytla komiksová prodejna Comics Point, kterým patří dík.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky , a jeho autorem je PAK. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *