Hellboyova noc na Karlštejně… potřetí

by Sebastian Komárek

Hellboy 2: Probuzení ďábla (Comics Centrum 2018, 3. vydání)
Mike Mignola

Některé americké komiksy jsou populární v zemích evropských znatelně více, než je tomu v jejich domovině za Velkou louží. Spisovatelé a kreslíři si tam přirozeně užívají pozornosti na conech a autogramiádách v komiksových obchodech, přičemž ti, co mají více štěstí, možná i lákavých nabídek filmových studií a společností vyvíjejících počítačové hry. Když však přiletí na starý kontinent, na setkáních si s nimi čtenáři velice informovaně povídají o jejich díle, do hloubky probírají zdroje inspirací, a nadšeně jim ukazují evropská vydání sebraných svazků komiksů, které umělci přivedli na svět. Ukázkovým příkladem takovéhoto spisovatele a kreslíře je Mike Mignola, otec a autor komiksové série Hellboy (a mnoha, mnoha dalších), jenž je literárním bohem a modlou zejména v Česku a Polsku. Proč tomu tak ale je? Jak je možné, že v domovině amerického komiksu je Mignola sice populární, ale ve střední Evropě jako by byl zakořeněn na věky věků? Jeden z nejvíce zřejmých důvodů je autorova fascinace evropskými mýty, legendami, historií, a velice časté užívání středoevropských prvků v jeho komiksech o rohatém lovci monster a démonů. Je tedy jen a pouze pochopitelné, že si Hellboye umíme u nás vychutnat více než ve Spojených státech. Druhý svazek výše zmíněné série, nesoucí podtitul Probuzení ďábla, se v České republice nyní dočkal již třetího přepracovaného vydání, a právě zde může i ten nejméně pozorný čtenář najít ony velice povědomé prvky na téměř každé straně.

Příběh druhého dílu dobrodružství rudého Anung un Ramy se, jak již bylo naznačeno výše, odehrává v Evropě, kde jsou členové Úřadu paranormálního výzkumu a obrany vysláni, aby našli hrad a tělo neblaze proslulého upíra Vladimira Giurescu, jenž je podle legend schopen opětovně vstávat z mrtvých, když na něj v jeho domě svítí měsíční světlo. Této nadpřirozené bytosti a jejího daru se v minulosti přirozeně pokusilo využít a zneužít nemálo mocí a mocností, přičemž ta nejprominentnější je Třetí říše, a právě s jejím pozůstatkem se musí Hellboy vypořádat. Skupinka přeživších nacistických vědců, jež byla svedena a nyní vedena notoricky známým Rasputinem, se našemu protagonistovi staví do cesty, kde jen může, což je ovšem pouhá předehra před tím, než se Hellboy bude muset postavit jak ruskému okultistovi, tak samotnému Giurescovi. Zde však překážky v žádném případě nekončí, a lovec monster bude moci zcela upřímně říci, že měl velice perný den. Kde mu na chvíli dá vydechnout Rasputin, tam mu nedá pokoj Ilsa Haupstein, nejprve uvězněná a poté přetvořená v obrovskou železnou pannu, jež v minulosti patřila hraběnce Bathory. Nu, a nakonec nebude chybět ani pro příběh důležité „cameo“ v podobě Baby Jagy.

Našich starých dobrých, pohanských a ryze evropských prvků je tedy v komiksu nemálo, ať už znovu zmíníme Babu Jagu, Rasputina, hraběnku Bathory, všudypřítomné (a zde až nepříjemně živé) vzpomínky na nacismus, anebo hrad více než zřejmě inspirovaný Karlštejnem. Když se poté jeden zaměří na následující svazky, v nichž najde odkazy na mýty a legendy germánské, keltské, románské a další slovanské, ani v tom nejmenším se nemůže divit tomu, že je Mignola v Evropě tak populární. Prostě a jednoduše, jste-li Evropan s kořeny v pradávné, v historii málem ztracené, a hlavně ryze pohanské Evropě, nemusíte být fanouškem komiksového média, ani nemusíte mít do brutálních hloubek nastudované staré příběhy, abyste při četbě Hellboye cítili ono cosi, ono něco, co na vás dýchá domovinou. Slovní zmínky a grafické vyobrazení „našich“ věcí totiž není to jediné, co je na Mignolových komiksech tak krásně dechberoucí. Je to rovněž jeho schopnost svými scénáři a kresbami vystihnout atmosféru kouzelného nadpřirozena, které je schopno čtenáře duchem přenést stovky a tisíce let nazpět, aby se setkal s druidy, scopy, skaldy a válečníky hrdého světadílu.

Nadpřirozeno, jež je mimo jiné vyznačováno i tím, co je skryto, spíše než tím, co je odhaleno, je v Probuzení ďábla onou Mignolovskou kresbou dotaženo k dokonalosti. Ano, vskutku, v ranějších Hellboyových komiksech je to ještě sám Mike, kdo se postaral i o vizuální zpracování. Bylo to totiž ještě před vznikem rozsáhlejšího univerza, jež na autora nakonec začalo klást takové časové nároky, že se musel některých úkonů vzdát, aby se mohl věnovat psaní a dohledu nad celou epickou záležitostí.

Co tedy více napsat o dílu, které zde všichni znají více než skvěle? Co napsat o sérii populární v takovém měřítku, že v titěrné České republice vyšlo už třetí vydání druhého dílu? Snad jen… Hellboy je konstanta. Hellboy je kult. Hellboy se prostě a jednoduše stal za oněch pětadvacet let součástí kánonu nejen komiksového, ale i literárního obecně, a cestami jak konzervativními, tak moderními nejednou přispěl k tomu, abychom si v paměti a duších zachovali vypravěčské dědictví našich předků. Čti tedy, Evropane, čti Hellboye a vzpomínej.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *