Francouzský surrealismus a žralok ve zdi

Sebastian Komárek

Dobrodružství Jeronýma Moucherota (Crew, 2017)
François Boucq

Dobrodružství Jeronýma Moucherota, česky vydaná sbírka příběhů francouzského spisovatele a kreslíře Françoise Boucqa, patří mezi onen druh komiksů, jemuž se ve větším měřítku věnuje pozornost i v „institucích“ jako je akademická obec. Skutečně si spíše poslechnete učitelovo vyprávění o Artu Spiegelmanovi či Boucqovi, nežli by vám zapáleně vyprávěl o umu Granta Morrisona nebo snad Scotta Snydera a Grega Capulla, a o převratných věcech, jež se jim v nedávné době podařilo udělat se superhrdiny jako je Batman. Ano, mnozí řeknou, že v dnešní době tomu tak přeci už není, a že komiks je širokou veřejností i akademiky přijímán jako plnohodnotné médium, rovné klasickým ikonám literárního kánonu. Jako aspirující akademik vám však musím říci, že skutečnost je o něco méně pozitivní. Alespoň co se týče studií literatury na vysokých školách v České republice. Proč se tedy některým komiksům pozornost věnuje, kdežto ostatní jsou opomíjeny? Proč máme v ostravské univerzitní knihovně Mause, ale Spawna ne? Nu, ze stejného důvodu, z jakého jsem na přednáškách nikdy neslyšel o Robertu E. Howardovi nebo Philipu K. Dickovi, kdežto Virginia Woolf a Maya Angelou mi nedávají spát dodnes. Raději však zavčasu zanechám společenské kritiky a úvah, a pustím se do „analýzy“ toho, co dělá z Moucherota komiks hodný… univerzitní přednášky.

Sebrané příběhy o Jeronýmu Moucherotovi jsou typickým evropským komiksem. Tedy… komiksem napsaným, nakresleným a vydaným v kontinentální Evropě. Nemluvím teď o jedněch z nejlepších komiksových autorů, jež si američtí vydavatelé s nadšením vypůjčili z Británie, a vydělali na nich nemalá jmění (Alan Moore by o tom mohl říci své). Řeč je zde o komiksech typu Tintina, Astérixe, Klik (recenze coming soon), Teorie rozpadu, atd. Čili komiksy zcela jiné než ty, vydávané ve Spojených státech (já vím, já vím… samozřejmě ne všechny komiksy jsou o superhrdinech, duh!, a nejen američané vydávají hrdinské komiksy, viz britský 2000 AD). V případě Boucqua budeme tedy ještě konkrétnější. Dobrodružství Jeronýma Moucherota je francouzský komiks, plný surrealismu, absurdity, satiry a ještě jednou surrealismu.

Hlavní postavou je zde excentrický pojišťovací agent, přebývající v betonové džungli velkoměsta (v tomto případě je město skutečně a doslova vyobrazeno jako džungle plná nástrah a nebezpečí), a žijící jak „poklidným“ rodinným životem (ze stěn mu vyplouvají žraloci, jeho soused je Leonardo da Vinci, na dovolenou jezdí po drátech vysokého napětí… okay, chápu), tak dobrodružným vykonáváním svého zaměstnání. Příběhy se vyznačují absurdním humorem a hyperbolou posilněnými situacemi (totéž se dá říci i o kresbě), s nimiž se však protagonista většinou vyrovnává s chladnou hlavou a samozřejmým vystupováním. Tento druh humoru je příznačný mimo jiné i pro britskou komediální skupinu Monty Python, známou nejen svými televizními skeči, ale i celovečerními filmy, jedním absurdnějším než druhým. U odvěkých nepřátel Britů je to ovšem také úkaz ne zcela neviděný, ať už se podíváme na Četníka ze Saint Tropez, komiksy o Astérixovi, anebo na komedii Návštěvníci.

Humor ve svazku tedy nepůsobí nepřirozeně, právě naopak. Je to právě ona satira a francouzský surrealismus, který (nejen) výše zmíněné akademiky fascinuje. A když k tomu ještě navíc přidáme obecnou „univerzitní“ nelibost k superhrdinům, je jen a pouze pochopitelné, proč by měli o Boucqovi mluvit jako o umělci, kdežto Granta Morrisona s tikem v oku ignorovat. Čímž v žádném případě nechci říci, že by každý z literárních vědců superhrdiny zavrhoval (oblíbeným antihrdinou jednoho z mých vyučujících je Moon Knight), ani že já sám ne-superhrdinské komiksy nemám rád (můj nejnovější „objev“ je I Hate Fairyland). Jen je zajímavé pozorovat, jak se z jednoho či druhého důvodu ignoruje někdo, a opěvovává někdo jiný (ale to bychom zabředli do společenské a politické kritiky). Obzvláště pak v tom případě, kdy sami zastáváte názor, že takový Philip K. Dick by toho studentům řekl o světě tisíckrát víc, než Jane Austenová nebo Ezra Pound.

Sečteno a podtrženo… ano, Dobrodružství Jeronýma Moucherota je dobrý komiks, pokud máte rádi evropské kontinentální odvětví onoho média. Kresba zaujme (ne-li místy uchvátí), absurdní humor a zveličování zřejmých situací a faktů místy rozesmějí, jinde se minou účinkem. Protagonista je, ač nadán mnoha „neobvyklými schopnostmi“, mužem z lidu, takže se s ním nejeden čtenář bude schopen ztotožnit. K dobru budiž komiksu přičtena ještě jedna věc: ač se v něm mnohdy vyskytuje jak politická, tak sociální kritika, v době jeho zrození ještě působila přirozeně, a nesnažila se ji čtenářům násilím vrazit pod nos se slovy „jestli se mnou nebudeš souhlasit, jsi rasista/sexista/fašista…“ (doplňte si to své).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *