Fatale: posedLO(VE)st podruhé.

by Petra A. Kulagová

Fatale: Ďábelská záležitost (BB/art, 2018)
Ed Brubaker, Sean Phillips

Pokud se říká, že se dobří holubi vracejí, tak Ed Brubaker a Sean Phillips jsou holubi. Ale narozdíl od těch, kteří přicmrndávají submisivní Popelce, Brubakerova Popelečka je pěkně prohnaný děvče. Liška podšitá, všemi vonnými mastmi mazaná a neodolatelná až za hrob. A na takové se vyplatí čekat i takovou dobu, jako jsme se načekali na druhý díl šťavnaté série Fatale a že je to vskutku Ďábelská záležitost.

Pokud jste pravidelní čtenáři ženského magazínu plného životních příhod (věčně) mladé paní Josephine, nebudete zklamáni. Pokud ne, šup šup pro první knihu, protože ta je stejně tak strhující jako ta druhá. Ďábelská záležitost se opět dělí do dvou časových rovin; v současnosti najdeme Nicka, který při autonehodě v závěru předchozího svazku přišel o nohu, jak napůl bezmyšlenkovitě bloumá světem a hledá Josephine, svou posedlost a prchavý sen, zatímco jediná nápomocná věc je záhadný román jeho zesnulého kmotra.

Druhá časová rovina nás zanese přímo do zlatého věku hollywoodských večírků plných pozlátka, pokryteckého hnusu a ryzí perverze. A jak je známo, že zlo plodí jen další zlo, nikoho v podstatě nepřekvapí, že za bahnem a hnusem, kterému hollywoodská znuděná smetánka říká „zábava“, se neskrývá nikdo jiný, než Muž. A Muž stále pátrá po Ženě.

Osudová Žena Josephine je ovšem znavená věčným utíkáním a nekončícími patáliemi s muži, našla si své honosné doupátko, kde se za vysokými zdmi skrývá před muži a okolním světem a užívá si osamělých večerů s černobílými filmy a skleničkou. Ale žádná zeď není tak vysoká, aby Jo její život zase nedohnal. V okamžiku, kdy se jí přes zeď přehoupne mladík se zakrváceným děvčetem, je jasné, že klidným dnům je konec. Ačkoliv se Jo chvíli tváří, že se do starého života nenechá znovu zatáhnout, sama správně konstatuje, že za svůj život toho viděla příliš, aby věřila, že se věci dějí jen tak náhodou a velmi rychle se rozběhne akce plná sektářských rudokabátníků, násilí a zmatených mrtvých mužů. Protože v Joině případě “jen přes mou mrtvolu” není jen prázdnou frází. Jen ta mrtvola není její, ale kderéhokoliv muže, na kterého kývne. Až na toho jednoho.

Druhá Fatale je stejně napínavá, temná a špinavá jízda jako ta první, jen nás bere hloub do podzemí a protahuje nás bahnem o fous hlubším, než předtím. Jak jsem v prvním svazku měla z Josephine pocit, že se mnohdy cítí, či jen tváří zranitelně a zmateně, že zcela nechápe dosah svých schopností, v té druhé už ten pocit nemám. Jo tady projde pomyslnými fázemi vzdoru, kdy se nejprve nechce nechat zaplést zpátky do těch hnusot, tu však postupně vytlačí ten závan vnějšího světa skrze záhadného muže a dívky, kteří se jí zjevili na zahradě a když už skončí po kotníky v krvavém bahně, nastoupí závěrečná fáze “ k čertu se vším”, kdy lítají jiskry, kulky a benzín.

Jak je linie z minulosti prodchnutá akcí, oproti tomu Nickovo pátrání po Josephine pomalým plynutím, ze kterého čiší rezignovaná podřízenost vědomé závislosti a příjemně dokresluje ten zorný úhel, za kterým nevidíme důsledky Joina byť bezděčného konání.

Ať tak nebo tak, Fatale je stále bezvadná jízda temnými uličkami komiksového světa. Víc a víc pronikáme do toho světa hnusu a zlého mysticismu, sledujeme vývoj postav a stále více nás zajímají oba konce příběhu, protože ty nám stále oba chybí. Kde to začalo a jak to skončí? A na to velmi ráda ještě chvíli počkám..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *