Dutozem „revisited“

by Sebastian Komárek

Ú.P.V.O. 01: Dutozem a další povídky (Comics Centrum, 2017; dotisk)
Mike Mignola, Christopher Golden, Matt Smith, Brian McDonald, atd.

„Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.“ Tato legendární věta z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války je jen jeden z mnoha sobě velice podobných výroků, charakterizujících národ český, jeho hodnoty a celkové místo ve světě. Řekněme si to upřímně, s vážnou tváří se toho moc pěkného napsat prostě nedá. Nicméně pravdou zůstává, že od konce devadesátých let dvacátého století se určité procento onoho malého nárůdku vyznačuje vkusem vytříbenějšího rázu, alespoň co se komiksů a „grafických románů“ týče. Zatímco na západě, kde je komiks neoddělitelnou součástí kultury, odjakživa nejvíce „letěli“ superlidé v pestrobarevných pláštích, český čtenář upřednostňuje protagonisty obskurnější, méně přímočaré, a mnohdy tudíž mnohem zajímavější. Ať už hovoříme o ryze evropském Keltu Sláineovi, o mimozemském lovci lidí, nesoucí jméno Lobo, anebo o rudém démonovi s upilovanými rohy, Čech se jich jednoduše nemůže nabažit (a kdo by se mu divil, že?). A je to právě ten poslední ze tří, který se zde usídlil nejpohodlněji, popadl národ český pevně za pačesy svou „pravou rukou zkázy“ a odpřísáhl, že se jen tak nepustí. Je to právě díky české lásce k Hellboyovi a všemu, co je s ním spojeno (společně s uvědomělostí nejlepších tuzemských nakladatelů a vydavatelů… coughdíkyComicsCentrum!!!cough) co nám na přelomu léta a podzimu 2017 přineslo dotisk prvního dílu úspěšné série Ú.P.V.O., nesoucí podnázev Dutozem a další povídky.

„O Hellboyovi bez Hellboye“, tak sérii B.P.R.D. přítomný recenzent říká (B.P.R.D. od anglického „Bureau for Paranormal Research and Defense“; v češtině „Úřad Paranormálního Výzkumu a Obrany“ – Ú.P.V.O.). Prostě a jednoduše série příběhů, delších či kratších, pojednávajících o postavách démonovi blízkých, stavějících jej přitom do pozice tahouna, bez něhož by sice ona dobrodružství zajímavá byla, ale pro mnohé čtenáře, kteří se nutně nezajímají o horor, fantasy, okultismus či nadpřirozeno, by byly jen dalšími z mnoha. Pro ty je tam alespoň Hellboyova přítomnost v myšlenkách a vzpomínkách jeho přátel (nebo v případných flashbacích). První svazek samotný, Dutozem a další povídky, je poté úvodním dílem série, obsahujícím několik kratších vyprávění, odehrávajících se krátce poté, co Hellboy sám Úřad opustil. Poprvé se zde setkáváme s mnohými oblíbeným médiem Johannem Krausem, který do Úřadu přijde coby Rudochova náhrada, a snaží se tam zapadnout, co nejlépe to jde. Liz se mezitím vydá za hledáním „vnitřního klidu“ (kam jinam než na východ), takže Abe a homunkulus Roger jsou jedinými „neobvyklými“ protagonisty, kteří u společnosti zůstali nadále bydlet a pracovat, a schovaní pod zámkem se snaží vypořádat s tím, s čím se Anung un Rama a Elizabeth vypořádávají na svých cestách, a sice se svou nelehkou pozicí jak v Úřadu, tak ve světě. Když se však Abeovi zničehonic zjeví Lizin do plamenů zahalený duševní obraz, „společenstvo“ musí popadnout nováčka Johanna a vydat se na cestu vstříc její záchraně. Tímto a několika dalšími vyprávěními (jako příklad si uveďme povídku o Lobsteru Johnsonovi či o počátku přátelství mezi Abem a Rogerem) tedy začíná dlouhá cesta Úřadu paranormálního výzkumu a obrany, ochuzeného o červeného démona.

 

Stejně jako u pozdějších svazků série Hellboy i zde však tvůrce a náš všemocný pán a velmistr Mike Mignola přibral do týmu pomocné ruce (u B.P.R.D. dokonce ještě více než u rudého bratra), což znamená, že jeho úchvatnou kresbu, jež je zahalená do stínu a zároveň všeříkající, neuvidíme tak často. Ano, sem tam něco napíše, sem tam něco nakreslí, sem tam se postará o „inks“, ale přiznejme si… člověk přece nemůže stíhat všechno, a to navíc ještě u několika sérií najednou. Proto funguje jako hlavní konzultant, jeden ze spisovatelů, a občas i jako ten kreslíř. To však neznamená, že tímto se mignolovská atmosféra z „Hellboyova univerza“ vytratila, ó nene. Většina z tvůrců pracujících na Úřadu totiž očividně chová ke svému mistru velikou úctu, takže se přinejmenším snaží svůj styl přizpůsobit (většinou více než méně) stylu Mikeovu. I mimo hlavní Hellboyovy sešity a sebrané svazky tedy najdeme jak scénáristickou, tak kreslířskou inspiraci ikonami hororu a okultních věd, a není výjimečné se zde setkávat se stvůrami typu Lovecraftova Cthulhu, s „poeovskými“ temnými a depresivními zápletkami, a konečně s jedním z nejprominentnějších mignolovských záporáků – s nacisty.

Sečteno a podtrženo… ne, dle soukromého názoru přítomného recenzenta není Ú.P.V.O. stejně dobré jako Hellboy (to jen máloco), nicméně je více než nadprůměrným rozšířením jeho univerza, odhalujícím jeho zapeklitost ještě do větších hloubek. Nezbývá nám tedy než se těšit na další komiksy a doufat v to, že pro čtenáře, kteří si je nestihli pořídit prvně, se Comics Centrum rozhodne dovydat ty dávno vyprodané.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *