Diana Prince a zázračné ženy

by Sebastian Komárek

Znovuzrození hrdinů DC: Wonder Woman 1: Lži (Crew, 2018)
Greg Rucka, Liam Sharp, Matthew Clark

Po úspěšném netopýřím startu české obdoby DC Rebirth nám Crew přináší další přeslavný titul. Nejedná se o nikoho jiného, než o amazonskou divoženku samotnou! Wonder Woman se podobně jako mnozí hrdinové DC multiverza ocitá v poměrně matoucí mentální situaci, a bude mít co dělat, aby si uvědomila, kým a čím vůbec ve skutečnosti je. Vypořádá se s „reinkarnací“ stejně dobře jako její superhrdinští kolegové?

V minulé recenzi jsme se soustředili na Batmana, největšího současného tahouna nakladatelství DC Comics, jehož „znovuzrození“ v rámci DC Rebirth proběhlo bez větších změn v životní linii a nejvýznamnějších událostí v historii křižákova působení. Onen fakt platí u některých z jeho kolegů o něco méně, a zásah Flashe do časové linie multiverza se podepisuje minimálně na jejich vzpomínkách, kde se prolíná a bije hned několik alternativních realit a možností (povětšinou se bijí reality z doby před a po mega-rebootu pod názvem The New 52). Diana Prince, Amazonka a superhrdinka známá jako Wonder Woman, je jednou z nich, a pro všechny žijící i mrtvé bohy si nemůže vzpomenout, jak se dostat do své rodné země, na ostrov Themyscira. A aby toho na ni náhodou nebylo málo, jediná bytost, která je jí čistě teoreticky schopna pomoci domovinu najít, je Cheetah, princeznina úhlavní nepřítelkyně a jedna z největších záporaček série Wonder Woman.

Další z aspektů, v nichž se přítomný svazek liší od toho netopýřího (a tentokrát kardinálně), je obsazení. Zatímco v Batmanovi najdeme skutečnou „diverzitu“, tak oblíbenou povinnost v současných komiksech, ve Wonder Woman mají jasnou převahu postavy ženského pohlaví, které jsou do jedné silné a nezávislé, konstantně ukazující mužům, jak je nepotřebují, a že jsou ve skutečnosti všichni naprosto neschopní a zbyteční. Tato poměrně neomalená slova mohou znít poněkud přehnaně, nicméně feministický prvek je do komiksu skutečně tak silně zakomponován, že se žádná jiná snad ani nedala použít. Na druhou stranu se musíme zamyslet nad tím, o kom zde hovoříme. Jedná se o Wonder Woman, která byla už od svého zrození symbolem žen, a co se komiksového média týče, symbolem feministického hnutí jako takového. Z tohoto úhlu pohledu by pak snad mělo být pochopitelné, že se v komiksu setkáváme s ženskými hrdinkami i záporačkami, ředitelkami velkých korporací, a technickými i vědeckými génii. Jediný přítomný mužský prvek je zastoupen vojenskou skupinou vedenou Stevem Trevorem, Dianiným „homme fatal“, jenž je snad jediný, jehož mužnost nebyla v komiksu tím či oním způsobem zpochybněna či zesměšněna. Je tedy na každém jednotlivém čtenáři, jestli uzná, že je Wonder Woman 1: Lži, komiks feministický přiměřeně tomu, čím je, anebo už zavání moderním nakladatelstvím Marvel.

Téměř nepopiratelným faktem však je, že kresba umělce Liama Sharpa je pastvou pro oči, a pro samou pestrost a ostré linie jeden nikdy neví, jestli se má dívat tam nebo onde. Protagonistka samotná pak pod jeho rukou skutečně dostává vzezření zázračné ženy-Amazonky, a minimálně zde se vracíme do dob, kdy měly komiksové hrdinky proporce bohyň (Diana má koneckonců „trošku“ té božské krve v žilách, není-liž pravda?).

Než přejdeme k finálnímu hodnocení, stojí za to zmínit jeden faktor série, který jen přispívá k pocitu pomatení a zranitelnosti hlavních postav. Když Wonder Woman Rebirth začala vedle jiných titulů vycházet po jednotlivých sešitech, střídavě se v nich vyprávěly dvě dějové linie, přičemž ta, o níž píšeme zde, se odehrála v sešitech 1, 3, 5, 7, 9, čili čísla lichá. Sudé sešitovky poté vypráví příběh jiný, a ten je sebrán ve druhém svazku série (tento rok má také vyjít v češtině).

Nakonec nezbývá než vynést podobný ortel, jako tomu bylo u Batman: Já jsem Gotham. Wonder Woman 1: Lži si užijí jak dlouholetí fanoušci Diany Prince, tak ti, kteří s její četbou chtějí teprve začít. Jediné upozornění je poté samozřejmě směřováno k těm, kteří moc dobře nenesou podrývání a zesměšňování mužnosti jako takové, a raději si přečtou tituly jiného ražení (dejme tomu takového Loba devadesátých let).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *