„Béžové“ znovuzrození Ligy spravedlnosti

by Sebastian Komárek

Liga spravedlnosti 1: Vyhlazovací stroje (Crew, 2018)
Bryan Hitch, Tony S. Daniel, atd.

I ten největší komiksový „ignorant“ si jistojistě stačil povšimnout hned na několika místech roztrženého pytle, z něhož se tituly rebootu „DC Universe Rebirth“ sypou jeden za druhým. A to doslova Flashovým tempem. Od okamžiku, kdy byl tuzemský čtenář seznámen s oním „Znovuzrozením“ v podobě tenkého úvodního sešitku, se mu začala modrá páska na hřbetech komiksů stojících na poličce rozrůstat bezmála rychleji, než malba Alexe Rosse na sérii klasických svazků vycházejících v trafikách. Batman, Wonder Woman, Harley Quinn, Suicide Squad, a nyní zdánlivý (a zdánlivě všemi nejvíce očekávaný) top – „týmovka“ nad „týmovky“ – The Justice League, Liga Spravedlnosti, dávající dohromady (super)síly největších tahounů nakladatelství DC Comics. Dokázala Liga předčit tituly o svých jednotlivých členech? A překonala kvalitou předchozí a převelice povedenou sérii pod hlavičkou The New 52? Inu…

Ne tak docela… ve skutečnosti tedy vůbec. Čtenář musí prominout přítomnému recenzentovi vynášení rozsudků a hodnocení díla hned na začátku recenze, nicméně pocit obyčejnosti a prosté „vanilkovosti“ je po přečtení komiksu Liga spravedlnosti 1: Vyhlazovací stroje tak silný, že to jinak ani nejde. A možná to ani není ve stu procentech vina tvůrců Bryana Hitche a Tony S. Daniela, jako spíše těch, po nichž tito dva převzali „ligovou štafetu“. Série Justice League: The New 52 pod taktovkou Geoffa Johnse a takových kreslířských es jako jsou Jim Lee, Ivan Reis nebo Doug Mahnke se překonává se stejnou lehkostí, jako se překonává série Batman od Snydera a Capulla… čili vůbec ne snadno.

Neoriginalita příběhu, jehož premisa je stará jako superhrdinský žánr samotný, rovněž není chybou Hitche a Daniela. Záchrana světa a všeho živého na něm je přeci tím nejhlavnějším úkolem každého týmu, složeného z „meta-lidí“, není-liž pravda? Zde se jedná o nevysvětlitelná zemětřesení, ničící metropole po celé planetě, a o prazvláštní obří a pestrobarevné entity, kradoucí našim oblíbeným protagonistům to, co z nich činí ony superbytosti. Flash má svou rychlost, Green Lantern (v tomto případě dva novější Lanterni ze sektoru 2814) zelené světlo „síly vůle“, atd. atd. Čili zase a opět nejde o příběh samotný, spíše jako o to, jak je vyprávěn, jak je čtenáři předložen, a jakými detaily a maličkostmi je okořeněn. Stejně jako koření se totiž jednotlivé stavební prvky příběhu dají míchat v nekonečném množství kombinací, a tak pokaždé činit z veskrze archetypální záležitosti něco více či méně originálního a dříve neochutnaného. Přese vše výše vyřčené je však nutno uznat, že jeden prvek na příběhu zajímavý je, a alespoň u něj se má čtenář možnost se zvědavostí těšit na další svazky. V rámci dějové a časové linie se totiž v minulosti DC Multiverza událo to, že Superman z The New 52 zesnul, přičemž na zemi už nějakou dobu pobýval Kal-El z reality před Flashpointem. Nyní, po událostech, jež odstartovaly DC Rebirth, je tedy jediným Supermanem v dané realitě a na dané Zemi. A protože je pro zbytek světa stále ještě „cizím“ Mužem z oceli, nikdo (a zejména pak členové Ligy) si není jistý, co si o něm má myslet, a dá-li se mu věřit.

Kresba je pak u komiksu otázkou vkusu ještě o něco více, než práce odvedená spisovatelem. Oku jednoho čtenáře jednoduše nelahodí to, co těší pohled fanouška jiného. Tony S. Daniel je kreslíř v komiksové branži známý a nejednou ozkoušený, takže byl pro DC pro tuto sérii bezpečná volba. Tony neurazí a neznechutí. Průměrnému scénáři však, žel, nijak nepomůže. Nezřídka se stává, že při četbě komiksu pozapomeneme na děj (a to špatné mnohdy promineme) právě díky kresbě, tvořící polovinu díla. Ve znovuzrozené Lize hraje Daniel, stejně jako jeho kolega Hitch, na bezpečnou notu, a nepouští se do ničeho, co by mohlo komiks případně oživit. Úvodní číslo série, připojené na samotný začátek přítomného svazku, poté nakreslili Daniel Henriques a Scott Hanna. V tomto případě by mohl jeden mluvit o snaze o zakomponování jednoduchých linií a příklonu k minimalismu jako takovému. Nu, o těchto věcech bychom snad mohli pozitivně hovořit u takového Mikea Mignoly. Zde působí kresba celkově uspěchaně, odfláknutě a… abychom byli zcela upřímní… když se podíváme na některé z postav, které vypadají, jako by právě vykráčely ze zvonice katedrály Notre-Dame… i poměrně nelichotivě.

Nakonec tedy nezbývá než říci, že Liga Spravedlnosti se se „znovuzrozením“ vypořádala mnohem hůře, než její jednotliví členové, byť ne nezbytně, jak už bylo zmíněno, chybou spisovatele a kreslíře. Rebooty a přečíslování však bývají často dobrou příležitostí pro nové fanoušky a zájemce, kteří chtějí s tou či onou sérií teprve začít, a doposud s ní neměli pražádné zkušenosti. Když opomineme návaznost na dějovou linii týkající se Supermana, Liga Spravedlnosti 1: Vyhlazovací stroje je z velké části právě takovým komiksem. Komiksem pro mladé čtenáře s chutí vydat se na dobrodružství společně s jedním z nejslavnějších superhrdinských týmů v historii obrázkové tvorby. To však ještě neznamená, že by nebyli schopni najít sto a jeden komiks o Justice League, který by byl stejně vhodný pro začínající čtenáře, a zároveň… nu, jednoduše řečeno… mnohem lepší.

1 komentář u „„Béžové“ znovuzrození Ligy spravedlnosti

  1. Jen technická k tomu úvodnímu číslu. Zmíněné dva pánové dělali inkery. Kresbu má na svědomí sám Hitch.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *