Abraham a potápěči

Sebastian Komárek

Ú.P.V.O.: Zahrada duší (Comics Centrum, 2017)
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis

Po nepříliš dlouhé době (sláva všem bohům) se díky Comics Centru českým čtenářům dostalo hned dvojité porce Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany, a to ve svazcích Ú.P.V.O.: Zahrada Duší a Vražedné místo. První ze zmíněných příběhů byl roku 2007 ve Spojených státech publikován jako pětidílná minisérie, přičemž se původnímu „scénáři“ Mikea Mignoly a Johna Arcudiho dostalo vizuálního zpracování kreslíře Guye Davise. Což znamená – jak ostatně lze od oné paranormální sestavy očekávat – že si ani tentokrát nebudeme moci stěžovat na nedostatek lovecraftovských kreatur a stínů dávné i nedávné minulosti, ať už se jedná o éru viktoriánskou, či časy starého Egypta a Mezopotámie.

Celý příspěvek

Dnešní menu: Ú.P.V.O. Double!!!

Příznivce Mikea Mignoly, Johna Arcudiho a Guye Davise čeká v nepříliš vzdálené budoucnosti dvojitá porce slasti. Jak to? A komu za to děkovat? Nu, samozřejmě se jedná o další dvě edice „Na přání“ mnoha oblíbeného Comics Centra, které nám tentokrát nadělí hned dva díly komiksové série Ú.P.V.O., a sice díly 7: Zahrada duší a 8: Vražedné místo.

                       Celý příspěvek

Mamon, Polański a kapka červené

by Sebastian Komárek

Ú.P.V.O.: Univerzální stroj (Comics Centrum, 2016)
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis

Po úspěších s pěti svazky Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany nám Comics Centrum přichystalo další publikaci „na přání“ v podobě dílu šestého, který v tomto případě opět pochází ze spisovatelského pera Hellboyova otce Mignoly a jeho kolegy Johna Arcudiho. A zatímco první dva díly tvoří sbírku povídek, a následující tři obsahují jeden navazující děj, v Ú.P.V.O.: Univerzální stroj se kloubí jak první, tak druhé zmíněné.

Celý příspěvek

Corbenův Krkavec

by Sebastian Komárek

Duchové mrtvých (Comics Centrum, 2016)
Richard Corben

Edgar Allan Poe, bostonský spisovatel, znám pro svou chudobu a záhadnou smrt v pouhých čtyřiceti letech, je právem považován za jednoho z nejgeniálnějších amerických spisovatelů devatenáctého století (ne-li za vůbec toho nejgeniálnějšího). Jeho poezie, krátká próza, ale i literární eseje již přes sto padesát let ovlivňují tvůrce a umělce v rozličných oblastech, mezi které samo sebou patří i komiksové médium. Ať už se podíváme na Neila Gaimana, Alana Moora, Granta Morrisona, nebo Mika Mignolu a nesčetně dalších, v nemálo případech na nás starý dobrý Edgar dýchá svou temně gotickou atmosférou. Koneckonců, jeden z nejznámějších sebraných výtisků o Mignolově Hellboyovi nese titul Červ dobyvatel (v angličtině The Conqueror Worm), což není nic jiného než název jednoho z Poeových mistrovských děl. A když už se někdo neinspiruje přímo a konkrétně Edgarem, činí tak alespoň přes H. P. Lovecrafta, na něhož by se dalo z určitých úhlů pohledu nazírat jako na Poea dvacátého století a jeho největšího pokračovatele. Richarda Corbena, amerického komiksového spisovatele a kreslíře, dokonce jeho fascinace bostonským spisovatelem dovedla až ke komiksovým adaptacím Edgarových nejslavnějších děl. Adaptacím, které se nyní v sebraném svazku s titulem Duchové mrtvých dostávají i k tuzemským čtenářům.

Duchové mrtvých Celý příspěvek

Pamatuj, pamatuj…

by Sebastian Komárek

V jako Vendeta (BB/art, 2015)

Už od počátku, kdy mi bylo uloženo napsání recenze na komiks V jako Vendeta, mi bylo jasné, že to nebude lehký úkol. Psát recenze na něco, co znáte a milujete už léta, je mnohem těžší než psát o něčem novém nebo vám neznámém, co jste si právě přečetli. V tomto případě jde navíc o celosvětový fenomén, který se dnes paradoxně stal favoritem nejen počítačových hackerů, ale i, když vezmeme v potaz území našeho státu, nemalého množství (nejen) mladých českých hipsterů (abych se vyhnul lynči, je mi samozřejmě jasné, že ne všichni jsou hipsteři, a někdo má jednoduše jen skutečně dobrý literární vkus). Ze všech těchto důvodů (a mnoha dalších) k tomuto textu přistoupím nikoli jako k recenzi, ale víceméně jako k velice krátké eseji o jednom z nejvlivnějších komiksových děl.

Vendeta_2015

Celý příspěvek

Máček a Vajco vrací úder

by Sebastian Komárek

Přísežný meč (Crew, 2015)

Tento rok se nám už podruhé dostává do rukou grafické zpracování příběhů o Dunkovi a Eggovi, nerozlučné dvojici z Martinova Westerosu. V prvním díle, nazvaném Potulný rytíř, jsme byli seznámeni se setkáním a začátky prostého panoše, který před nedávnem přišel o pána, a potomka královské rodiny, vydávajícího se za podkoního. Druhý díl nám sice nabízí pohled na vztah a spolupráci už zaběhanou, a příběh zcela nový, ale i tak si musíme hned na začátku položit zásadní otázku: „Je na druhém dílu něco zvláštního, něco jedinečného?“ Samozřejmě, že ne. Ve své původní (a samozřejmě mnohem lepší) formě je to druhá novela ze tří, které o Dunkovi a Eggovi Martin zatím napsal. Časově od sebe nejsou nijak extrémně vzdáleny, ani postavy se mezitím charakterově nezměnily. A co je nejdůležitější, Martinův styl psaní se za tu dobu také nezměnil. Což znamená, že tvůrci komiksu (titíž, kteří pracovali na Potulném rytíři) rovněž pracovali stejně. Jediná nová věc, na kterou by se poté recenze mohla soustředit, je příběh… a ten původně pochází z pera G. R. R. Martina… už vidíte ten problém? Ne? Dobrá… Stejně jako u prvního dílu se předloha a komiks co do příběhu příliš neliší. A když vezmeme v potaz to, že Martin píše jako vždy až k vzteku dobře, skutečně není co vytknout. Kdybych nebyl příliš časově vytížen, snad bych byl schopen znovu si přečíst původní novelu a tu poté s komiksem porovnat o něco hlouběji. Vzhledem k tomu, že opak je pravdou, mi však nezbývá nic jiného, než se z velké části opakovat, a zároveň se čtenářům omluvit (ne však příliš pokorně). Jak bylo ale již zmíněno výše, příběh je (díky bohům) zcela nový, a proto si o něm v pár větách něco řekneme.

meč

Celý příspěvek

Superman je světovej

by Sebastian Komárek

Superman Nespoutaný 1+2 (BBart 2014 + 2015)

Není pochyb o tom, že Superman je nejznámějším komiksovým superhrdinou všech dob. Svědčí o tom samozřejmě miliony komiksových sešitů, prodaných každý měsíc, ale hlavně fakt, že jeho typické „S“ v dnešní době vídáme na oblečení nejen zasvěcených fanoušků a nadšenců, ale v podstatě kohokoli. Ať už mluvíme o mladistvých slečnách, snažících se vypadat jako „cool geek girls“, protože „to je přeci cool a in“, anebo postarších pánů, kterým „některé ty moderní výmysly nevadí“ (a neuvědomují si přitom, že komiks o Kal-Elovi je pravděpodobně starší než oni sami). Tento fakt ale také napomohl pomalému (ale jistému) a částečnému znehodnocení onoho modro-červeného superhrdiny v očích veřejnosti (a přiznejme si, v očích některých komiksových čtenářů). Nejeden fanoušek se v poslední době setkal s výroky, jako jsou „Superman je zastaralý“, „Superman je trapný“, nebo velice rozšířené „Superman je až moc americký“. Co se týče toho posledního, je třeba se zamyslet nad tím, že Superman ve skutečnosti byl, je (a pravděpodobně i bude) jednou z nejvýznamnějších ikon americké populární kultury. Přeci jen to byl jeden z komiksů, které za druhé světové války četli nejen malí hoši, ale i vojáci na druhé straně světa, v oné válkou zmítané Evropě a Pacifiku (i když, přiznejme si, Kapitán Amerika zde pravděpodobně zvítězil na plné čáře). Ať už ale patříte k Supermanovým zastáncům, nebo těm, kterým se zvedá žaludek už jen při pouhé myšlence na rudou pláštěnku a kudrlinku na čele, při čtení komiksu Superman: Nespoutaný zvíte, že jeho motto „Truth, Justice, and the American Way“ už v žádném případě neplatí (tedy, alespoň co se poslední zmíněné položky týče).

sup sup2

Celý příspěvek

Sen v kimonu

by Sebastian Komárek

Sandman: Lovci snů (Crew, 2015)

Neil Gaiman je nepopiratelně jeden z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších spisovatelů naší doby, o čemž svědčí nejen mnohé ceny, jež mu byly za psaní v žánru fantasy, hororu a sci-fi věnovány (stojí za to zmínit proslulé Hugo Award, Cena Brama Stokera a British National Book Award), ale i nejedna filmová adaptace jeho románů či novel. Co však britskému autorovi přineslo světový věhlas více než cokoli jiného, je série komiksů o antropomorfizovaném snu, vládnoucím v říši snílků, obývané postavami nadpřirozenými a mytologickými. Sandman, komiks, jenž na západě vycházel od konce 80. let, stále sklízí nadšené ovace jak ze stran fanoušků, tak kritiků a recenzentů, a uchvacuje své čtenáře nejen díky svému hororovému a mysterióznímu založení, ale také díky Gaimanovým znalostem mytologií a legend z celého světa, které do svého díla s lehkostí zakomponoval. I Sandman samotný je koneckonců postavou, vyskytující se v nejednom starém příběhu pro děti i dospělé (a stejně jako Neilův Morfeus vlastnil kouzelný prášek, přinášející smrtelníkům spánek a sny). Když se poté psal rok 1999, a od publikace prvního čísla Gaimanovy verze uběhlo přesně deset let, jen málokdo se divil, když autor ve spolupráci s japonským malířem Yoshitaka Amanou vydal ilustrovanou novelu ze Sandmanova světa. O dalších deset let později se americkým a britským fanouškům dostalo komiksového zpracování onoho díla, které kresebně zpracoval P. Craig Russell. A konečně, tento rok si může díky nakladatelství Crew výše zmíněný svazek vychutnat i tuzemské publikum.

ls obalka

Celý příspěvek

Rudí bratři východu

by Sebastian Komárek

Teorie rozpadu (Crew, 2015)

I přes výroky zlých jazyků zůstává faktem, že komiksové médium nikdy nebylo výlučně otázkou superhrdinů, jejichž hlavním cílem je zachránit svět či jedince před hrozbou takzvaných supervillains (případně Adolfem Hitlerem nebo jinou katastrofou), a s úsměvem na tváři a spodním prádlem navrch poté triumfálně pózovat nad poraženým. Opomeneme-li však tento stereotyp o obrázkových nadlidech (a připomeneme si kupříkladu schizofrenického Moon Knighta), stále nám zde zůstává pravda, o níž lze jen těžko diskutovat. Komiksy skutečně byly po dlouhou dobu (a do jisté míry jsou i dodnes) z velké části místem právě pro superhrdiny (popřípadě antropomorfizované domácí mazlíčky nebo kreslené francouzské Kelty). Místem, které bylo dle některých určeno hlavně nejmladším čtenářům, přičemž dospělým bylo zapovězeno pod hrozbou odsouzení a sociální smrti. Co se týče komiksů anglicky mluvících zemí, všemu výše zmíněnému udělali v sedmdesátých a osmdesátých letech převelice odvážní a revoluční spisovatelé už absolutní přítrž. Za zmínku stojí kupříkladu jména, jako jsou Alan Moore, Neil Gaiman, Frank Miller, Art Spiegelman, nebo Mike Mignola (jeho Hellboy se sice narodil až v letech devadesátých, ale mezi ona slavná jména patří tak jako tak). Jsou to právě jména takovýchto mužů (popřípadě nezávislých nakladatelství, jako je Dark Horse), jimž můžeme děkovat za to, že se z komiksů nakonec stalo médium stejně tak důležité a populární, jako je jeho neobrázková kolegyně. Pravdou však také je, že se onomu druhu umění v žádném případě nevěnují jen a pouze anglosaští potomci. Komiks evropského kontinentu (a zejména poté ten francouzský) má historii stejně tak dlouhou a o nic méně fascinující. Jedni z předních představitelů evropského komiksu jsou poté Pierre Christin a Enki Bilal (kresba), autoři děl Falangy černého řádu a Na lovu, které u nás tento rok vyšly v sebraném vydání.

Bilalcover_low

Celý příspěvek

Potulný rytíř, aneb G. R. R. Martin v obrazech

by Sebastian Komárek 

Potulný rytíř (Crew, 2015)

Západozemí amerického spisovatele fantasy a sci-fi, George R. R. Martina, je tuzemskému čtenáři důvěrně známo již více než patnáct let, přičemž celosvětový úspěch televizní série Hra o Trůny (v angličtině Game of Thrones), natočené podle autorovy Ságy ledu a ohně, toto povědomí rozšířil i mezi širší veřejnost. Kdo by v dnešní době neznal Neda Starka, Jona Snowa, nebo ironického liliputána Tyriona Lannistera, minimálně ze všudypřítomných internetových memes, ohlašujících příchod zimy? Není se poté čemu divit, když u nás vycházejí rovněž ostatní příběhy z onoho magického světa, obývaného draky, rytíři a neustále pikle kujícími lordy, a sklízí neméně bouřlivé ovace jak ze stran kritiků, tak fanoušků, čekajících na to, až nám štědře urostlý spisovatel nadělí další více než tisícistránkové pokračování své epické fantasy. Naštěstí pro všechny, kteří nedočkavě sedí na okraji křesla, okusují si nehty, a snad už posté znovu čtou to, co již bylo napsáno (případně se pořád dokola dívají na výše zmíněnou Hru o trůny), se i českým čtenářům minulého roku dostalo malé úlevy v podobě souborného vydání tří Martinových novel, jejichž příběhy se odehrávají právě v Západozemí. A stejně jako už několik let existuje hlavní příběh i v komiksové podobě, tak jsme se letos dočkali i obrázkového zpracování jedné z novel, jmenovitě Potulného rytíře (v originále The Hedge Knight).

Potulny_rytir_obal_papir.indd

Celý příspěvek