Klik, aneb kozy kam se podíváš

by Sebastian Komárek

Klik (Crew, 2017)
Milo Manara

V minulé recenzi (tedy, v minulé Komárkově recenzi) jsme se podívali na ukázkový případ evropského komiksu. Dnes… tomu nebude jinak. Jen s tím rozdílem, že níže recenzovaný svazek pravděpodobně zaujme mnohem více českých čtenářů, a to z nejednoho zřejmého důvodu. Italský spisovatel a komiksový kreslíř Milo Manara se totiž do komiksové historie zapsal hlavně a zejména erotickým nádechem svých děl. V případě nově česky vydaného Klik je to poté nádech z plných plic, a čtenář se jistě nejednou sám sebe zeptá, jestli byl komiks napsán a nakreslen primárně kvůli příběhu, do něhož byly zakomponovány erotické prvky, anebo tomu bylo naopak, čili „nějaký ten příběh ty čuňačiňky svazovat musí.“

Celý příspěvek

Francouzský surrealismus a žralok ve zdi

Sebastian Komárek

Dobrodružství Jeronýma Moucherota (Crew, 2017)
François Boucq

Dobrodružství Jeronýma Moucherota, česky vydaná sbírka příběhů francouzského spisovatele a kreslíře Françoise Boucqa, patří mezi onen druh komiksů, jemuž se ve větším měřítku věnuje pozornost i v „institucích“ jako je akademická obec. Skutečně si spíše poslechnete učitelovo vyprávění o Artu Spiegelmanovi či Boucqovi, nežli by vám zapáleně vyprávěl o umu Granta Morrisona nebo snad Scotta Snydera a Grega Capulla, a o převratných věcech, jež se jim v nedávné době podařilo udělat se superhrdiny jako je Batman. Ano, mnozí řeknou, že v dnešní době tomu tak přeci už není, a že komiks je širokou veřejností i akademiky přijímán jako plnohodnotné médium, rovné klasickým ikonám literárního kánonu. Jako aspirující akademik vám však musím říci, že skutečnost je o něco méně pozitivní. Alespoň co se týče studií literatury na vysokých školách v České republice. Proč se tedy některým komiksům pozornost věnuje, kdežto ostatní jsou opomíjeny? Proč máme v ostravské univerzitní knihovně Mause, ale Spawna ne? Nu, ze stejného důvodu, z jakého jsem na přednáškách nikdy neslyšel o Robertu E. Howardovi nebo Philipu K. Dickovi, kdežto Virginia Woolf a Maya Angelou mi nedávají spát dodnes. Raději však zavčasu zanechám společenské kritiky a úvah, a pustím se do „analýzy“ toho, co dělá z Moucherota komiks hodný… univerzitní přednášky.

Celý příspěvek

Ú.P.V.O. 8: Bagety útočí

Sebastian Komárek

Ú.P.V.O.: Vražedné místo (Comics Centrum, 2017)
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis

Druhý chod nejnovějšího Mignolovského publikačního menu, Ú.P.V.O. 8: Vražedné místo, připraveného a naservírovaného šéfkuchařem Comics Centrum, je na talíři. A ačkoli čtenáře nenechal ani chvíli spočinout po přečtení sedmého dílu, je převelice nepravděpodobné, že bychom se v brzké době měli cítit přejedení. Než však vynášet rozsudky a rozdávat hodnocení hned na začátku, pojďme si nejprve uvést holá fakta, a snad se i pozastavit nad jednotlivými ingrediencemi, které z osmého dílu Úřadu paranormálního výzkumu a obrany dělají krmi hodnou předešlým chodům.

Celý příspěvek

Abraham a potápěči

Sebastian Komárek

Ú.P.V.O.: Zahrada duší (Comics Centrum, 2017)
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis

Po nepříliš dlouhé době (sláva všem bohům) se díky Comics Centru českým čtenářům dostalo hned dvojité porce Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany, a to ve svazcích Ú.P.V.O.: Zahrada Duší a Vražedné místo. První ze zmíněných příběhů byl roku 2007 ve Spojených státech publikován jako pětidílná minisérie, přičemž se původnímu „scénáři“ Mikea Mignoly a Johna Arcudiho dostalo vizuálního zpracování kreslíře Guye Davise. Což znamená – jak ostatně lze od oné paranormální sestavy očekávat – že si ani tentokrát nebudeme moci stěžovat na nedostatek lovecraftovských kreatur a stínů dávné i nedávné minulosti, ať už se jedná o éru viktoriánskou, či časy starého Egypta a Mezopotámie.

Celý příspěvek

Dnešní menu: Ú.P.V.O. Double!!!

Příznivce Mikea Mignoly, Johna Arcudiho a Guye Davise čeká v nepříliš vzdálené budoucnosti dvojitá porce slasti. Jak to? A komu za to děkovat? Nu, samozřejmě se jedná o další dvě edice „Na přání“ mnoha oblíbeného Comics Centra, které nám tentokrát nadělí hned dva díly komiksové série Ú.P.V.O., a sice díly 7: Zahrada duší a 8: Vražedné místo.

                       Celý příspěvek

Mamon, Polański a kapka červené

by Sebastian Komárek

Ú.P.V.O.: Univerzální stroj (Comics Centrum, 2016)
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis

Po úspěších s pěti svazky Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany nám Comics Centrum přichystalo další publikaci „na přání“ v podobě dílu šestého, který v tomto případě opět pochází ze spisovatelského pera Hellboyova otce Mignoly a jeho kolegy Johna Arcudiho. A zatímco první dva díly tvoří sbírku povídek, a následující tři obsahují jeden navazující děj, v Ú.P.V.O.: Univerzální stroj se kloubí jak první, tak druhé zmíněné.

Celý příspěvek

Corbenův Krkavec

by Sebastian Komárek

Duchové mrtvých (Comics Centrum, 2016)
Richard Corben

Edgar Allan Poe, bostonský spisovatel, znám pro svou chudobu a záhadnou smrt v pouhých čtyřiceti letech, je právem považován za jednoho z nejgeniálnějších amerických spisovatelů devatenáctého století (ne-li za vůbec toho nejgeniálnějšího). Jeho poezie, krátká próza, ale i literární eseje již přes sto padesát let ovlivňují tvůrce a umělce v rozličných oblastech, mezi které samo sebou patří i komiksové médium. Ať už se podíváme na Neila Gaimana, Alana Moora, Granta Morrisona, nebo Mika Mignolu a nesčetně dalších, v nemálo případech na nás starý dobrý Edgar dýchá svou temně gotickou atmosférou. Koneckonců, jeden z nejznámějších sebraných výtisků o Mignolově Hellboyovi nese titul Červ dobyvatel (v angličtině The Conqueror Worm), což není nic jiného než název jednoho z Poeových mistrovských děl. A když už se někdo neinspiruje přímo a konkrétně Edgarem, činí tak alespoň přes H. P. Lovecrafta, na něhož by se dalo z určitých úhlů pohledu nazírat jako na Poea dvacátého století a jeho největšího pokračovatele. Richarda Corbena, amerického komiksového spisovatele a kreslíře, dokonce jeho fascinace bostonským spisovatelem dovedla až ke komiksovým adaptacím Edgarových nejslavnějších děl. Adaptacím, které se nyní v sebraném svazku s titulem Duchové mrtvých dostávají i k tuzemským čtenářům.

Duchové mrtvých Celý příspěvek

Pamatuj, pamatuj…

by Sebastian Komárek

V jako Vendeta (BB/art, 2015)

Už od počátku, kdy mi bylo uloženo napsání recenze na komiks V jako Vendeta, mi bylo jasné, že to nebude lehký úkol. Psát recenze na něco, co znáte a milujete už léta, je mnohem těžší než psát o něčem novém nebo vám neznámém, co jste si právě přečetli. V tomto případě jde navíc o celosvětový fenomén, který se dnes paradoxně stal favoritem nejen počítačových hackerů, ale i, když vezmeme v potaz území našeho státu, nemalého množství (nejen) mladých českých hipsterů (abych se vyhnul lynči, je mi samozřejmě jasné, že ne všichni jsou hipsteři, a někdo má jednoduše jen skutečně dobrý literární vkus). Ze všech těchto důvodů (a mnoha dalších) k tomuto textu přistoupím nikoli jako k recenzi, ale víceméně jako k velice krátké eseji o jednom z nejvlivnějších komiksových děl.

Vendeta_2015

Celý příspěvek

Máček a Vajco vrací úder

by Sebastian Komárek

Přísežný meč (Crew, 2015)

Tento rok se nám už podruhé dostává do rukou grafické zpracování příběhů o Dunkovi a Eggovi, nerozlučné dvojici z Martinova Westerosu. V prvním díle, nazvaném Potulný rytíř, jsme byli seznámeni se setkáním a začátky prostého panoše, který před nedávnem přišel o pána, a potomka královské rodiny, vydávajícího se za podkoního. Druhý díl nám sice nabízí pohled na vztah a spolupráci už zaběhanou, a příběh zcela nový, ale i tak si musíme hned na začátku položit zásadní otázku: „Je na druhém dílu něco zvláštního, něco jedinečného?“ Samozřejmě, že ne. Ve své původní (a samozřejmě mnohem lepší) formě je to druhá novela ze tří, které o Dunkovi a Eggovi Martin zatím napsal. Časově od sebe nejsou nijak extrémně vzdáleny, ani postavy se mezitím charakterově nezměnily. A co je nejdůležitější, Martinův styl psaní se za tu dobu také nezměnil. Což znamená, že tvůrci komiksu (titíž, kteří pracovali na Potulném rytíři) rovněž pracovali stejně. Jediná nová věc, na kterou by se poté recenze mohla soustředit, je příběh… a ten původně pochází z pera G. R. R. Martina… už vidíte ten problém? Ne? Dobrá… Stejně jako u prvního dílu se předloha a komiks co do příběhu příliš neliší. A když vezmeme v potaz to, že Martin píše jako vždy až k vzteku dobře, skutečně není co vytknout. Kdybych nebyl příliš časově vytížen, snad bych byl schopen znovu si přečíst původní novelu a tu poté s komiksem porovnat o něco hlouběji. Vzhledem k tomu, že opak je pravdou, mi však nezbývá nic jiného, než se z velké části opakovat, a zároveň se čtenářům omluvit (ne však příliš pokorně). Jak bylo ale již zmíněno výše, příběh je (díky bohům) zcela nový, a proto si o něm v pár větách něco řekneme.

meč

Celý příspěvek

Superman je světovej

by Sebastian Komárek

Superman Nespoutaný 1+2 (BBart 2014 + 2015)

Není pochyb o tom, že Superman je nejznámějším komiksovým superhrdinou všech dob. Svědčí o tom samozřejmě miliony komiksových sešitů, prodaných každý měsíc, ale hlavně fakt, že jeho typické „S“ v dnešní době vídáme na oblečení nejen zasvěcených fanoušků a nadšenců, ale v podstatě kohokoli. Ať už mluvíme o mladistvých slečnách, snažících se vypadat jako „cool geek girls“, protože „to je přeci cool a in“, anebo postarších pánů, kterým „některé ty moderní výmysly nevadí“ (a neuvědomují si přitom, že komiks o Kal-Elovi je pravděpodobně starší než oni sami). Tento fakt ale také napomohl pomalému (ale jistému) a částečnému znehodnocení onoho modro-červeného superhrdiny v očích veřejnosti (a přiznejme si, v očích některých komiksových čtenářů). Nejeden fanoušek se v poslední době setkal s výroky, jako jsou „Superman je zastaralý“, „Superman je trapný“, nebo velice rozšířené „Superman je až moc americký“. Co se týče toho posledního, je třeba se zamyslet nad tím, že Superman ve skutečnosti byl, je (a pravděpodobně i bude) jednou z nejvýznamnějších ikon americké populární kultury. Přeci jen to byl jeden z komiksů, které za druhé světové války četli nejen malí hoši, ale i vojáci na druhé straně světa, v oné válkou zmítané Evropě a Pacifiku (i když, přiznejme si, Kapitán Amerika zde pravděpodobně zvítězil na plné čáře). Ať už ale patříte k Supermanovým zastáncům, nebo těm, kterým se zvedá žaludek už jen při pouhé myšlence na rudou pláštěnku a kudrlinku na čele, při čtení komiksu Superman: Nespoutaný zvíte, že jeho motto „Truth, Justice, and the American Way“ už v žádném případě neplatí (tedy, alespoň co se poslední zmíněné položky týče).

sup sup2

Celý příspěvek