Abraham a potápěči

Sebastian Komárek

Ú.P.V.O.: Zahrada duší (Comics Centrum, 2017)
Mike Mignola, John Arcudi, Guy Davis

Po nepříliš dlouhé době (sláva všem bohům) se díky Comics Centru českým čtenářům dostalo hned dvojité porce Úřadu Paranormálního Výzkumu a Obrany, a to ve svazcích Ú.P.V.O.: Zahrada Duší a Vražedné místo. První ze zmíněných příběhů byl roku 2007 ve Spojených státech publikován jako pětidílná minisérie, přičemž se původnímu „scénáři“ Mikea Mignoly a Johna Arcudiho dostalo vizuálního zpracování kreslíře Guye Davise. Což znamená – jak ostatně lze od oné paranormální sestavy očekávat – že si ani tentokrát nebudeme moci stěžovat na nedostatek lovecraftovských kreatur a stínů dávné i nedávné minulosti, ať už se jedná o éru viktoriánskou, či časy starého Egypta a Mezopotámie.

Ač se v sedmém příběhu Hellboye bez Hellboye setkáváme se všemi starými známými, jako je Liz Shermanová, Johann Kraus, nebo Kate Corriganová, většina pozornosti je tentokráte věnována Abrahamovi a kapitánu Daimiovi. Abe již před nějakým časem zjistil, že jeho původní totožnost nebyla ani zdaleka tak „rybí“ jako je teď, nýbrž že býval viktoriánským gentlemanem Langdonem Everettem Caulem, který měl (přirozeně) zálibu v obskurních a okultních vědách. Po tom, co od anonymního odesílatele obdrží fragment své lidské minulosti, vydává se společně s Daimiem na nebezpečnou cestu za odhalením vzpomínek a přátel (nebo nepřátel?), o něž dávno přišel. Zatímco tedy Johann na ústředí B.P.R.D. (okay, okay, Ú.P.V.O) nachází převelice zajímavé dokumenty o Daimiovi, a Liz se musí vypořádat se stále více nepříjemnými… ehm… „duchovními“ návštěvami, japonský kapitán a obojživelný Sapien se potýkají s mluvícími mumiemi, s vědci ve skafandrech a la Jules Verne, a co je nejhorší, s policejní byrokracií.

Ú.P.V.O. se hodnotí jen velice přetěžko, pokud se jeden soustředí na samostatné svazky. Ty se z větší části samozřejmě dají číst samy za sebe, aniž bychom brali v potaz jakékoli jiné díly či pokračování. Pravdou však zůstává, že bychom měli na tuto sérii – ještě více než na Hellboye – nahlížet jako na dlouhou ságu o rudochových kolezích, procházejících životy neméně zajímavými a nebezpečnými, než je ten jeho. S každým nově publikovaným dílem se ti, kteří neovládají angličtinu, dostávají dále a dále, hlouběji a hlouběji, do zapeklitého a napínavého příběhu. Příběhu, který bude stát za přečtení „na jeden zátah“, pokud se Comics Centru podaří vydat všechny doposud existující svazky v sérii (v každém případě se ti jazykově nadanější mohou těšit z originálních vydání… a ti movitější z gigantických omnibusů, obsahujících „the whole thing“).

Jako samostatně stojící kniha je Zahrada duší více než obstojným pokračováním, i kdyby jen pro to, že kvalitou scénáře i Davisovy kresby rozhodně neklesá pod standard nastavený šesti předchozími díly. A jak by taky mohla? Mignola a Arcudi jsou přeci chytří chlapíci, kteří vědí, že minimálně Abe Sapien kouřící doutníky a masakrující steampunkové „potápěče“ probudí i mnohé náročnější kritiky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *